DISKUSE

Ján Jesenský
Poznámky k informaci a komunikaci hluchoslepých




Komunikace a informace jsou vysoce frekventované jevy ovlivňující kvality života hluchoslepých (dále jen HS). Z vnitřní diferenciace HS vyplývá, že jde o velmi nesourodou skupinu. Podrobněji jsme to charakterizovali ve studii "Prolegomena surdotyflologické praxe" (TL 1-2/1992). Charakter tohoto postižení se modifikuje jednak vzhledem k dominanci zrakového nebo sluchového postižení a jednak vzhledem k tomu, zda jde o postižení získané nebo o postižení od narození. Z hlediska prvního aspektu půjde o vysokou frekvenci informačního deficitu u dominance poškození zraku, nebo o prevalenci komunikačního deficitu u dominance poškození sluchu. Tyto dva druhy dominance se pak promítnou do rehabilitačních programů tak, že v nich budou převládat kompenzační a reedukační cvičení zaměřená na odstraňování informačního deficitu vyvolaného omezením zrakového vnímání, nebo v něm budou převládat reedukační a kompenzační cvičení zaměřená na odstranění deficitu v komunikaci vyvolaného omezeným sluchovým vnímáním. Mají však i své terminologické důsledky v podobě názvů slepohluchota nebo hluchoslepota.

Informace představuje signál, nebo soubor signálů o určitém předmětu, jevu nebo nějaké skutečnosti a události. Pro informaci je důležitá možnost jejího zaregistrování, shromažďování, zpracovávání, uchovávání a zpřístupňování. Může jít o formu informace zvukové, optické, dotykové, pohybové, komplexní. Informační deficit představuje výpadek nebo omezení některé z těchto forem. Optické - vizuální informace mají v našem kulturním prostředí velmi vysokou frekvenci. Jejich deficit se projevuje vysokou mírou handicapu.

Komunikace představuje přenos informací s pomocí vydávaných a přijímaných signálů optických, zvukových, dotykových, verbálních, nonverbálních (gesta, mimika, póza, pohyb, výraz tváře, intonace, dynamika hlasu, frekvence řeči), obrazových a předmětových. Základní funkce komunikace jsou poznávání, varování, koordinace chování. Probíhá jako interakce dvou nebo i vícero subjektů. Komunikační deficit představuje zúžení nebo výpadek některé z forem signálů. Vzhledem k vysoké míře významnosti zvukově verbální komunikace představuje její deficit velmi vážný handicap.

Z hlediska priority edukačně rehabilitačních programů je velmi podstatné zvážit skutečnost, že "materií" komunikace (to, co se sděluje) je informace. Tzn., že bez existence informace by nedocházelo k potřebě komunikace. V edukačně rehabilitačních programech (ERP) HS vždy řešíme problém informačního deficitu. Když jej vyřešíme (máme podnět a potřebu něco sdělit), nastoupí potřeba komunikace. U kompenzačně a reedukačně vyspělé HS osobnosti se pak tyto původně oddělené procesy navzájem doplňují a prostupují. Tak, že priorita informace se zdánlivě ztrácí. To se týká hlavně dospělých. U HS dětí je situace jiná. Řešení informačního deficitu reedukační nebo kompenzační cestou je pro HS dítě podstatnou prioritou, protože přeskočení této etapy vývoje a nastoupení předmětně obrazových forem informací pouhými verbálně komunikačními informacemi by mohlo vést k různé míře verbalismů, při kterém dítě používá slova, aniž by mělo dostatečnou představu o věcech, jevech a situacích, které jsou předmětem sdělování informace a komunikace. Tzn., že dochází jenom k formální registraci sdělovaného, ale ne k hlubokému zpracování a pochopení informací.

Na tomto podkladě pak může docházet k omylům, k nepochopení, roztrpčení, ke konfliktům a stresům, kterým bychom se v profesionálně edukačně rehabilitačních intervencích měli dokázat vyvarovat. V neposlední řadě na tomto podkladě může docházet také k desinformacím a manipulacím s HS osobami, vyúsťujícími do omezování svobod, práv a občanské nezávislosti HS.

U dospělých, zvláště pak v případech získaných vad a lehčích stupňů zrakového poškození, nemusí informační deficit vystupovat jako prioritní fenomén. Ale i v těchto případech vystoupí otázka zvažování konkrétního způsobu komunikace. Ze známých způsobů speciálně sestavovaných pro HS jde o:
  1. znakování z rukou do rukou,
  2. daktylotiku,
  3. psaní tiskací abecedy do dlaně,
  4. komunikaci Lormovou abecedou,
  5. komunikování s pomocí komunikátoru s tlačítkovým vstupem a braillsko černotiskovým výstupem.
Pro člověka s vysokým stupněm ZP je první způsob komunikace málo vhodný. Druhý a třetí způsob je vhodný z haptického hlediska, ale je to způsob pomalý. Čtvrtý způsob původně speciálně sestavený pro HS, je hapticky vhodný a také z hlediska rychlosti komunikace je přijatelný. Pátý způsob je pochopitelně vhodný za předpokladu portativnosti komunikátoru pro HS.

Tento příspěvek je psán z pozice tyflologických aspektů a možností řešení. Optimalizace chce zohlednit i aspekty surdologické. V každém případě je ale vhodné, aby IERP (individuální edukačně rehabilitační plány) HS byly sestavovány se zohledněním diferencované optimalizace informačně komunikačních procesů u jednotlivých podskupin HS. V širším obecně komunikačním ohledu pak je účelné zhodnotit i skutečnost, které podskupiny jsou četnější, co je pak celostátně a mezinárodně přijatelnější. Na podkladě podobných komparačních studií je pak možné formulovat ERP v oblasti informace - komunikace HS, připravovat učebnice, metodické příručky, skupinové nebo individuální kurzy.



PŘEDCHÁZEJÍCÍ KAPITOLA  OBSAH  NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS