Časopis ZORA, číslo 10/2000


Obsah:






** Středisko Teiresiás a studium nevidomých na českých vysokých školách (1. část) **

Čtenáři Zory měli v dubnovém čísle ročníku 2000 možnost si přečíst stručnou informaci o Tyflopedickém centru Univerzity Palackého v Olomouci. Rád bych navázal na toto téma, seznámil je s řešením, které pro nevidomé studenty nabízí Masarykova univerzita v Brně, a protože další dvě existující vysokoškolská střediska - Carolinu a Terezu - představovat nikdo nemusí, mohu si - jménem svým i jménem rektora univerzity prof. Jiřího Zlatušky - dovolit nabídnout i jistá zobecnění a shrnutí. Údaje vysloveně technického a odborného charakteru záměrně pomíjím a odkazuji zájemce na článek v příloze Maildisk, který je těmto otázkám věnován. 1. března 1999, tedy před rokem, vzniklo na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně středisko pro pomoc nevidomým studentům. 20. března 2000, tedy téměř přesně o rok později, zasedl Senát Masarykovy univerzity v Brně, aby přiznal tomuto středisku statut univerzitního pracoviště, které má jménem rektora a jako společný pomocný orgán prorektora pro studijní záležitosti i prorektora pro sociální záležitosti zajišťovat studium nevidomých a zrakově postižených na druhé nejstarší české univerzitě. Ten rok existence na půdě jedné z fakult, pojatý jako příprava pro servis určený všem univerzitním fakultám, byl velmi důležitý pro to, aby Středisko Teiresiás nepotkal osud mnoha jiných institucí, které v okamžiku svého vzniku ještě přesně nevědí, čím budou nebo mají být. Není snad úplně zbytečné připomenout, co všechno se za ten rok událo a čím tedy Teiresiás je dnes.
Začněme tím, že historie Střediska je mnohem starší než roční. Bezprostředním podnětem byl vlastně příchod slečny Daniely Pojslové, dnes paní Hladíkové, na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity s touhou studovat češtinu a latinu. Dnes se už pomalu chystá k bakalářské zkoušce z latiny, ale její příchod k přijímacím zkouškám r. 1997 vyvolal zděšení ve všech přítomných a dá se snadno shrnout jako selhání děkanátu. Technická příprava přijímacích zkoušek, mají-li být v případě nevidomého srovnatelné se standardní formou, vyžaduje mnoho času a ten tehdy nebyl k dispozici. Rozruch, který nastal, byl ovšem impulzem, který mnoho změnil a paní Hladíkové patří můj vděk za to, že ten rozruch odvážně vyvolala.
Dokončoval jsem tou dobou ve spolupráci s Mgr. Tomášem Hlavičkou studovnu klasické filologie - veřejně přístupné pracoviště vybavené lokální sítí pěti počítačů s přístupem k Internetu, umístěné v několika menších místnostech stařičké knihovny klasické filologie. Zoufale jsem se proto styděl, že přes všechny informatické zkušenosti nejsem k ničemu platný jako expert přizvaný na děkanskou poradu o tom, co může fakulta nově přijímané nevidomé studentce poskytnout a co vlastně umí ona. Začal jsem shánět aspoň to nejnutnější - první tištěné učební texty. Caesarovy Zápisky o válce galské pro mne tehdy tiskl ing. Mazel v brněnské firmě Magna, tyflopedické konzultace nabídl PhDr. Smýkal, s jehož zkušenostmi se jen málokdo v českých podmínkách může měřit. Další tisky jsem získal ve spolupráci s ing. Ondrou v brněnském Středisku informatiky SONS, a díky němu a dr. Bubeníčkové jsem se postupně seznámil s dalšími nevidomými studenty brněnské univerzity: Markem Susčíkem na Fakultě informatiky, později Radimem Charvátem na Právnické fakultě, Michalou Poulovou a Eliškou Hluší na Pedagogické fakultě, s Vladimírou Chalupovou i Vlastou Kavalírovou na Filozofické fakultě a dalšími nevidomými studenty brněnských i pražských škol.
Moje předsevzetí, že s tím, co zjišťuji jako běžný stav na středních i vysokých školách, se musí něco udělat, uzrálo v manifest, který jsem jako e-mail poslal rektorovi univerzity.
Dnes už nemusím tajit, že mě lekalo postupné zjišťování, že nevidomí studenti mají k dispozici jen velmi málo z toho, co vysokoškolské studium vyžaduje. Zaznívá tvrzení, že si vše vlastními silami zajistí (i oni sami to tvrdí - dnes už vím proč), ale pravda to není - vyzývám v tomto ohledu k větší upřímnosti. Není totiž (a ještě dlouho nebude) pravda, že "vše je na internetu". Na otázku, jak situaci vyřešit, nenabízí jasnou odpověď žádná z organizací, která se dnes službou českým nevidomým zabývá, ale nenabízejí ji upřímně řečeno ani renomované instituce zahraniční.
Tehdy v r. 1997 jsem si kladl otázku, jak bude nevidomý listovat ve slovnících, vydaných naposledy koncem minulého století v deseti tlustých svazcích, a pak už nikdy? Vždyť to jako učitel klasické filologie žádám od každého svého studenta! Jak bude číst staroslověnské texty tištěné cyrilicí, což je povinen udělat každý student češtiny? Jak bude skládat zkoušku z historické mluvnice, k níž jsou povinná skripta plná schémat a fonetických symbolů? Jak bude skládat zkoušku z klasické řečtiny, která je povinná pro každého latináře? Jak bude skládat zkoušku z matematiky a lineární algebry, což je povinen udělat každý informatik? A myslí se snad vážně, že si bude všechnu studijní literaturu vlastnoručně skenovat, když kvůli skenování jedné jediné knihy si jeho učitelé žádají o grant, hodnota korektury naskenované knihy je řádově v tisících korun a když obsah poloviny vědecké produkce se vzhledem k povaze textu vůbec nedá analyzovat stávajícími programy optického rozpoznávání znaků? Zabýval jsem se přibližně rok rešerší v jednotlivých českých, evropských i světových centrech ve snaze hledat na ty otázky odpověď.
Zoufalé pátrání po řešení jiném než improvizovaném mě postupně sblížilo nejen s ing. Ondrou a ing. Fránekem, ale především Radkem Seifertem a Mgr. Pavlou Francovou, vedlo k mým prvním setkaním s dr. Gonzúrovou a dr. Volejníkem, vedlo ke konzultacím s partnerskými středisky italskými, řeckými, německými, k analýze softwaru jednotlivých komerčních firem. Po té roční rešerši odpovídám, že nabízená řešení jiný než improvizovaný charakter nemají a skromnost je na místě. Je ovšem také na místě úcta k těm skromným možnostem, které se nám dnes daří zajišťovat. Celé to pátrání bylo tak tajuplné a tak nepochopitelné hloubkou rozporu mezi teorií a praxí, že jsem nakonec nechal své původní profese a vrhl jsem se do té nové. Rektorův návrh spočíval v tom, že nechám-li se zaměstnat jako lingvista na Fakultě informatiky (kde je počítačová analýza přirozeného jazyka jedním ze základních výzkumných úkolů), nabídne mi děkan pracovní úlevy k tomu, abych se o tyflopedické otázky staral. Vrhl jsem se do té práce, aniž bych tušil, čím vším bude třeba se zabývat a že ani denní kontakt s pěti dalšími vysokými školami nebude stačit k zajištění denního provozu střediska.
Ta pracovní úleva v rozsahu poloviny učitelského úvazku, to bylo Středisko Teiresiás, které 1. března 1999 zřídil děkan Fakulty informatiky, doc. Luděk Matyska. Pomocníky mi v prvních dnech byli (a dodnes jsou) další dva z docentů Fakulty informatiky: Ivan Kopeček, jehož specializací je hlasová syntéza a dialogové systémy pro zrakově postižené, a Renata Ochranová, která přednáší objektově orientované programování, ale hlavně je sociální duší celé fakulty. Ví o osobních problémech každého studenta, vyžadujícího zvláštní péči. Technické zázemí představovaly v těch počátcích dvě místnosti a v nich (kromě osobního počítače a půjčeného braillského řádku) tiskárna Index Everest s ovladačem verze 8.09.
Prvním velkým úkolem střediska bylo vytisknout skripta prof. Zlatušky z úvodu do informatiky. Skripta byla pochopitelně vysázená v TEXu jako téměř všechny učební texty na brněnské informatice, byla plná znaků zavedených jenom pro vnitřní účely toho textu, plná matematiky. Softwarové řešení té sazby stálo opravdu mnoho hodin práce a je lépe nerozvádět, kolik bylo při tom zničeno papíru a kolikrát mi kolega Susčík text vrátil zpátky se svým zdvořilým úsměvem a s připomínkou: "Všude vám tam chybí znaménko negace, pane doktore..."
Dnes je tahle fáze za námi. Na regálech Teiresia stojí tištěné vysokoškolské i středoškolské učebnice matematiky, lineární algebry a geometrie, obecné jazykovědy, anglické, latinské a starořecké gramatiky, k tisku jsou připraveny desítky svazků ze speciální pedagogiky a dalších oborů. Masarykova univerzita se po předběžné dohodě s ředitelem Knihovny a tiskárny pro nevidomé K. E. Macana B. Roulem stala druhým vydavatelstvím, které začíná veřejně nabízet odborné bodové tisky. Je dnes vlastně jediným vydavatelstvím bodových tisků střední a vyšší matematiky a také jediným místem, kde kromě českých a anglických sazeb probíhá bodová sazba jiných světových jazyků, dokonce i tisky novořecké i starořecké. Protože jako vysokoškolský učitel i jako sazeč bodového vydavatelství Masarykovy univerzity znám dobře rozdíl mezi tím, co může studovat posluchač zrakově, a co mu mohou nabídnout vysokoškolská střediska, vyzývám znovu ke skromnosti a stávající řešení nadále chápu jako improvizované.
Středisko Teiresiás v okamžiku svého přechodu na celouniverzitní půdu je tedy především studovnou a tiskárnou skript v Braillově písmu. Pokud jde o tu první funkci, je koncipováno prozatím skromně. Pro stávajících sedm nevidomých studentů Masarykovy univerzity by měla ještě na několik let stačit studovna se čtyřmi počítači, každý pochopitelně s přístupem k internetu, ozvučený všemi standardně nabízenými prostředky v hlavních jazycích (včetně fakultního systému Demosthenes, jehož duchovním otcem je právě doc. Kopeček), každý s vlastním čtyřicetiznakovým braillským řádkem (tak, aby byly zastoupeny Alva, PowerBraille i Thymus), každý s přímou možností tisku na bodové tiskárně. Jeden z počítačů nabídne i softwarové řešení firmy Brailcom, tedy na bázi operačního systému Linux a s ozvučením EmacSpeak. Uvážíme-li že každý v brněnských univerzitních studentů má svůj vlastní počítač a že koncem letošního roku bude mít skoro polovina z nich i vlastní braillský řádek, neměla by ve studovně vznikat fronta neuspokojených čekatelů ani poté, co se na univerzitě začnou objevovat nevidomí absolventi gymnázií, kteří se dnes teprve chystají k maturitě. Ostatně je Středisko díky vstřícnosti Fakulty informatiky přístupno bez omezení 24 hodin denně a sedm dní v týdnu - každý řádný student brněnské univerzity může na požádání prostě získat vlastní klíč.
Pokud jde o tiskárenskou úlohu Střediska Teiresiás, je závislá především na počtu pracovních sil. Těch není v tuto chvíli mnoho: vedle mne jako vedoucího střediska se na této práci dalším úvazkem podílí jako správce hardwaru a sítě Mgr. Tomáš Hlavička, vzděláním matematik a grecista, povahou zarytý altruista odhodlaný v případě potřeby strávit ve středisku noc, paní Libuše Novotná s úkolem skenovat a digitalizovat, Marek Susčík jako specialista na software pro nevidomé poskytující současně své služby firmě Elvos, rutinní praktik schopný ověřit přehlednost bodové sazby, a potom řada dobrovolných nadšenců skenujících a opisujících v podstatě zadarmo.
Z brněnské tiskárny vychází v průměru jeden svazek v bodovém písmu (o 200 stranách) během dvou týdnů. Jak dlouho bude tiskárně Everest (dnes s ovladačem 8.11) stačit dech na toto tempo, je těžké odhadnout. Pro jistotu jsme začali jednat o nákupu druhé - Everest Index 4x4 Professional. O skeneru jako nezbytném vybavení je zbytečné hovořit, na cestě je fuser pro hmatovou grafiku.
Všechny texty, které v Braillově písmu vydává Středisko Teiresiás, jsou publikovány jakou soutisk bodového písma s černotiskem. U reprezentačních publikací volíme většinou zrcadlovou koncepci (na jedné straně rozevřené publikace černotisk, na druhé Braille), u pracovních a studijních textů zásadně přesný soutisk (nad každým bodovým znakem černotiskový ekvivalent). Tuto zásadu nehodláme opouštět proto, že nelze očekávat od vidoucího, že zvládne bodové písmo natolik, aby dokázal nevidomého při četbě trvale sledovat. Už vůbec to není možné při oboustranném bodovém tisku, který se jeví těm, kdo dokáží číst bodové písmo jen očima, jako nepřehledná změť bodů. Není zato žádný problém sledovat paralelní černotisk. Konzultace mezi učitelem a studentem ostatně na vysoké škole jinak než za pomoci takto upraveného výtisku nemůže probíhat.
Tak tedy vypadá základní pracovní náplň dnešního Střediska Teiresiás. Příští číslo ZORY se vrátí k otázkám dalším: ke zkušenostem Střediska Teiresiás s čistě akustickým studiem, ke spolupráci s ostatními vysokoškolskými středisky a SONS, k brněnským haptickým výstavám apod. Do té doby nabízím kterémukoliv zájemci telefonní kontakt na brněnském čísle 05/ 41 15 24 73 nebo na elektronické adrese: penaz@informatics.muni.cz.

PhDr. Petr Peňáz

(pokračování)



** Harmonie 2000 **

Karlovy Vary jsou proslaveny nejen svými léčebnými účinky, ale také svým bohatým kulturním a společenským životem. Nemalý podíl na tomto dění mají i zdejší organizace zdravotně postižených. Mezi ně právem patří karlovarské oblastní pracoviště SONS, které společně s okresním Sdružením zdravotně postižených uspořádaly v sobotu 15. dubna ples zdravotně postižených - Harmonie 2000. Tento ples byl již sedmý v pořadí a snad právě pro toto magické číslo a také z důvodu konání 3. celostátního shromáždění SONS bylo rozhodnuto, uskutečnit jej na místě vskutku reprezentativním, a to v nádherném společenském sále Grandhotelu Pupp. Před týdnem zde probíhala volba nejkrásnější dívky České republiky - Miss 2000, a tak ještě i dnes byl sál provoněn příjemnou vůní květin. Mohli jsme také ocenit nádhernou štukovou výzdobu, překrásné křišťálové lustry, skvostný interiér doplnila vkusně naaranžovaná tombola, čítající 300 cen. Tombola byla velice lákavá, obsahovala keramiku, textil,láhve sektu značky Pupp a Bohemia, sklo, přátelské soupravy, růžový porcelán, výrobky skláren Moser a ani karlovarská Becherovka se nenechala zahanbit, věnovala svůj léčebný světoznámý bylinný likér v různých velikostech a provedení. Nejhodnotnější cenou byla 4,5 litrová láhev Becherovky.
Hlavním garantem celé akce byl Městský úřad Karlovy Vary, Grandhotel Pupp, karlovarský měsíčník "Promenáda" a mnoho dalších drobných sponzorů. Zájem o ples byl veliký, sál pro 650 osob byl plně vyprodán. Významnými hosty byli primátor města Karlovy Vary dr. Josef Pavel se svým prvním náměstkem Zdeňkem Roubínkem, senátor Vladimír Kulhánek a také prezident naší SONS pan Milan Pešák. O rytmus tanečních kroků se staraly hudby tři - Forte Band, Kvadro J. Kučery a skupina 2 plus 2 z Chomutova. Ke každému plesu patří i předtančení. Osm párů, děvčata v nádherných, dlouhých nařasených róbách a chlapci ve fracích tu předvedli opravdové taneční umění.
To, že ples patřil zdravotně postiženým, dokazovalo i samostatné taneční vystoupení vozíčkářů, kteří se nejen vlnili na svých pojízdných křeslech, ale předvedli nám také své jízdní kreace, vzbuzující velký zájem a obdiv. V programu večera vystoupili také mistři magie, jejichž šikovnost a kouzelnický um neznaly mezí.
Celý ples se nesl v duchu příjemné atmosféry, nálada byla vynikající, organizační zajištění perfektní. Nezbývá nic jiného, než vyslovit oběma hlavním organizátorům, Pavlu Rogaczewskému a Petru Konšelovi upřímný obdiv a poděkování.

Emil Miklóš



** Mladý jubilant **

V tomto měsíci oslaví neuvěřitelnou padesátku profesor z Konzervatoře Jana Deyla v Praze a vynikající klarinetista Jan Budín.
Narodil se 29. května 1950 v Praze, později se rodina přestěhovala do Hodonína. Zde začal malý Jan chodit do školy, ale kvůli těžké zrakové vadě pokračoval ve školní docházce od roku 1957 na Základní škole pro nevidomé v Brně. V této škole se začal učit hře na klavír a od 9. ročníku na klarinet v Lidové škole umění J. Kvapila. Ve studiu hudby pokračoval na Střední hudební škole pro mládež s vadami zraku v Praze hrou na klarinet a jako druhý obor si vybral kytaru.
Klarinet studoval u prof. Jiřího Kratochvíla, kytaru u prof. Halouzky, později se stal žákem Viléma Prokopa Mlejnka. Brzy patřil mezi vynikající studenty a svou hrou na klarinet reprezentoval školu doma i v zahraničí. Na této škole absolvoval v roce 1971, kdy zároveň úspěšně složil přijímací zkoušku na Akademii múzických umění v Praze. Studoval u prof. Vladimíra Říhy a Milana Etlíka. Studium zakončil s výborným prospěchem v roce 1975.
V témže roce byl přijat na Střední hudební školu pro mládež s vadami zraku, nyní už jako učitel hry na klarinet, Braillovy hudební notace a hudební teorie, což byly později předměty jeho postgraduálního studia na AMU. V roce 1975 se také zúčastnil prvního ročníku Mezinárodní interpretační soutěže zrakově postižených hudebníků v Praze a jeho klarinet mu pomohl získat hned první cenu. V tomto roce také převzal po paní Anně Prášilové vedení hudební přílohy ZORY - Hudebníka.
O Janu Budínovi můžeme směle říci, že je úspěšný. A to nejen jako pedagog, který už vychoval několik schopných klarinetistů, ale i jako výkonný muzikant. Jako sólista vystupuje s různými předními orchestry - FOK či Sukovým komorním orchestrem, s komorními soubory - Stadlerovým kvartetem, Kociánovým, Stamicovým, Panochovým, doma i v zahraničí. S Panochovci také natočil kompaktní disk. Sólově vystupuje i s korepetitorem prof. AMU Františkem Malým. Zasedá v mezinárodní porotě při hudebních soutěžích nevidomých a slabozrakých interpretů.
Oženil se v roce 1973 - manželka Vlasta je rovněž učitelkou hudby. Bude v této tradici pokračovat i jeho syn a dcera?
Vedle rodinného života nabírá síly k hudebnímu umění i na své chalupě a zahradě, které se věnuje s příkladnou pečlivostí, jako ostatně všemu.
Přejeme Janu Budínovi k jeho životnímu jubileu hodně dalších úspěchů pracovních i uměleckých, z nichž by se mohl těšit on i jeho okolí, k tomu potřebné dobré zdraví a vůbec hezkou životní pohodu do příštích let.

red.



** Malé měsíční zauvažování - květnové či raději májové? **

Tak nám, jak doufám, když toto v poměrně chladném dubnu píši, opět všechno rozkvetlo. "Květoucí strom lhal lásky žel," už u Máchy. Ten vodopád kluzkých -l- jako by vystihoval situaci, onu hladkou vratkost vztahů. Jak důvěrně známé i nám!
Čas májových koťat a nevinných pověr kolem prvomájových polibků. Ale prý, podle psychologů, i řady krizí a rozchodů. Vždyť ani ten Máchův "Máj" nepopisuje milostné chvíle krajního štěstí. Spíše důsledky čehosi smutného minulého, co s představou romantické lásky nejspíš vůbec nesouvisí. Ach jo, těžko se vymanit z Máchova světobolu. Nač však smutnit, když jsou louky plné sedmikrásek? Těžko říct. Mám psát o květnu a myslím, ať chci nebo ne, na smutné události, popsané ve staré knížce a na věci ještě smutnější ze zpráv, produkovaných dvacátým stoletím.
Ani nevím, zda doporučit "Máj" jako vhodnou četbu pro tento měsíc. Klidně, když na to máte nervy a hlavně chcete-li si zopakovat, co letmo naznačuji.
První věty z Máje slyšel přednesené sonorním hlasem každý, kdo se zúčastnil před několika lety prvních předvádění scanneru Sunrise. I prostřednictvím oné elektroniky došel k našim uším hrdliččin hlas, zvoucí ku lásce. Zkrátka takový čtecí mechanismus, to už je kousek zázraku. Najednou se zachce zapomenout na různé zádrhele doby, a radovat se z možnosti číst kdykoli cokoli.
Čtecích zařízení od Robotronu či jiných firem je už mezi námi hromádka. Samozřejmost - jako třeba to, že přišlo jaro. A před takovými sedmi lety jsme nad "kouzelnými mašinkami" ještě dokázali stát v téměř dětském údivu. A před řekněme patnácti roky nám byl dobrý každý, kdo byl ochotný udělat si čas a číst a číst a číst... Už tehdy tuto úlohu, z níž bolívá v krku, téměř přebraly magnetofony; ale uznejte, zvlášť z dětství máte určitě tu či onu knížku spojenou s někým milým - s dobrým kamarádem, učitelkou, maminkou. Do dalšího tématu, před deseti lety oprášeného Svátku matek, se - nemějte obavy - zevrubně nepustím. Skončím jen maličkostí: Jistě každý ze čtenářů ví, komu by rád dal, ve vzpomínkách či skutečně, aspoň mrňavou kytičku za spoustu nesamozřejmých dobrých skutků, třeba i za příjemně strávené hodiny u pěkné knížky.

Eva Budzáková



** Otázky a odpovědi **

1) Jsem prakticky nevidomý poživatel invalidního důchodu a držitel průkazu ZTP/P. V nedávné době jsem přišel o zaměstnání. Zajímalo by mě, zda i v případě, že mám nárok na invalidní důchod mohu pobírat podporu v nezaměstnanosti. Jaké jsou možnosti rekvalifikace? J. K. Praha 6
Obecně platí, že také občané se zdravotním postižením musí být hmotně zabezpečeni, pokud jim není do sedmi kalendářních dnů ode dne podání žádosti příslušným úřadem nabídnuto nové zaměstnání, případně zajištěna vhodná rekvalifikace. Uchazeč o zaměstnání přitom musí splňovat podmínku celkové doby předchozího zaměstnání v délce alespoň 12 měsíců v posledních 3 létech před podáním žádosti. Jako doba zaměstnání se pro tyto účely započítává doba: a) studia (příprava na povolání), b) přípravy pro pracovní uplatnění, c) výkon vojenské náhradní služby (což se ovšem občanů se ZPS netýká), d) výkon civilní služby, e) osobní péče o dítě ve věku do 3 let nebo o dítě ve věku l8 let, je-li dlouhodobě zdravotně postižené, vyžadující mimořádnou péči, f) osobní péče o blízkou převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo
blízkou, částečně bezmocnou osobu starší 8O let, g) pobírání plného invalidního důchodu.
Tyto doby se však nezapočítávají pokud spadají do doby zaměstnání. Kryjí-li se navzájem, započítávají se jen jednou. Je třeba dále připomenout, že se hmotné zabezpečení u uchazeče o zaměstnání nemusí poskytovat ve všech případech. Jde zejména o tyto situace: A) hmotné zabezpečení se neposkytuje, splňuje-li uchazeč podmínky pro nárok na starobní důchod, případně na důchod invalidní s výjimkou situace, že poživatelem invalidního důchodu je občan, který je schopen vykonávat souvislé zaměstnání jen za zcela mimořádných podmínek (jde o důchod přiznaný zdravotně postiženým občanům podle ustanovení 39 odst. písm. b). Důchod tohoto typu pobírá naprostá většina občanů prakticky nebo úplně nevidomých. B) Hmotné zabezpečení se neposkytuje občanu ani v případě, že je zabezpečen dávkami nemocenského pojištění nebo nastoupil vojenskou základní či náhradní civilní službu, vazbu nebo výkon trestu odnětí svobody. Tyto situace uvádím pouze proto, aby byl výčet úplný. Nepředpokládám, že by se přímo týkaly občanů se zdravotním postižením. C) Důvodem pro neposkytnutí hmotného zabezpečení je také situace, že občan bez závažných osobních nebo rodinných důvodů odmítá nastoupit do vhodného zaměstnání nebo nepřijme nabízenou možnost rekvalifikace, případně neplní po delší dobu povinnosti, podstatné pro rekvalifikaci. D) Dalším důvodem je situace, kdy občan úmyslně maří součinnost s příslušným úřadem práce při zprostředkování vhodného zaměstnání. E) Podpora v nezaměstnanosti se občanovi neposkytuje tehdy, jestliže v posledních 6 měsících opětovně ukončil zaměstnání sám bez závažných důvodů nebo s ním v této době bylo zaměstnání ukončeno pro neuspokojivé pracovní výsledky nebo pro zanedbávání povinností vyplývajících ze zaměstnání. Za vážné osobní důvody se v těchto případech považují důvody následující: a) nezbytná osobní péče o jedno dítě ve věku do 3 let,
o dítě dlouhodobě zdravotně postižené, které vyžaduje mimořádnou péči pokud není umístěno v sociálním zařízení, určeném pro děti stejně postižené, b) docházka dětí do předškolního, případně školního zařízení, c) místo výkonu a povaha zaměstnání druhého manžela.
Dávky hmotného zabezpečení se nevyplácejí do ciziny.
Dobu poskytování hmotného zabezpečení definuje zákon takto:
Poskytuje se nejdéle 6 měsíců. Uchazeči o zaměstnání, kterému je poskytována úřadem práce rekvalifikace, se toto zabezpečení poskytuje po celou dobu, tedy až do ukončení rekvalifikace. Výše tohoto zabezpečení se stanoví na základě průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého uchazeč dosáhl, a to ve výši 5O % tohoto výdělku v prvních 3 měsících a po dobu dalších 3 měsíců ve výši 4O % výdělku.
Uchazeči o zaměstnání, který nastoupil rekvalifikaci, se po dobu rekvalifikace stanoví hmotné zabezpečení ve výši 6O % průměrného čistého měsíčního výdělku, kterého dosáhl v posledním zaměstnání. V případě občanů se změněnou pracovní schopností se k tomuto zabezpečení poskytuje dále zvýšení na manželku, jestliže s ním žije ve společné domácnosti a nemůže si z vážných důvodů zajistit výdělek nebo nemá vlastní hrubý příjem vyšší než 800 Kč měsíčně a na jeho děti, případně děti jeho manželky, jestliže na ně nenáleží přídavky na dítě nebo se jim nevyplácí invalidní důchod. Zvýšení hmotného zabezpečení na manželku představuje částku 400 Kč měsíčně. Zvýšení na děti se poskytuje ve výši odpovídající příspěvku na dítě. Jestliže jsou pro to důvody, může být poskytnuto zvýšení částky 30O Kč měsíčně na každého rodinného příslušníka, žijícího ve společné domácnosti. 2) Jsem občankou s těžkým zrakovým postižením. Postižení jsem utrpěla teprve nedávno. Zajímalo by mě, jaké jsou podle našeho právního řádu podmínky na nárok na starobní důchod a zda je výhodnější pobírat důchod invalidní či starobní. M. N. Praha 2

Zákon praví, že když jsou splněny nároky na výplatu více důchodů téhož druhu nebo nárok na výplatu starobního důchodu, plného invalidního důchodu, částečného invalidního důchodu, vyplácí se jen jeden důchod, a to vyšší. Je-li však výše důchodů, pro jejichž výplatu jsou splněny podmínky stejná, vyplácí se důchod, který si občan zvolil.

3) Jsem občankou s těžkým postižením zraku, již mnoho let pobírám invalidní důchod. Nedávno jsem bohužel ztratila manžela. Proto by mě zajímalo, jaké jsou podmínky nároku na vdovský důchod a zda mám možnost pobírat vdovský důchod současně s důchodem invalidním. O. P. Praha 8

Podmínky nároku na vdovský důchod upravuje ve svých stanovách zákon o důchodovém pojištění č. l55/l995 Sb. v platném znění. Vdova má nárok na vdovský důchod po manželovi, který byl poživatelem plného invalidního, částečně invalidního důchodu nebo ke dni smrti splnil podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní nebo starobní důchod, případně zemřel následkem pracovního úrazu. Vdovský důchod přitom náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela. Po uplynutí této doby náleží pouze v případě, že vdova: a) pečuje o nezaopatřené dítě b) pečuje o nezletilé dlouhodobě postižené dítě, vyžadující mimořádnou péči nebo o zletilé dítě, které je převážně nebo úplně bezmocné nebo pečuje o převážně nebo úplně bezmocné rodiče nebo rodiče manžela, který s ní žije ve společné domácnosti nebo o rodiče, který je starší 8O let.

Vdovský důchod náleží po uplynutí jednoho roku od smrti manžela také tehdy, jestliže je vdova plně invalidní nebo dosáhla důchodového věku.
Zákon stanoví, že dítětem ve smyslu předcházejících ustanovení se rozumí dítě, které má nárok na sirotčí důchod po zemřelém, případně dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno.
Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, je-li některá z podmínek, nutných pro jeho vznik splněna v období do 5 let po zániku dřívějšího nároku.
Nárok na vdovský důchod zaniká uzavřením nového manželství. V tomto případě náleží částka ve výši l2 měsíčních splátek vdovského důchodu, na který měla vdova nárok ke dni vzniku nároku na důchod. Tato částka se podle zákona vyplatí nejpozději do 3 měsíců ode dne zániku na vdovský důchod.
Nárok na důchod zaniká též v případě, že vdova úmyslně způsobila smrt manžela jako pachatelka, spolupachatelka nebo jako účastnice trestného činu.
Výše vdovského důchodu se vypočítává ze základní výměry, která představuje částku 68O Kč měsíčně. Výše procentní výměry vdovského důchodu činí 5O % procentní výměry starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měl manžel nárok ke dni úmrtí.

JUDr. Ivana Marešová



** Údaje z počítače promítané do oka **

Speciální brýle, které pomocí laseru předávají do oka informace z počítače, zkoušejí v nemocnici ve městě Kettering v americkém státě Ohio.
Zdejší neurochirurg Tim Gillum používá při operacích mozku zvláštní přilbu, v níž jsou zabudovány brýle s odrazovými čočkami. Brýle promítají obrázky a údaje z počítače prostřednictvím nízkoenergetického laseru přímo na sítnici chirurgova oka. Jako při tenisu
Při operaci musejí chirurgové obvykle sledovat počítač, který zobrazuje informace o pacientově okamžitém zdravotním stavu a další potřebné údaje, například o přesném umístění nádoru, který je nutné vyoperovat. "Chirurgové při operaci někdy otáčejí hlavou od pacienta k počítačové obrazovce a zpět tak často, že to vypadá, jako by se dívali na tenis," řekl lékař Martin Satter z téže nemocnice zpravodaji tiskové agentury Associated Press.
Pokusné brýle odstraňují nutnost stále přerušovat zákrok a otáčet hlavu. Údaje promítnuté laserem na sítnici se člověku jeví, jako by byly zhruba na délku paže před očima. Jejich zobrazení je průhledné, takže je přes ně možné dále sledovat pacienta. Je to vlastně podobný pocit jako při sledování filmu s titulky, při kterém jenom rychlým zaostřením očí člověk pohotově skáče mezi sledováním obrazu a čtením titulků. Převzato od pilotů Vyzkoušet tento nápad se zdejší lékaři rozhodli díky internetu, na němž nalezli údaje o technologii používané pro vojenské letce. Pilotům se tak promítají do očí informace z palubních přístrojů, proto nemusejí sklápět oči a mohou stále pozorovat situaci před sebou.
Ketteringští lékaři tedy kontaktovali výrobce, firmu Microvision v americkém státě Washington, a podařilo se jim získat i peníze - 4,9 milionu dolarů (180 milionů korun) z federálních prostředků - na svůj projekt přeměny vojenské technologie pro civilní účely.
Promítání údajů z počítače přímo na sítnici nemá podle dosavadních poznatků škodlivé následky pro oko. A jeví se jako těžká konkurence obdobnému nápadu - malinké počítačové obrazovce, která může být zabudována přímo v brýlích. Takovou obrazovku - o rozměrech 10,5 x 14 milimetrů a vážící pouhých třicet gramů - sestrojil maďarský vynálezce László Holakovszky před dvěma lety. I on se snaží přesvědčit chirurgy, kteří si nemohou dovolit odvrátit se od svých rukou a podívat se na počítačovou obrazovku, že to je pro ně ideální technika. Stále však není nijak jisté, zda se některá z těchto technologií šíře uplatní v nemocnicích. Zdravotnictví všude ve světě, i v bohatých Spojených státech, je totiž tlačeno k tomu, aby snižovalo výdaje. A tak se do nových technologií, zvláště takových, které mění zaběhnutou praxi lékařů, nikdo příliš nežene.

(jet)



** S novými čočkami nonstop po celý měsíc **

Slabozrací lidé, kterým se nelíbí brýle a z estetického hlediska dali již dávno přednost kontaktním čočkám, mohou jásat. Na český trh přicházejí nové "neviditelné brýle", které svým uživatelům umožní strávit se svými čočkami třicet dní a nocí v kuse. Desítkám minut, strávených ráno u zrcadla v koupelně marnou snahou si čočky nasadit, je tedy zřejmě odzvoněno.
Nové kontaktní čočky Pure vision nemusí jejich majitelé po celou dobu jejich životnosti - tedy jednoho měsíce - vůbec sundat z očí a dokonce je ani čistit. Vzhledem k zesílení střední periferie a zaobleným okrajům těchto "náhradních brýlí" jsou totiž čočky v oku maximálně pohyblivé, což vyvolává pocit, jako by v oku ani nebyly. Navíc jim jejich povrchová úprava zajišťuje vysokou odolnost proti ukládání nečistot a vysokou hydrataci. Lidé budou moci v čočkách pohodlně spát, aniž by je ráno čekala namísto jejich pokoje "mlha."
Čočky mají být k dostání ve specializovaných optikách po celé republice již od konce února. Podle distributorů by cena těchto čoček neměla přesáhnout dvojnásobek průměrné ceny kontaktních čoček běžně dostupných v ČR.

(Metro)



** Vodicí psi v Ostravě **

"Před časem jsme se s manželem vydali do Ostravy na nákup a v jednom z obchodních domů jsme potkali nevidomého pána s vodicím psem. Tehdy nás napadlo, že bychom mohli pro tyto psy přispět nějakou korunou." Slova tohoto významu pronesla paní Kořínková v rozhovoru s náměstkem primátora města Ostravy ing. Zbyňkem Pražákem před vyhodnocením soutěže ve výkonu vodicích psů v Ostravě.
Manželé Kořínkovi jsou majiteli firmy Alva -Trade v Šenově u Ostravy. Díky finančnímu daru jejich firmy a díky víc než výhodným cenovým podmínkám poskytnutým hotelem Atom mohla ostravská odbočka SONS uskutečnit třídenní setkání nevidomých s vodicími psy ostravského regionu. Proběhlo ve dnech 6. - 8. dubna a zúčastnilo se jej 11 nevidomých se svými psy.
Za odborného vedení tří cvičitelů z výcvikového střediska z Prahy se prověřovalo a procvičovalo plnění různých úkolů, které by měl v praxi vodicí pes bez problému zvládat. Bylo to např. vyhledávání dveří a schodů, obcházení překážek, řešení vysokých překážek a slepých uliček. Procvičoval se aport, ale samozřejmě také poslušnost. K tomu všemu velmi dobře posloužil areál bývalé fakultní nemocnice Ostrava - Zábřeh, kde ostravské Středisko integračních aktivit SONS sídlí.
Poslední den, tj. v sobotu 8. dubna si účastníci soustředění také zasoutěžili. Na startu se sešlo 10 vodicích psů (jeden bohužel onemocněl), kteří vedli své majitele ulicemi města Ostravy. Byli tu psi z Havířova, Opavy, Třince a samozřejmě nejvíc, plná polovina, z Ostravy. V cíli, který byl na Masarykově náměstí, kromě mnoha přihlížejících čekali již výše zmínění paní Kořínková a ing. Pražák, kteří předali soutěžícím ceny. Majitelé psů, kteří se umístili na prvních třech místech, obdrželi dárek od ostravského magistrátu. Psi byli odměněni všichni. Pytel kvalitního krmiva dostali ti nejlepší, mezi ostatní byly rozděleny pytlíky menší, ale také pamlsky a hračky. Jste zvědaví na jména vítězů? Nejlépe si vedla Cinda Šabasová s 228 body, druhá byla nejmladší soutěžící Vendulka Kiktová s 226 body a třetí místo obsadil Aramis Holba - 221 bod, všichni tři z Ostravy.

J. Kikta

MAJDA (4)



** Na konferenci **

Ale to si nemyslete, že ze Střediska jsme jely rovnou domů. Bylo hezké slunné odpoledne a já věděla, že na pražském Výstavišti zrovna probíhá jistá konference, které jsem se kvůli svému pobytu v Jinonicích nemohla zúčastnit. Tak jsem zkusila stihnout alespoň poslední blok.
Ve Sjezdovém paláci bylo lidí jako mravenců, ale Majda se tvářila, že je na takové mejdany zvyklá. Chovala se velmi noblesně až do přestávky. To nás objevila moje dobrá známá a vyzvala k menší procházce po Stromovce, než přestávka skončí. Docela jsem to uvítala, ve Sjezďáku bylo horko a nic k jídlu. Stromovka Majdě učarovala. Pustila jsem ji z vodiče a držela se více kamarádky. Po chvíli se Majda vrátila velmi rozjásaná, ale s nohama od bahna černýma až po kolena. Moje kamarádka mi s podivně zdeformovaným úsměvem oznámila tuto novinku a já horečně přemýšlela, co se zablácenou Majdou na konferenci a jak se dostaneme do metra. Samozřejmě jsem u sebe neměla ani kousek hadříku. Než jsem si vše rozmyslela, Majda odskotačila a následně se vrátila ještě šťastnější a ještě zablácenější. Zlatá jí zůstala jen hlava.
To už se kamarádka neusmívala vůbec a obě jsme asi spíše připomínaly Lotovu ženu a dceru, známé to solné sloupy. Zhluboka jsem se nadýchla a pravila - tak teď už nám pomůže jen Pán Bůh. Majda přiskákala do třetice. Byla nádherně zlatá a úplně mokrá. Našla si po bahenní lázni i zdroj zcela čisté vody. Pak že se zázraky nedějí.
Nebyla jsem tak důvěřivá, abych riskovala další kosmetický karambol, Majdu jsem zapnula do vodiče a šly jsme to zajíst a zapít. Zbytek konference proběhl bez jakékoliv nesnáze.

Jaroslava Novotná

(pokračování)



** Moje pracoviště **

Chodím do chráněné dílny Diakonie českobratrské církve evangelické v Mohylově ulici v Praze 5 na Lužinách. Jsem nevidomý absolvent Pobytového, rehabilitačního a rekvalifikačního středisko na Dědině, které jistě někteří znáte. Pouze dva měsíce mi stačilo denně docházet do dílničky k šikovnému mistrovi k rekvalifikaci na keramiku. Úspěšně jsem složil zkoušky a získal nynější zaměstnání.
Chráněná dílna se nachází v suterénu jednoho z lužinských panelových domů, v prostorách dříve sloužících jako mandl, sušárna a prádelna. Nyní jsou tu keramická a textilní dílna, kuchyňka a jídelna, šatny a místnost na hotové výrobky i pro odpočinek těch, kteří si během zaměstnání potřebují oddechnout.
Ráno přicházím do práce jako první. A protože dveře dílny jsou zavřené, čekám na chodbě u schodů v koutku na židli, kterou mi tam otec připevnil řetězem k topení a čtu si. (Po zkušenosti, kdy mi první židli nějaký dobrák šlohnul - ať mu slouží - je druhá již na masivní řetěz.) Po příchodu naší vedoucí Daniely Caldové nebo některé z jejích kolegyň, které mají klíče od dílny, pospíchám s "dobrým ránem" nebo "ahoj" do naší dílničky. Do práce pak přicházejí postupně další různě postižení klienti-kamarádi. Když nám zbyde do osmé hodiny trochu času, vypijeme si čaj a potom jdeme pracovat buď do keramiky nebo do tkalcovny.
V keramické dílně vyrábíme zajímavé věci: květináče, zvonky, hrnečky, obrázky známých budov apod. Před Vánocemi jsme s velikou chutí tvořili betlémy.
V textilní dílně nejen tkáme, ale také tu například kompletujeme visačky na klíče. Já jsem nejprve do klíčenek dával jen fólie a papírky, později jsem se naučil i kroužkovat. Nejdříve jsem to zkoušel prsty, jako to dělají jiní klienti. Když jsem ale poznal, že mi to nejde, řekl jsem si: "Tak, končím s kroužkováním," ale v pravou chvíli mi Hanka, asistentka na keramiku, povídá: "Musíme na to vymyslet nějaký trik." A vymysleli jsme jej hned. Nyní otevírám kroužky ne nehtem, ale malou pomůckou - šroubováčkem.
Před desátou hodinou se shromáždíme v jídelně, kde si k čaji sníme svačinu. Po svačině někdy přinesu z odpočívárny Orfovy hudební nástroje, Hanka vezme kytaru a zpíváme tři z vybraných náboženských i běžných písní. Potom se zase vrátíme k dílu a pracujeme až do dvanácti hodin, kdy je oběd. Před jídlem se držíme za ruce a zazpíváme si krátkou náboženskou píseň.
Po obědě, někdo při kafíčku, jiný při čaji, probíráme "kouzelnou krabičku". Tím je myšlena znaková řeč pro neslyšící. Jedna z klientek je totiž hluchoněmá a znakovou řečí se tak sbližujeme. Potom se opět vracíme ke své práci, v níž setrváme téměř do čyř hodin odpoledne. Domů každý odchází podle svých možností - sám nebo s doprovodem. V dílně také slavíme - jako v každé dobré rodině - narozeniny a jmeniny. Někteří přinesou dárek z domova a oslavenec na oplátku něčím malým pohostí ostatní. Chráněnou dílnu navštěvuji již třetí rok a moc mě to baví. Těší mě, že jsem našel nové kamarády a mohu si za peníze, které vydělám, koupit co mám rád. Díky všem, kteří mi to umožňují.

Jan Beneš



** Za počítači do Poděbrad **

Milí čtenáři, jste uživateli digitální lupy nebo digitálního čtecího přístroje? Chcete se naučit samostatně ovládat svůj osobní počítač? Máte potřebu se zdokonalit v práci s textovým editorem nebo elektronickou poštou? Máte nainstalovaný nový speciální program pro zrakově postižené? Nemáte možnost během roku pravidelně navštěvovat dlouhodobé docházkové kurzy?
Vám všem je určena mimořádná - a zřejmě i poslední - nabídka pražského pracoviště Centra tyflotechnických pomůcek a služeb SONS. Školení instruktoři střediska připravují odbornou rekondici, která je zaměřena výhradně na výpočetní techniku. Ta se uskuteční opět v areálu Střední zemědělské školy v Poděbradech. Jsou pro vás připraveny dva týdenní pobyty v termínech od 14. do 21. července a od 21. do 28. července 2000.
Náplní rekondice je základní obsluha pomůcek pro nevidomé i slabozraké, výuka práce s hlasovými výstupy KUK (čti kuk) a WinTalker, odečítacími programy Jaws (čti džos) a OutSpoken (čti autspoukn), uživatelským programem Asistent, zvětšovacími programy Magic (čti medžik) a ZoomText (čti zumtext). Bude se vyučovat práce v textovém i grafickém prostředí i využití internetu.
Výuka bude probíhat v malých a oddělených skupinách. Ubytování je zajištěno v nové budově internátu SZŠ ve třílůžkových pokojích s příslušenstvím, stravování bude celodenní. Předpokládaný účastnický poplatek je stanoven ve výši 2200 Kč za 1 osobu či průvodce.
Rekondice jsou určeny zájemcům z celé České republiky, kteří jsou vybaveni sestavou od některé z firem Elvos, Galop, RosaSoft nebo Spektra.
Vzhledem k poměrně pokročilému termínu příliš neotálejte. Předběžné přihlášky zasílejte na e-mail: jezek@braillnet.cz nebo smid@braillnet.cz, případně na poštovní adresu SONS, Centrum TPS, Na Harfě 9, P. O. Box 2, 190 05 Praha 9.
Podrobnější informace získáte také na pražském telefonu (02) 66 03 84 32.
Účastníkům budou zaslány závazné přihlášky se složenkami.

Jiří Ježek



** Jarní nabídka Tyflopomůcek Olomouc **

Představujeme vám další novinky z česky ozvučených výrobků: Měřič krevní glukózy Super Glukocard II - jednoduchý provoz bez údržby. Samonasávací senzor, přesnost vyhodnocení je nezávislá na technice odběru - kapku není třeba umísťovat přesně na proužek. Doba měření 30 sekund. Měřicí rozsah 1,1 - 33,3 mmol/L. Paměť 20 hodnot. Cena 7 200 Kč, kód ZP sk 11 kód 85024 - hrazeno 3 860 Kč. O příspěvek na hlasový výstup lze požádat okresní úřad ve vašem bydlišti - měřidlo pro domácnost - úhrada až 50%. Osobní digitální váha s českým hlasovým výstupem - je mnohem přesnější než byly původní mechanické. V prodeji budou koncem května za 3000,- Kč. Od okresního úřadu můžete získat příspěvek až 50% - měřidlo pro domácnost. Z této česky mluvící řady vám připomínáme, že si u nás můžete objednat tonometr, kalkulátor a kuchyňské váhy. Další novinkou je telefonní tlačítkový přístroj pro nevidomé a slabozraké - velikost číslic je 18 mm, číslice jsou značeny i v Braillově písmu, má 13 pamětí, hlasitý provoz a jednoduché ovládání. Cena 1590,- Kč. Z naší nabídky časoměřičů vám můžeme doporučit: polsky a německy mluvící kapesní budík za 450,- Kč, dále polsky mluvící náramkové hodinky za 450,- Kč, německy mluvící náramkové hodinky za 516,- Kč, pánské hmatové náramkové hodinky bateriové si u nás můžete koupit opět za nižší cenu - 2 200,- Kč, dámské hmatové náramkové hodinky bateriové za 2 500,- Kč. Jedna špatná zpráva: nejsou náramkové hmatové hodinky Raketa, jejichž výroba byla zastavena. Od poloviny května budou opět v prodeji kroužkové bloky A4, durofolie do bloků A4 a podpisové šablony. Máme i velký výběr stolních her, reliéfních omalovánek a hmatových didaktických her. Obrazový katalog a ceník si můžete prohlédnout i na internetové adrese htp:/www.volny.cz/sons-ol/. Seznam pomůcek vám můžeme zaslat ve zvětšeném černotisku, v bodovém písmu, na disketě nebo e-mailovou poštou. Naše e-mail adresa: pomucky-ol@braillnet.cz nebo pomucky-ol@volny.cz Přijďte se k nám podívat, rádi vám poradíme a jistě si z našeho sortimentu vyberete právě tu pomůcku, která vám pomůže v překonávání zrakové vady.
Na vaši návštěvu, popřípadě objednávku zboží, se těší pracovnice Tyflopomůcek Olomouc I. P. Pavlova 69, 779 00 Olomouc tel. 068/541 51 30



** Andrea Bocelli - ochránce a autorita **

Sen jednoho z nejslavnějších zpěváků světa začal v Toskánsku, na venkově. V místě, které často zachycují malíři, kde se odehrává řada nádherných oper. Pochází z vesnice Lajatico nedaleko Pisy. Narodil se s nevyléčitelnou oční chorobou, která způsobila, že ve dvanácti letech oslepl. Často ale opakuje větu: "Věci, které nevidím, cítím srdcem. "
Andrea Bocelli má doma malé nahrávací studio, klavír a nádhernou sbírku desek s vážnou hudbou. Vystudoval sice práva na univerzitě v Pise, nicméně hudba ho přitahovala stále víc a víc. "Inspirovaly mě operní árie z Pucciniho a Verdiho tvorby. Jsou nádherné," říká Andrea Bocelli a dodává: "Tehdy jsem byl také fascinován hlasem italského tenora Franka Corelliho. Moje matka na to dnes moc nevzpomíná, ale tenkrát nebyla ráda, že mě přitahuje hudba. Chtěla, abych dostudoval univerzitu. Život zpěváka jí připadal nejistý. Chápu ji. Na drsném toskánském venkově by tahle profese nikoho pořádně neuživila."
Po absolutoriu univerzity pracoval rok jako právník. Jednoho dne však zjistil, že jeho idol, tenor Franco Corelli, dával nedaleko jeho bydliště soukromé hodiny zpěvu. Andrea k němu začal chodit. Po večerech si vydělával hrou na piano v pisanských barech (hrál melodie od Sinatry, Aznavoura...), přes den se učil správně zpívat. Rodiče však byli proti. "Byl jsem pevně rozhodnutý. Pochopi1 jsem, že zpívání je pro mě obrovsky důležité. Neměl jsem ale odvahu říci to svému otci do očí. Napsal jsem mu proto dopis. Byla to doba, kdy jsem měl neustále dojem, že se rodiče až příliš strachují o moji budoucnost."
Se svojí manželkou se seznámil v baru. "Vešla jsem dovnitř, hrál na piano," vzpomíná půvabná Andreova žena Enrika. "Okamžitě jsem podlehla jeho kouzelnému hlasu. Byla to láska na první pohled. Tehdy mi bylo sedmnáct, a v tomto věku se snadno zamilujete. Andrea mne přitahoval. Viděla jsem v něm někoho, na koho se mohu spolehnout, člověka, který mě za každých okolností ochrání, muže, o něhož se budu moci vždy opřít. Je autorita. Je silnější než já," konstatuje Enrika. Chodili spolu pět let, potom se vzali. Dnes spolu mají dva syny - Amose a Mattea. Plánují třetí dítě, prý to bude holka...
Superhvězda jménem Bocelli se zrodila v roce 1992. Od barového piana se v průběhu několika měsíců vyšvihl na mezinárodní pěvecké nebe. Vše začalo tím, že italskému zpěvákovi Zuccherovi poslal Andrea svou nahrávku. Zucchero tehdy potřeboval druhý hlas do duetu Miserere, do písně, která se dodnes zpívá po celé západní Evropě při různých slavnostních příležitostech. "Zucchero mi za volal, nabídl mi spolupráci a já byl v sedmém nebi," vzpomíná Bocelli.
Druhý velký úspěch přišel o dva roky později, v roce 1994. Andrea byl pozván na písňový festival v San Remu. Dosáhl absolutně nejvyššího počtu bodů v historii této soutěže a suverénně vyhrál první cenu. Objevil se ze dne na den a svým krásným hlasem smetl všechny své evropské konkurenty. Brzy nato nahrál své debutové album Il mare calmo delta sera. Pořádá šňůru úspěšných koncertů. Jeho školený hlas v pop písničkách se rázem zalíbil italskému publiku. A nejenom italskému. Alba Romanza, nebo (nejnovější) Sacred Arias s nenapodobitelně zazpívanou vánoční písní Tichá noc mají obrovský úspěch v Německu, Francii, Británii, Nizozemsku...
Velice rád objevuje nepoznané. Není to tak dávno, co přijal pozvání do jednoho parašutistického klubu. Bez jakýchkoli předchozích příprav se ještě téhož odpoledne vrhl střemhlav z letadla letícího několik tisíc metrů nad zemí. Sám říká:"Vždy jsem měl rád maximálně aktivní život a nesnáším čekání. Má profese mě trochu omezuje. Posuďte sami: letiště, hotelový výtah, vybalit kufr, pódium a zase letiště, další hotel... Pokud jste na výsluní, musíte cestovat po světě, zpívat v divadlech a bojíte se, že byste mohli jednoho dne ztratit kontakt s obyčejným životem. Proto si pokaždé vychutnávám chvilky, kdy jsem zase zpátky doma, v Toskánsku, a mohu sedět za pianem a zpívat jen tak pro radost několika přátelům," dodává skromně zpěvák, jehož nádherný hlas obdivují miliony.

Jiří Houdek



** Společné vystoupení učitele a žáka **

U příležitosti 60. výročí založení dechového orchestru ŠKODA AUTO se uskutečnil ve středu 12. dubna v mladoboleslavském Domě kultury slavnostní koncert. Této významné akce se zúčastnila řada hostů, tisk a dvě televize. Hlavním protagonistou byl samozřejmě podnikový dechový orchestr Škoda Auto pod vedením šéfdirigenta Mgr. Stanislava Horáka (bývalý šéfdirigent Hudby Hradní stráže a Policie ČR) a dirigenta Ladislava Hanuše. Tento orchestr patří mezi přední hudební tělesa svého zaměření nejen v České republice, ale i v zahraničí. Výčet dosažených úspěchů by zabral hodně místa. Jmenovaný orchestr například v listopadu minulého roku v Ostravě získal na Mezinárodní soutěži dechových hudeb všechny udělované ceny, a to i cenu nejúspěšnějšího dirigenta.
Slavnostního koncertu se zúčastnila řada významných českých dirigentů, kteří byli pozváni jako čestní hosté a dostali příležitost představit se před publikem s taktovkou v ruce. Byli to Karel Bělohoudek a Jindřich Brejšek (bývalí šéfdirigenti Ústřední hudby armády ČR), Mgr. Miroslav Hanzal (šéfdirigent Hudby Hradní stráže), Jaroslav Zeman (bývalý šéfdirigent Posádkové hudby Praha) a Petr Stříška (prezident Sdružení dechových orchestrů ČR). Na koncertě zazněly skladby českých i světových autorů. Sólisty byli domácí zpěváci, hosty trumpetista České filharmonie Miroslav Kejmar a zrakově postižený klarinetista Mgr. Jan Budín, který vystoupil jako první host. Jmenovaný je pedagogem na pražské Konzervatoři Jana Deyla a vystoupil společně se svým bývalým žákem Miroslavem Bangem. Od Františka Vincence Kramáře zahráli "Koncert es dur pro dva klarinety" pod taktovkou Stanislava Horáka. Oba hráči v té chvíli měli určitě velkou odpovědnost, vždyť za nimi stál pětašedesátičlenný dechový orchestr a před nimi je sledovalo osm set posluchačů vyprodaného sálu Domu kultury. Odborná kritika se v tisku vyjádřila, že toto sólové vystoupení patřilo k nejnáročnějším. Jan Budín je naší zrakově postižené veřejnosti dostatečně znám. Na adresu svých bývalých žáků říká: "Jsem rád, když náš absolvent neuloží nástroj po studiu do gauče a pracuje sám na sobě dál."
To se právě týká Miroslava Banga, který je absolventem Konzervatoře pro zrakově postiženou mládež a vyučuje na zdejší hudební škole. Stal se členem dechového orchestru Škoda Auto. I přestože je slabozraký, dostal důvěru členů orchestru a stal se předsedou tohoto tělesa, protože je organizačně schopný. Funkce to není jednoduchá. Řeklo by se - orchestr úspěšný, dobré finanční zázemí ve firmě. S tím finančním zázemím to je složité, jako dnes všude. Je právě na předsedovi orchestru, aby se staral i o finance.
Za spolupráce přátel v orchestru se mu podařilo zmapovat celou šedesátiletou historii a vydat k této příležitosti publikaci.
Ta nejlepší díla, která orchestr hrál, byla nahrána na CD. A právě při slavnostním koncertě toto "cédéčko" pokřtil předseda představenstva Škoda Auto pan ing. Vratislav Kulhánek, který si na další úspěchy orchestru připil se šéfdirigentem Stanislavem Horákem a předsedou orchestru panem Miroslavem Bangem.

František Krčma



** Manus **

V roce 1997 vznikl v Brně divadelní soubor "Manus", ve kterém se potkávají nevidomí amatérští herci s vidícími. Sdružení organizačně vede paní Anna Palacká a po dramatické stránce se o soubor stará paní Eva Růžičková. Poprosila jsem paní Annu Palackou o rozhovor. Kde a jak Manus vznikl?
"Před třemi roky jsem učila ve škole pro zrakově postižené angličtinu. Pro výuku jsem dostala třídu dole ve sklepě, která byla naprosto příšerná a z chodby byl slyšet hluk. S dětmi jsem začala dělat různé scénky, ve kterých jsme si v podstatě začali z tohoto prostředí dělat srandu. Když jsem ze školy odcházela, přišlo mi líto úplně opustit tuto práci a tak jsem za žáky přišla s nabídkou založení dramatického kroužku. Děti, které mě znaly jako kantorku, souhlasily. Později byl problém s nabíráním nových herců. Nováčci si dost dobře nedovedli představit, co děláme, a tak se do souboru moc nehrnuli. Začali jsme tedy veřejně vystupovat a také jsme mezi sebe začali brát zdravé studenty, ti hlavně své nevidomé kamarády učí vyjadřovat se gesty." Co znamená jméno souboru?
"Manus je latinsky ruka a od toho se pěkně pokračuje: podaná ruka, prohlížející ruka, ruka jako setkání, atd..." Jak velký je soubor?
"Pevný základ souboru tvoří šest lidí. Každého projektu se pak zúčastňuje 10 až 14 účinkujících. Ti se scházejí při takzvaných workshopech, což jsou pracovní víkendy a pořádáme je čtyřikrát ročně." Jaký je věkový průměr souboru?
"Sedmnáct let, takže v součastné době se většina souboru intenzivně připravuje na maturitu." Jak často a kde soubor vystupuje?
"Dvakrát ročně v rozhlase a dvakrát v brněnském bezbariérovém divadle Barka. Náš panel máme také na veletrhu REHAPROTEX a připojili jsme se k akci "30 dní pro občanský sektor". Čemu se soubor věnuje?
"Děláme hlavně komunikační hry. Ráda bych ještě dodala, že je to volnočasová činnost. Zkoušíme, kde se dá, na internátech, ve třídách, v divadle, prostě všude kam nás pustí. Sami se snažíme měnit prostředí zkoušek." Jaké projekty jste již realizovali? "Jedna z her byla zvukohra spojená s indiánskými příběhy, které jsme se snažili zajímavě ozvučit. Další byla hra barev, ve které vždy dvojice nevidomý a vidící předváděla nějakou barvu a její náladu." Máte v současté době rozběhnutý nějaký projekt?
"Ano. Jmenuje se "Inkubátor" a probíhá už přibližně půl roku. Sbíráme zajímavé historky, postřehy, komentáře i kritiky ze soužití zrakově postižených s lidmi bez vady zraku, o které se aktéři chtějí podělit, ať už nám je pošlou sami zrakově postižení či vidící. Došlé články zpracujeme do digitální podoby a měly by vyjít na CD-ROMu. Více informací o projektu lze zjistit na naší internetové stránce: www.manusbrno.cz. Příspěvky čtenáři mohou posílat i v bodovém písmu na adresu: Anna Palacká, Slatinka 20, 627 00 Brno či na e-mail: manus@iol.cz."

Za rozhovor děkuje

Markéta Švehlová



** Kuchařka pro diabetiky a nejen pro ně **

V současné době je v tisku zajímavá publikace autorů Vlastislava Kaplana, Antonína Fňaška, Zdenky Krejsové, Josefa Švejnohy a Vladimíry Havlové "Kuchařka pro diabetiky a nejen pro ně", kterou vydává nakladatelství Vyšehrad ve spolupráci se Svazem diabetiků ČR.
"Kuchařka" zpracovává přehledným způsobem nejnovější zásady stravování pro diabetiky, ale především pro všechny, kterým záleží na racionálním způsobu stravování.
Součástí všech receptů jsou mimo použitých surovin a popisu zpracování i přepočty živin a potravin včetně kalorických hodnot. Každý si tak může upravit jídelníček podle svých aktuálních potřeb včetně nastavení léčby diabetu.
"Kuchařka" je vhodná nejen pro diabetiky, ale pro celou veřejnost. Současně je doplněna pravítkem pro výpočet množství sacharidů v nejběžnějších potravinách. Tímto přístupem se "Kuchařka pro diabetiky" stává vítanou pomůckou také pro dietní sestry a lékaře. Asi na 344 stranách najdete cca 480 receptů a 12 stran obrazové přílohy. Cena vázané publikace bude 230,- Kč (pro zrakově postižené bude poskytnuta sleva ve výši 30% z ceny). Knihu si můžete objednat na adrese:
Vyšehrad - expedice, Bellova 352, 109 00 Praha 10,
fax:02/71 96 13 80, e-mail:info@ ivysehrad.cz.



** DROGY! **

V České republice je 25 000 registrovaných narkomanů a přibližně třikrát tolik neregistrovaných. Drogová závislost se týká i našich zrakově postižených spoluobčanů. Nedostatek práce a nadbytek volného času mohou vést k nadměrnému užívání léků a odtud je jen krůček k drogové závislosti.
Naše sdružení nevidomých Cesty poznání nechalo načíst několik knih s touto problematikou. Jedná se o známé autory, kteří se drogovým problémem zabývají: Beletrie: Jan Cimický - Útěk do klece Studentský fond: Alois Janík a kol. - Drogy a společnost
Jiří Heller a kol. - Závislost známá-neznámá
Tak chceme i my tímto málem přispět k protidrogové prevenci. Každý, kdo má zájem se něco dozvědět o této problematice, má možnost vypůjčit si knihy ve zvukové knihovně K. E. Macana, Krakovská 21, Praha 1 a může si je v klidu přečíst a prostudovat.

Za sdružení nevidomých Cesty poznání - Sk.



** Dny zrakově postižených v Dolních Počernicích **

Prolog
O tom, že se v Dolních Počernicích bude konat golbalový turnaj mládeže, se vědělo již před rokem. O tom, že po tomto turnaji budou uspořádány cyklistické závody na tandemech, bylo rozhodnuto loni na podzim. O tom, že se obě sportovní akce rozrostou navíc ještě o výstavu keramických prací zrakově postižených děti, bylo jasné počátkem tohoto roku. Organizátorské schopnosti neúnavného Tomáše Krále ze Slavie Praha se totiž rozhodl ještě výrazněji podpořit dolnopočernický starosta Zbyněk Richter. A aby se této u nás zatím ojedinělé akce mohlo zúčastnit co nejvíce zájemců, přispěli i další: Magistrát hlavního města Prahy, Universe Agency, s.r.o., Zonta klub Bohemia, hotel Svornost, firma Larry a Škola Jaroslava Ježka. Den první: pátek 31. března 2000 - Viděno dlaněmi
Výstavka keramických prací byla instalována v dolnopočernickém Klubu důchodců. O rozmanitou nabídku prací se postarali žáci Školy Jaroslava Ježka z Prahy 1, kteří se modelování z hlíny věnují pod vedením Kateřiny Tesařové a Petry Velíškové. K dotýkání i vidění byla různá zvířátka, pohárky, dále košíčky, ozvučené válečky nebo postavičky. Ovšem zasloužené pozornosti se dostalo i kolektivním pracem, například souboru kachlové abecedy, betlému či šachové soupravě. Keramické práce byly navíc doplněny fotografiemi Daniely Horníčkové, které zachycují vznik vystavovaných děl včetně jejich autorů.
Vernisáž zahajoval ředitel Školy Jaroslava Ježka Jan Hájek, dále vůdčí duch Dnů zrakově postižených Tomáš Král a starosta Městské části Dolní Počernice. O příjemný a překvapivý zážitek se postaralo i vokální dívčí trio Školy J. Ježka svahilskou písní. Den druhý: sobota 1. dubna 2000 - Memoriál Pavla Baláka
2. ročníku Memoriálu Pavla Baláka se zúčastnilo hned sedm golbalových družstev. Ta byla rozdělena do dvou základních skupin, z nichž do semifinále postupovali první dva, když méně úspěšná mužstva se mezitím utkala o pátou až sedmou příčku v pořadí.
A právě v této skupině byly ke sledování nejnapínavější souboje, v nichž nakonec rozhodovalo více méně štěstí. Nejdříve totiž celek SK Slavia (Honsa, Koncová, Krejča, Pokorná, Valerová) porazil Brno (Hons, Hutter, Kocián, Michelfeit, Uher) 7:4. Hned poté Brno zvítězilo nad Opavou (Durila, Hamburg, Peterková, Rojíček) 6:5. A vzápětí si Opava zajistila pátou příčku vítězstvím nad Slavií v poměru 7:4. O pořadí totiž rozhodoval poměr celkového skóre a v tomto směru byla méně šťastná, a to o dvě branky, Slavia. A rozdíl dalších dvou gólů přisoudil sedmé místo nakonec Brnu.
Do semifinále postupovala potom dvě česká družstva - Plzeň a pražská Škola J. Ježka, a dva zahraniční týmy - loňský vítěz Königs Wusterhausen a Levoča. A i zde roli favoritů potvrdili vítězové obou skupin a tak se opakovalo loňské finále. Jako první do něj postoupili němečtí hráči z Königs Wusterhausenu (Franz, Hawranek, Karl, Müller, Richter), když přesvědčivě zdolali Plzeň (Rula, Koželuh, Krátký, Lisec, Procházka, Neuberk) 11:2.
Ve vynikajících výkonech pokračovali i "domácí" golbalisté z Prahy (Aybák, Schweiner, Valer, Zadražil), kteří porazili slovenské hráče tenisovým výsledkem 6:0. Levočané byli posléze úspěšní v boji o třetí místo, když zvítězili nad Plzní 9:4. S napětím očekávané finále se nakonec stalo exhibicí sehrané čtveřice z Prahy, a zejména pak nejlepšího střelce celého turnaje - Lukáše Valera. Ten vsítil hned sedm branek a napomohl tak výraznému výsledku 9:3. Den třetí: neděle 2. dubna 2000 - Author Cup
Cyklistické premiéry, v podobě kilometrové časovky pro zrakově postiženou mládež se zúčastnilo 23 žáků, vesměs účastníků golbalového turnaje. Nové tandemy značky Author se rozhodla vyzkoušet i čtveřice cyklistů z řad dospělých. A výkony byly velmi, velmi vyrovnané. Například v nejpočetnější kategorii žáků rozhodovaly o pořadí desetiny vteřin, o čemž nejpřesvědčivěji svědčí skutečnost, že rozdíl mezi prvním a čtrnáctým v pořadí byl tři sekundy. Nejrychlejší byl nakonec tandem Plzně ve složení R. Lisec a P. Koželuh. Jejich týmoví kolegové L. Hula a T. Krátký skončili třetí. Druhým místem potvrdil svoji sportovní všestrannost Lukáš Valer ze Slavie (s pilotem Králem).
Lukášova sestra Marie byla pro změnu nejrychlejší mezi žákyněmi. Za řídítky seděl M. Kittler. I další dvě medaile zůstaly v Praze, a to zásluhou K. Koncové s P. Weislem a M. Málkové v doprovodu svého otce. V kategorii dospělých se prosadili sourozenci Slabých. Tomáš coby muž, Markéta pak byla druhá mezi ženami. A to sice před M. Kadlicovou, ovšem až za P. Hilbertovou.

Epilog
Za velikou většinu přítomných: Děkujeme, pokračujte!

Karel Čermák



** Baník Ostrava poprvé mistrem **

Hvizd rozhodčího a jeho poslední verdikt "branka Petra" již zanikl v obrovském jásotu Ostraváků. A co bylo důvodem k takové radosti? Družstvo SK ZP Baníku Ostrava porazilo v neděli 9. dubna ve velmi důležitém zápase družstvo Tyflosportu Praha 9:5 a protože v průběhu celé soutěže neokusilo hořkost porážky, stalo se mistrem ČR v showdownu.
"Věděli jsme, že Tyflosport má velmi dobré muže, ale věřili jsme, že my máme lepší ženy," řekl po zápase vedoucí oddílu showdownu Baníku Ostrava pan Mikuláš Ďurko. A skutečně, všechny zápasy, kde vystupovaly ženy, tj. dvouhry žen, čtyřhry žen i smíšené čtyřhry skončily vítězstvím Ostraváků. Když k tomu připočteme velmi cenné vítězství M. Poucha nad P. Bayerem a dvojice Ďurko - Kikta nad dvojicí Bayer - Gregor, o výsledku bylo rozhodnuto.
Takže závěrečný přípitek zněl: ať žijí naše ženy Blaženka Opravilová a Petra Černošková, ať první titul mistra České republiky není posledním!

J. Kikta



[Domů | Zpět]