Iveta Langrová
Vymezení pojmu hluchoslepota



Osoby se současným zrakovým a sluchovým postižením různého stupně jsou v ČR označovány jako osoby hluchoslepé, případně slepohluché. Jde o překlad mezinárodně užívaných pojmů s dlouholetou tradicí. Anglicky jsou takto postižení nazýváni deaf-blind people, německy taubblinde Menschen.

Hluchoslepota je zastřešující pojem pro celou škálu kvalitativně odlišných omezení. Pojem sám je však značně zavádějící a vyvolává představu totálně hluchého a slepého jedince. Jeho vymezení by mělo přesně charakterizovat osoby, které můžeme do skupiny hluchoslepých zařadit.

Na základě takového vymezení lze provést depistáž, zmapovat potřeby hluchoslepých a naplánovat jejich saturování, vytvořit projekt a získat státní dotace, popř. celou problematiku statisticky zhodnotit. (Suosalmi; str. 9)

V zahraničí je hranice hluchoslepoty striktně určena lékařskými definicemi - vyčíslením zrakových a sluchových ztrát. Pro ilustraci uvedeme polskou verzi: Hluchoslepý je ten jedinec, jehož visus lépe korigovaného oka není větší než 1/10 (20/200) a nebo zorné pole není větší než 30 stupňů a jehož sluchové schopnosti mu umožňují přijímat podněty stejné nebo silnější než 40 dB v pásmu mluvené řeči, to je od 250 do 4000 Hz. (Husáková; str. 13);Definice upravena po konzultaci s polskými odborníky.

Ve světě existují i tzv. vymezení funkční. Zaměřují se na výčet omezení a specifických problémů vyplývajících z hluchoslepoty: Hluchoslepota je postižení způsobené vadou zraku a sluchu. Protože jsou poškozeny oba smysly, jeden smysl může kompenzovat výpadek druhého smyslu jen nedostatečně nebo vůbec ne. Proto se často již při relativně malých poškozeních vyskytuje značné zhoršení celkového vývoje. (Kol.; str. 1) Kombinace handicapů omezuje možnost zapojení eventuálních zbytků zraku a sluchu. Proto hluchoslepí lidé nemohou automaticky a v plném rozsahu využívat opatření zajišťující pomoc čistě zrakově nebo pouze sluchově postiženým. Hluchoslepota přináší extrémní potíže při výchově, vzdělávání, v zaměstnání, rodinném a společenském životě, stejně jako vylučuje HS osoby z hlediska získávání informací a účasti na kulturních aktivitách. (Degsell; str. 27)

V České republice nebyla doposud přijata definice hluchoslepoty v pravém slova smyslu. K dispozici je především její klasifikace. Zdůrazňuje se fakt, že jde "o kombinaci vad (dvojvadu tvořenou složkou sluchovou a zrakovou) tvořící symbiózu se zcela specifickými symptomy i důsledky". (Jesenský; str. 3) Výsledná vada je kvalitativně odlišná od pouhého součtu zrakové a sluchové vady. Tvoří novou kategorii zařazovanou do tzv. multihandicapů [multihendikepů]. Je nejvýraznějším vícečetným postižením.
Vícečetnou vadou rozumíme takovou kombinaci vad, v níž se jednotlivé složky (dílčí vady) vzájemně ovlivňují, potencují a způsobují výrazné ztížení podmínek života. Naproti tomu vady souběžné se ovlivňují jen minimálně nebo vůbec ne. Jako příklad bychom mohli uvést nevidomé kardiaky.

Klasifikaci hluchoslepých lze provést z několika hledisek:
  1. podle aktuálního stupně zrakové a sluchové vady
  2. podle dominance zrakové nebo sluchové vady
  3. podle doby vzniku zrakové a sluchové vady
Základní dělení podle stupně zrakové a sluchové vady nám současně určuje okruh osob, které již můžeme pokládat za hluchoslepé.

Zrakové vady jsou zastoupeny slabozrakostí, zbytky zraku nebo slepotou, sluchové vady nedoslýchavostí, zbytky sluchu nebo hluchotou. Za hluchoslepou označujeme tedy osobu, která je současně alespoň slabozraká a nedoslýchavá.

Přehlednou tabulku skupin hluchoslepých podle stupně jejich zrakových a sluchových vad uvádí ve své studii Ján Jesenský. Rozlišuje také dominanci jedné nebo druhé vady, popř. jejich rovnováhu.
Dominance jednoho nebo druhého druhu vady, popř. dalšího postižení (mentálního, tělesného apod.) je většinou určující pro zařazení hluchoslepé osoby do péče specializovaných organizací nebo ústavů. HS děti byly proto buď ve školách pro zrakově nebo pro sluchově postižené, v Jedličkově ústavu apod.
Každou kombinaci označuje pořadovým číslem - signaturou. (viz tab. 1) V tabulce č. 2 jsou již jednotlivé skupiny hluchoslepých - zastoupené signaturou - zařazeny do obtížnostních stupňů, podle rozsahu omezení, která takové stupně postižení daným jedincům způsobují. (viz tab. 2) (Jesenský; str. 6)

Tab. 1
Klasifikace současně zrakově a sluchově postižených dle dominanty druhu a stupně jedné ze složek dvojvady
Sign Dominance zrakové vady Sign Rovnováha zrakové a sluchové vady Sign Dominance sluchové vady
1. slepý / zb. sluchu 4. slepý / hluchý 7. hluchý / zb. zraku
2. slepý / nedoslýchavý 5. zb. zraku / zb. Sluchu 8. hluchý / slabozraký
3. zb. zraku / nedoslýchavý 6. slabozraký / nedoslýchavý 9. zb. sluchu / slabozraký


Tab. 2
Orientační stupně obtížnosti diagnóz dle tab. 1.
stupeň   skupina - diagnóza
V. I.   4. 1. 7. 5.
S. II.   2. 8. 3. 9.
N. III.   6. - - -

Vysvětlivky k tabulce č. 2:
V ... vysoký stupeň obtížnosti
S ... střední stupeň obtížnosti
N ... nízký stupeň obtížnosti


Jednotlivé vady lze dále třídit (specifikovat) podle délky jejich trvání na (přepracováno podle Flenerové; str. 8): Dalším klasifikačním kritériem je doba vzniku postižení. Doposud bylo uváděno následující dělení (Ludíková, Souralová):
  1. totálně hluchoslepí od narození
  2. prvotně hluší se ztrátou zraku v raném období
  3. prvotně hluší s pozdní ztrátou zraku
  4. prvotně nevidomí s ranou ztrátou sluchu
  5. prvotně nevidomí s následnou pozdní, pořečovou ztrátou sluchu
  6. prvotně vidící a slyšící s následnou ztrátou sluchu i zraku v raném období
  7. prvotně vidící a slyšící s následnou ztrátou zraku i sluchu v pořečovém období
  8. prvotně slabozrací s následnou ztrátou sluchu
  9. prvotně nedoslýchaví s následnou ztrátou zraku
Po bližším rozboru tohoto členění si dovolíme konstatovat, že je neúplné, tudíž nesprávné. V bodech 1 až 7 jsou kombinace úplné ztráty zraku a úplné ztráty sluchu. Osoby prvotně vidící i slyšící se ztrátou zraku v raném období a ztrátou sluchu v pořečovém období, stejně jako osoby prvotně vidící a slyšící s ranou ztrátou sluchu a pozdní ztrátou zraku, nelze zařadit do žádné z uvedených skupin. V bodech 8 a 9 jsou zmíněny nižší stupně vad - slabozrakost a nedoslýchavost. Prokombinování slabozrakosti s hluchotou a nedoslýchavosti se slepotou z hlediska doby jejich vzniku je nekompletní a vzájemná kombinace slabozrakosti s nedoslýchavostí zcela chybí.

Právě zmíněné nedostatky nás vedly k sestavení vlastního klasifikačního dělení. Používáme v něm obecného označení zraková a sluchová vada. Jejich stupeň už je nutné u konkrétních hluchoslepých osob uvést v poznámce. Životní dráha je rozčleněna do tří úseků:

První je dán narozením - řadíme sem vady vrozené, popř. dědičné, které se u narozeného dítěte projevily. Druhé, rané, období do zhruba 7 let včetně - jde o vady získané ve věku, kdy vizuální představy a fatické (řečové) funkce nejsou dostatečně upevněny.

Třetí, zralé a pozdní, období nad 7 let - juvenilní až senilní věk, kdy po významném omezení nebo ztrátě alespoň jedné z uvedených smyslových modalit můžeme při práci s postiženým využít jeho uchovaných zrakových nebo sluchových představ (odrazu skutečnosti).

Viz následující tabulka č. 3 a její popis.

Tab. 3
Klasifikace hluchoslepých z hlediska doby vzniku vady
  Zraková vada od narození Zraková vada v raném věku Zraková vada ve zralém a pozdním věku
Sluchová vada od narození a) b) c)
Sluchová vada v raném věku d) f) h)
Sluchová vada ve zralém a pozdním věku e) i) g)

a) hluchoslepí od narození
b) prvotně sluchově postižení se zrakovou vadou v raném věku
c) prvotně sluchově postižení se zrakovou vadou v pozdním věku
d) prvotně zrakově postižení se sluchovou vadou v raném věku
e) prvotně zrakově postižení se sluchovou vadou v pozdním věku
f) prvotně vidící a slyšící s následnou vadou zraku i sluchu v raném věku
g) prvotně vidící a slyšící s následnou vadou zraku a sluchu v pozdním věku
h) prvotně vidící a slyšící s následnou vadou sluchu v raném věku a vadou zraku v pozdním věku
i) prvotně vidící a slyšící s následnou vadou zraku v raném věku a vadou sluchu v pozdním věku


Celé toto pojednání se opírá o znalosti a zkušenosti získané do roku 1997. Původně bylo součástí absolventské práce (Langrová, str. 31 - 36), později bylo opublikováno v interním materiálu Tyfloservisu Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR (Langrová, Galvas, str. 4 - 7). Nyní jej předkládáme širší veřejnosti ke srovnání s klasifikacemi uvedenými v některých překladech zahraničních článků těchto Tyflologických listů.

Literatura
  1. Degsell, Ch.: Interpreters and interpreting service for the deafblind - attitudes and ethics. In: European Seminar "Adventitious Deafblindness", IAEDB 1994
  2. Flenerová, H.: Kapitoly z tyflopedie I. (Základy tyflopedie). PedF UK, SPN, Praha 1985
  3. Husáková, V.: Psychologické a sociální problémy hluchoslepých dětí. (Diplomová práce) FF UK - jednooborová psychologie, Praha 1993
  4. Jesenský, J.: Prolegomena surdotyflologické praxe. In: Tyflologické listy č. 1-2/1992
  5. Kol.: Odporúčania na vyučovanie v škole pre hluchoslepých. Publikace vydaná s podporou Hilton/Perkins International Program
  6. Langrová, I.: Dospělí hluchoslepí v České republice (úvod do problematiky). Absolventská práce na SPA a VŠO, Praha 1996/97
  7. Langrová, I., Galvas, Z.: Hluchoslepota a formy pomoci dospělým osobám s kombinovanou zrakovou a sluchovou vadou. OASA (Informační a metodický bulletin) č. 5/1997
  8. Ludíková, L., Souralová, E.: Hluchoslepí mezi námi (Informační příručka pro veřejnost). SpecPed UP, Olomouc
  9. Suosalmi, M.: Definition of deafblindness. In: European Seminar "Adventitious Deafblindness", IAEDB 1994


PŘEDCHÁZEJÍCÍ KAPITOLA  OBSAH  NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS