Koncepce činnosti

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky je občanským sdružením, které vzniklo 16.6.1996 z vůle převážné většiny nevidomých a slabozrakých občanů sdružených v České unii nevidomých a slabozrakých a Společnosti nevidomých a slabozrakých v ČR sloučením těchto dvou celostátně působících organizací. Charakterizuje ji motto, jímž začínají její stanovy: "Nejsme organizace, která za nevidomé rozhoduje a jedná; jsme nevidomí občané, kteří rozhodují a jednají sami za sebe. Zásady našeho počínání jsou: svépomoc, partnerství, solidarita, úcta k lidské důstojnosti, svobodná volba, zdravý rozum."
Posláním Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky je jak sdružovat těžce zrakově postižené občany a jejich příznivce, hájit jejich oprávněné zájmy a vytvářet podmínky pro jejich dobrovolnou a zájmovou činnost, tak také provozovat síť konkrétních služeb umožňujících zmírnění negativních důsledků zrakového postižení člověka, dosažení vyšší míry jeho nezávislosti na pomoci jiných lidí a tím také lepších předpokladů pro jeho integraci do společnosti. SONS ČR rovněž podporuje aktivity jiných institucí a organizací s obdobnými cíli. Činnost SONS ČR je otevřena i pro nečleny této organizace; služby jsou organizací poskytovány bez rozdílu všem, kteří je z důvodu svého zrakového postižení potřebují a jsou ochotni je v nabízené podobě přijímat.
Koncepce činnosti Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky je tvořena tak, aby mohla být podkladem pro aktualizaci a rozpracování "Národního plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením" pro skupinu občanů s těžkým zrakovým postižením v letech 1998 až 2005. Proto i její struktura v podstatě odpovídá členění tohoto vládou ČR schváleného materiálu.

Cílem Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky je vytvářet pro občany s těžkým zrakovým postižením prostor, kde mohou uplatnit své schopnosti a dovednosti ku prospěchu svému, skupiny stejně postižených osob a tím i celé společnosti. Nesnaží se o vytyčení cesty, po níž by měli být vedeni všichni zrakově postižení občané, ale hlavní důraz klade na rozvoj a podporu individuálních schopností a naplňování cílů a tužeb jednotlivých občanů. Jde jí o to, aby měl občan s těžkým zrakovým postižením možnost uplatnit se ve společnosti podle svých schopností, zaměření a přání. Zda a jak tuto možnost využije, závisí na jeho rozhodnutích, za která nese svrchovanou odpovědnost. Tento princip neznamená, že by se činnost SONS soustřeďovala pouze na ty zrakově postižené občany, jejichž schopnosti jim umožňují vlastními silami se úspěšně integrovat do společnosti. Činnost SONS vychází z principů občanské solidarity a z přesvědčení, že budou-li mít možnost uplatnění ve společnosti lidé schopní, budeme mít všichni možnost podstatně účinněji pomáhat těm, jimž zdravotní stav a míra schopností jim daná plné uplatnění a nezávislý život ve společnosti neumožňuje.

Ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých ČR jsou obě roviny jejího působení - spolková činnost a provozování profesně - zájmových klubů na straně jedné a provozování středisek odborné pomoci a služeb pro občany se zrakovým postižením na straně druhé - důsledně oddělovány. Mechanismy vzájemného působení jsou mezi těmito složkami přesně vymezeny zejména stanovami a organizačním řádem SONS. Je tomu tak proto, aby byl vyvážen vliv dobrovolných funkcionářů, v jejichž kompetenci je určovat směr vývoje občanského sdružení, a odborníků, kteří jsou plně odpovědni za provoz odborných středisek pomoci a služeb. Dalším důvodem je potřeba průhlednosti toku finančních prostředků a možnost kontroly pro toho, kdo je poskytuje.

V oblasti spolkové činnosti, která je rozvíjena jak na úrovni místní, tak na území všech okresů České republiky, je hlavní důraz kladen na činnost profesních a zájmových skupin a klubů, aktivní a účelné využívání volného času, kulturní a sportovní vyžití a také osvětu mezi zrakově postiženými i nepostiženými občany a také na poradenství a konkrétní občanskou pomoc v situacích běžného života, např. při styku s úřady. Důležitou součástí této činnosti je také sociální práce mezi samostatně žijícími těžce zrakově postiženými občany a provádění motivačních návštěv u občanů, kteří se nalézají v krizi a zvlášť závažných obtížích. Všechny zmíněné aktivity jsou zajišťovány v převážné míře na dobrovolném základě, placeny jsou jen některé lektorské, instruktážní, poradenské nebo administrativní činnosti. Pro zefektivnění toku informací mezi okresními odbočkami a centrem i mezi okresními odbočkami regionů jsou zřízeny oblastní koordinační rady. Regionální působnost oblastí je stanovována tak, aby byla maximálně podporována a stimulována aktivita v regionech; teritoriální vymezení působnosti oblastních a okresních odboček může být dle aktuálních potřeb Republikovou radou operativně měněno. Jednotlivé místní kluby SONS vznikaly a vznikají podle potřeb a zájmu nevidomých a slabozrakých občanů v jednotlivých místech. Ze strany vedení SONS není jejich vznik nijak omezován, vzniklé kluby vedení SONS podporuje a stimuluje jejich aktivitu. V případě, že místní klub nevyvíjí činnost v souladu s posláním SONS, jeho činnost může být pozastavena nebo klub může být zrušen.

Systém středisek odborné pomoci a služeb nevidomým a slabozrakým osobám je budován na profesionálním základě. Hlavní zásadou v jejich činnosti je individuální přístup ke klientovi, komplexnost nabízených služeb a jejich realizace podle konkrétních potřeb a možností klienta. Kolektivní formy pomoci jsou využívány zejména ke stimulaci jedince. Cílem odborných středisek pomoci a služeb provozovaných Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých ČR je dostatečné poskytování služeb konkrétnímu klientovi, které objektivně potřebuje, v tom rozsahu, v jakém je potřebuje a v tom čase, kdy je to pro něj optimální.

Činnost Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR je koncipována tak, aby vlastními silami nebo ve spolupráci s dalšími spolupracujícími státními i nestátními organizacemi pokrývala v co největší míře celou věkovou strukturu občanů se zrakovým postižením a co nejrozsáhlejší spektrum problémů, s nimiž se takto postižení občané setkávají. Většinu činností dosud Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, stejně jako její předchůdkyně Česká unie nevidomých a slabozrakých a Společnost nevidomých a slabozrakých v ČR, zajišťovala vlastními silami. Mnohé z těchto činností začala tato občanská sdružení v našich zemích realizovat jako první. Vytvořila pro ně metodiku, zpřístupnila je celé skupině těžce zrakově postižených občanů, dostala je na úroveň srovnatelnou s nejvyspělejšími zeměmi Evropy. Standardy, které pro jednotlivé činnosti stanovila, se stávají celospolečensky uznávanými standardy. Protože se však často jedná o činnosti naprosto zásadní a stávající systém financování občanských sdružení pro jejich udržení neskýtá dostatek možností, bude se SONS v budoucím období více než kdy před tím snažit převést některé z nich na bázi státem či obcemi provozovaných zařízení a bude se více zaměřovat na spolupráci s různými státními i nestátními subjekty, které se ukáží být vhodnými pro takovou spolupráci. V případě vytvoření legislativních podmínek pro fungování a financování obecně prospěšných společností hodlá SONS některá ze svých odborných středisek převést také na tento typ organizací a provozovat je jako jejich zřizovatel.

Je-li člověk nevidomý od narození, jeho prostorové představy se vyvíjejí poněkud jinak než u jiných nepostižených dětí. Je nakloněn vnímat spíše detaily, řadit informace spíše lineárně, méně se pohybovat. I tyto negativní tendence lze odstranit, musí se s tím však začít dostatečně brzy; v opačném případě to může způsobit značné komplikace nejen při vzdělávání, ale také v pozdějším běžném životě a mít velmi negativní vliv na samostatnost člověka.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR vychází z přesvědčení, že ačkoli těžké zrakové postižení člověku život značně komplikuje, nebrání mu žít jej plnohodnotně, aktivně a ku prospěchu i potěšení svému okolí i společnosti. Proto klade velký důraz na to, aby mu ve správný čas byla poskytnuta taková pomoc, jejímž prostřednictvím by zvládl překonávat obtíže svého zrakového postižení především vlastními silami a za pomoci technických prostředků, a aby se tak stal v maximální možné míře nezávislý na pomoci jiných osob. Teprve jestliže se ukáže, že toho konkrétní člověk díky svým schopnostem opravdu není schopen, je třeba mu pomoci formou služeb, které souhrnně označujeme pojmem "služby sociální péče". O této problematice bude pojednáno v dalších kapitolách.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých vychází z přesvědčení, že žádný sociální systém není a nikdy nebude tak bohatý, aby dávky jím poskytované zajistily jejich příjemci život na stejné úrovni jako lidem, kteří pracují. Šanci najít zaměstnání však má pouze člověk samostatný a v maximální míře nezávislý na pomoci jiných osob. To je další z důvodů, proč SONS klade tak velký důraz na samostatnost, nezávislost a aktivitu jednotlivce a snaží se každého těžce zrakově postiženého člověka motivovat k získání co nejvyššího vzdělání, nejhlubších znalostí a nejrozsáhlejších dovedností.

Nejdůležitějším sdělením, které je třeba uvést v úvodu této kapitoly, je, že veškerá data týkající se počtu zrakově postižených občanů České republiky jsou pouhé odhady. V ČR neexistuje žádná oficiální statistika, natož evidence občanů s těžkým zrakovým postižením. Při odhadech vycházíme z procentuálního výskytu zrakových vad tak jak jsou uváděny v zahraniční literatuře.

Procentuální výskyt osob s těžkým zrakovým postižením v běžné populaci bývá odhadován mezi 0,6 až 1,5 %. Budeme-li se držet nižších odhadů, lze konstatovat, že v České republice žije asi 60 000 až 100 000 takto postižených osob. Do tohoto počtu samozřejmě nejsou zahrnováni ti, jimž k odstranění vady zraku stačí obyčejné brýle; jsou do něj zahrnování ti, u nichž zraková vada přináší závažná omezení v oblasti samostatného života a pracovního uplatnění. Z nich 7 000 až 12 000 jsou občané nevidomí.

Zrakové postižení se v podstatně větší míře projevuje v pozdějším věku; lze říci, že ze všech těžce zrakově postižených občanů cca 60 až 70 % spadá do věkové kategorie občanů nad 60 let. U cca 60 % z nich je zrakové postižení důsledkem jiných zdravotních poruch, zejména diabetu, ischemických poruch a neurologických onemocnění.

Ve středním věku bývají častou příčinou zrakového postižení úrazy nebo nádorová onemocnění. U těchto lidí je nanejvýš důležité, aby jim byla včas poskytnuta rehabilitační péče a aby tak byly vytvořeny předpoklady pro jejich znovuzařazení do běžného života a pracovního uplatnění.

U dětí se klasická zraková postižení, která byla běžná před deseti či dvaceti léty, vyskytují ve stále menší míře. Je to dáno především pokrokem ve zdravotnické technice, neboť cca 40 % zrakových vad u dětí v dřívějších letech bylo způsobeno nepřesnou regulací množství kyslíku v inkubátorech. Pokrok ve zdravotní péči a léčebných metodách umožňuje, aby přežívaly podstatně hůře postižené děti, než tomu bylo v minulosti. To má za následek, že stále více dětí je kromě zrakového postižení postiženo i další vadou. V rámci rané péče, kterou Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR provozovala do roku 1997 bylo procentuální zastoupení klientů s kombinovaným postižením na úrovni cca 70%.

Členy Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR je více než 12 000 zrakově postižených občanů. Z nich 74 % je ve věku nad 60 let.

SONS velmi ostře vystupuje a bude vystupovat proti žebrákům, kteří skutečnou nebo předstíranou slepotu používají jako nástroj k poměrně snadnému získávání peněz pro osobní potřebu. Jsou nám dobře známy případy slepých žebráků, kteří, ač tvrdí, že vybírají na svou oční operaci, si tímto způsobem přivydělávají ke svému platu v zaměstnání, např. na zahraniční dovolenou. SONS zastává a tvrdě hájí přesvědčení, že v našem systému sociálního zabezpečení je žebrota neopodstatněná. SONS bude intenzivně hledat právní cestu, jak žebrotu nevidomých jako nežádoucí a společensky škodlivý jev v maximální míře eliminovat. V maximální míře k tomu bude využívat možnost vydávání obecních a místních vyhlášek.

SONS registruje značnou náklonnost části společnosti ke xenofóbním náladám vůči minoritám. Aby za takovou společensky nepřizpůsobivou sociální skupinu občanů nezačali být považováni také občané se zrakovým postižením, SONS zdůrazňuje a bude zdůrazňovat jejich svéprávnost, schopnost rozhodovat a řídit svůj život. Bude též všemi složkami své spolkové činnosti působit na členy SONS, aby se snažili své schopnosti maximálně využívat ku prospěchu svému i společnosti. Zpronevěříme-li se mottu stanov SONS, nebudeme mít právo divit se, když veřejné mínění o nás nebude příliš příznivé.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých od svého vzniku seznamuje širokou veřejnost s problematikou života se zrakovým postižením. Cílem je hlubší porozumění této problematice ze strany zdravé veřejnosti, odbourávání psychologických bariér a předsudků v přístupu k občanům se zrakovým postižením a vytváření podmínek pro jejich integraci do společnosti. Při šíření těchto informací je nutno dále zlepšovat komunikaci se sdělovacími prostředky a využívat médií (video, film či tištěné propagační materiály, které by měly být k dispozici především u očních lékařů, optiků, na sociálních referátech okresních a obecních úřadů, úřadech práce atd.).

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky chápe svou nezastupitelnou roli v oblasti působení na veřejnost i skupinu nevidomých a jinak těžce zrakově postižených osob a toto působení považuje za svůj nejdůležitější úkol. K propagaci a vysvětlování problematiky zrakového postižení využívá a i v budoucnu bude hojně využívat jak akcí speciálních (koncerty, výstavy, tiskové konference, předváděcí akce), tak možností vytvořit svou expozici na běžných výstavách a veletrzích. Tuto činnost v rámci SONS zajišťuje oddělení propagace a získávání zdrojů. V oblasti působení na skupinu zrakově postižených občanů bude hlavní úsilí soustřeďovat na jejich motivaci k samostatnosti a uvědomování si vlastní důstojnosti. Za tuto oblast jsou odpovědni prezident a funkcionáři SONS na všech úrovních.

V rámci svých regionálních středisek zaměřených na základní rehabilitaci těžce zrakově postižených osob bude SONS podporovat poskytování psychologických služeb takto postiženým občanům zajišťovaných buď přímo v těchto střediscích nebo externě v jejich dosahu. Stejně tak bude maximálně spolupracovat s oftalmology, dalšími odborníky a místními optiky. SONS rovněž podporuje myšlenku, aby se také občanům s chronickým onemocněním zraku dostávalo speciální léčebné a lázeňské péče tak, jak je to u jiných skupin chronicky nemocných osob.

V oblasti zdravotnické legislativy SONS ČR usiluje a také v budoucím období bude usilovat především o to, aby základní i specializovaná zdravotní péče byla občanům s těžkým zrakovým postižením dostupná, a to jak z hlediska dopravní dostupnosti, tak z hlediska finančního. Bude rovněž usilovat o to, aby úhrady za léky, které těžce zrakově postižený člověk potřebuje k zachování svého zdravotního stavu, nepřiměřeně nezhoršovaly jeho sociální situaci. SONS preferuje omezení výše úhrad léků pacientem před kompenzací těchto nákladů prostřednictvím sociálních dávek.

V uplynulém období se začal projevovat velmi negativní trend vyřazování pomůcek pro těžce zrakově postižené občany ze seznamu prostředků zdravotnické techniky, které jsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Situaci okolo lékařského teploměru s hlasovým výstupem, který je v době přípravy tohoto materiálu (květen 1998) hrazen "pouze samostatně žijícím nevidomým osobám, které často trpí horečkou," považuje SONS za přímo absurdní. SONS bude usilovat, aby tento trend byl zastaven a do seznamu prostředků zdravotnické techniky byly znovu začleněny ty kategorie pomůcek, které z něj byly necitlivým přístupem VZP vyřazeny. SONS rovněž bude usilovat o to, aby podmínky hrazení prostředků zdravotnické techniky pro nevidomé a slabozraké občany se staly přijatelnějšími také pro výrobce a distributory těchto zařízení, neboť jen tak lze zabránit dalšímu omezování trhu s těmito pro těžce zrakově postižené občany tak potřebnými zařízeními.

SONS se bude intenzivně zasazovat o to, aby z prostředků veřejného zdravotního pojištění byly hrazeny také náklady související s doprovodem a pobytem nevidomého občana v lázních, a to i v rámci příspěvkové lázeňské péče. Jde totiž o to, že prostředí lázní je pro nevidomého člověka prostředím většinou naprosto neznámým a tudíž pro orientaci a samostatný pohyb značně rizikovým. To má za následek, že mnozí zrakově postižení občané do lázní buď vůbec jet nemohou, nebo jsou nuceni vynakládat podstatně vyšší finanční prostředky než většina ostatní populace.

Za realizaci výše zmíněných úkolů odpovídá prezident spolu s Centrem sociálně právního poradenství SONS.

Cílem rehabilitace je vrátit člověku se zdravotním postižením schopnost vykonávat ty činnosti, které díky svému postižení vykonávat nemůže, a minimalizovat tím přímé důsledky jeho zdravotního postižení. V procesu rehabilitace se postižený člověk učí zvládat tyto dovednosti jiným náhradním způsoben s ohledem na své postižení i zachované schopnosti. Obecně bývá rehabilitace členěna do tří základních částí; na rehabilitaci léčebnou, sociální a pracovní.

Funkci léčebné rehabilitace u osob těžce slabozrakých a prakticky nevidomých představuje reedukace schopnosti vidění spolu s dalšími programy, které jsou v zahraničí souhrnně označovány termínem Low Vision Training. Některé činnosti i z této oblasti již byly rozvinuty a jsou prováděny v praxi ve střediscích Tyfloservisu; jiné je třeba v naší zemi rozšířit v budoucích letech.

Pracovní rehabilitace rozvíjí pracovní návyky a dovednosti a bývá předstupněm rekvalifikace. Je však velmi důležitá i pro občany, jimž jejich zdravotní postižení a míra schopností neumožňují zapojení do práce v plném rozsahu. Dle názoru SONS by pracovní rehabilitace měla být podstatně více využívána v chráněných dílnách, v ústavech sociální péče a jiných pobytových zařízeních, kde dlouhodobě žijí lidé se zrakovým postižením.

Ze všech forem rehabilitačního působení je u osob s těžkým zrakovým postižením třeba klást hlavní důraz na rehabilitaci sociální, neboť právě touto formou působení lze nejúčinněji snížit závislost zrakově postiženého člověka na pomoci jiných lidí a tím zvýšit šanci pro jeho integraci do společnosti. Právě v této oblasti byla občanským sdružením SONS ČR a zejména jeho předchůdkyněmi Českou unií nevidomých a slabozrakých a Společností nevidomých a slabozrakých v ČR v uplynulém období rozvinuta činnost, jejíž rozsah a kvalita u jiných občanských sdružení ani u jiných skupin občanů s postižením nemá ekvivalent. Přitom je dostupná prakticky všem zájemcům. Pro skupinu zrakově postižených občanů funguje v naší zemi to, o čem jiné skupiny postižených jen sní a co označují pojmem "komplexní rehabilitace".

Sociální rehabilitace je procesem složitým a dlouhodobým. Dovednosti, které klient získá v rámci základní sociální rehabilitace, je třeba osvěžovat, doplňovat a rozvíjet. V této fázi rehabilitačního procesu je však možné, ba dokonce vhodné využívat neformálních komunikačních vazeb a výměny zkušeností mezi jednotlivými nevidomými a slabozrakými občany. Zde je systém rehabilitace doplňován podporou takové neformální komunikace a dalšími aktivitami vedoucími k dosažení vrcholného cíle rehabilitace - integraci člověka s těžkým zrakovým postižením do společnosti.

V rámci činnosti České unie nevidomých a slabozrakých vznikla také síť Středisek rané péče, která poskytují pomoc rodinám s dětmi se zrakovým, resp. kombinovaným zrakovým a jiným postižením. Vzhledem k tomu, že se z této služby vyvinula naprosto svébytná činnost a protože v rámci Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR nebylo možno zajistit pro ni dostatek financí a dalšího potřebného zázemí, předala SONS tuto činnost zvláštnímu občanskému sdružení Společnost pro ranou péči, zřízenému za účelem poskytování této služby. SONS považuje poskytování včasné pomoci rodinám s postiženými dětmi za velmi důležitou a je přesvědčena, že Společnost pro ranou péči bude schopna tuto pomoc poskytovat kvalitněji, než by toho byla schopna SONS.

Česká unie nevidomých a slabozrakých jako předchůdkyně SONS v letech 1990 až 1994 vybudovala ucelený a v našich podmínkách ojedinělý systém základní sociální rehabilitace, který obsahuje jak pobytovou, tak ambulantní a terénní složku. Pobytová složka základní sociální rehabilitace je zajišťována Pobytovým rehabilitačním a rekvalifikačním střediskem pro nevidomé Dědina v Praze; ambulantní a terénní složku zajišťuje síť 12 oblastních ambulantních středisek Tyfloservisu, která sídlí v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Liberci, Hradci Králové, Jihlavě, Brně, Zlíně, Olomouci a Ostravě. Základní rehabilitace realizovaná v těchto střediscích je směrována především na občany, u nichž se těžké zrakové postižení projevilo nebo kteří ztratili zrak až v průběhu života.

Základní sociální rehabilitace občanů s těžkým zrakovým postižením obsahuje především:

a) nácvik prostorové orientace a samostatného pohybu;

b) nácvik vykonávání sebeobslužných činností a činností nezbytných pro samostatný život, jako jsou samostatné stravování, péče o osobní hygienu, oděvy a domácnost, základy přípravy pokrmů apod.;

c) nácvik čtení a psaní slepeckého Braillova písma;

d) nácvik čtení tyflografických plánků a zobrazení;

e) nácvik psaní na kancelářském psacím stroji a počítačové klávesnici;

f) nácvik vlastnoručního podpisu;

g) nácvik dovedností sociálního kontaktu a komunikace;

h) nácvik efektivního využívání zbytků zraku (reedukace schopnosti vidění) a kompenzace absence, resp. vážného poškození zraku jinými smysly;

i) kvalifikované poradenství při výběru pomůcek pro kompenzaci zrakového handicapu a reedukaci vidění včetně nácviku jejich obsluhy.

Prostřednictvím terénní a ambulantní rehabilitace má klient možnost získat návyky a dovednosti ve výše zmíněných oblastech v místě, kde trvale žije či pracuje. Cílem pobytové rehabilitace je dát klientovi základy těchto činností intenzivnější formou a maximálně jej stimulovat k překonávání obtíží souvisejících se zrakovým postižením. Pobytová rehabilitace je zpravidla úzce propojena s pracovní rehabilitací a následnou rekvalifikací. Pobytová rehabilitace je poskytována také osobám s těžším postižením (mnohdy kombinovaným zrakovým a mentálním postižením), pro něž je ambulantní a terénní forma nedostačující. V rámci rehabilitačního působení se poskytování péče a pomoci zaměřuje jednak na klienta, jednak na jeho okolí, zejména rodinu.

Od roku 1994 je základní sociální rehabilitace poskytována také osobám s kombinovaným těžkým zrakovým a sluchovým postižením. Původní záměr vybudovat i pro tuto činnost zvláštní strukturu regionálních pracovišť se ukázal jako nerealizovatelný, a to zejména z důvodů finančních. Proto byla tato činnost také přidružena k činnosti oblastních ambulantních středisek Tyfloservisu. Původní specializace výhradně na osoby s kombinovaným postižením zraku a sluchu byla také rozšířena i o další postižení, která se v kombinaci s postižením zraku vyskytují nejčastěji. Jedná se zejména o diabetes mellitus a postižení pohybového aparátu. Problematice osob s kombinovaným postižením zraku a sluchu je však i v nové struktuře organizačního uspořádání věnována zvláštní pozornost, neboť kombinace právě těchto postižení vede k největším potížím jak v oblasti mobility, tak v oblasti komunikace.

Poměrně novou, avšak velmi rozsáhlou součástí základní rehabilitace je nácvik obsluhy speciálních pomůcek, které nevidomým a slabozrakým občanům pomáhají překonávat informační deficit způsobený velmi značným omezením přístupu k informacím. Jedná se o pomůcky poměrně složité a náročné na obsluhu. Jejich efekt je však značný - těžce zrakově postiženému člověku otevírají přístup k informacím uloženým ve formě běžných tištěných textů nebo digitálních dat. Nácvik jejich obsluhy je velmi obtížný a zdlouhavý, neboť je v jeho rámci třeba zvládnout nejen obsluhu počítače a běžného programového vybavení, ale také speciálních periferií (hmatové displeje, akustické výstupy) a speciálních software pro jejich obsluhu. Ačkoli základ regionálních pracovišť pro tuto oblast činnosti byl vytvořen Středisky informatiky ČUNS a Tyflokabinetu SNS, je třeba tuto síť pracovišť dobudovat, rozšířit a zkvalitnit její personální obsazení. Za tuto činnost v rámci SONS odpovídají Střediska tyflotechnických pomůcek a služeb. Nácvik používání tzv. pomůcek denní potřeby (někdy též jednodušších pomůcek) provádí střediska Tyfloservisu a Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina.

Základní sociální rehabilitace je tím nejdůležitějším, co člověk, který ztratil zrak, potřebuje po stabilizaci svého zdravotního stavu. U jiných skupin občanů se zdravotním postižením, zejména u občanů s postižením tělesným, jsou obdobné činnosti zajišťovány ve státních institucích. SONS bude ve shodě s opatřením 3f Národního plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením v příštím období usilovat o vytvoření Státního rehabilitačního zařízení Tyfloservis, a to transformací Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska Dědina, sítě oblastních ambulantních středisek Tyfloservisu a části oddělení Tyflotechnických pomůcek a služeb.

Reedukace vidění je metoda vedoucí k vypracování a osvojení systému vědomostí, dovedností a návyků využívat funkčně poškozený zrakový analyzátor tak, aby došlo ke zvýšení schopností zrakového vnímání.

V současné době je ze strany zdravotnických zařízení řešena akutní péče o postižený zrak pacienta; do této péče však není zařazena problematika přesnějšího funkčního vyšetření zraku a provádění potřebné stimulace, resp. reedukace zbytkové funkce. V nejbližší době je třeba rozšířit a dopracovat metodiku reedukace zraku pro osoby s nevratným poškozením zraku v produktivním věku a zrakovou stimulaci dětí rozšířit jako nedílnou součást výchovy pro děti ve speciálních školách i ve školách, kde jsou takto postižení žáci vzděláváni formou integrované výuky.

Ve všech oblastních ambulantních střediscích Tyfloservisu je značná pozornost věnována problematice tzv. těžké optiky a elektronických televizních lup. Tato zařízení mohou slabozrakým a prakticky nevidomým občanům velmi účinně pomoci při čtení běžného tisku.

V rámci základní sociální rehabilitace většina klientů zvládne základy provádění činností nezbytných pro nezávislý život. Tyto dovednosti je však třeba prohlubovat, osvěžovat a zdokonalovat. Na toto prohlubování a rozšiřování dovedností však již v rámci základní rehabilitace není čas ani prostor, navíc využívání špičkových profesionálních instruktorů k těmto dovednostem již není nutné a není to ani příliš ekonomické. V této fázi rehabilitačního procesu má podstatně větší význam kontakt se stejně postiženými občany a neformální výměna informací mezi nimi navzájem. Pro ilustraci rozdílu mezi základní rehabilitací a jejími doplňkovými formami mohou sloužit následující příklady:

V základním kurzu čtení a psaní slepeckého bodového písma si klient nejdříve rozcvičuje hmat a následně se učí číst a psát tímto způsobem. Čte však pomalu a je to pro něj namáhavé. Má-li se stát opravdovým čtenářem, je třeba, aby byl ke čtení stimulován a aby měl příležitost rychlost a kvalitu čtení trénovat např. v rámci klubových posezení s literaturou, kterou si nevidomí občané čtou v bodovém písmu. Při čtení se střídají, což zamezí jejich nepřiměřené únavě, na druhé straně společně přečtou tolik, aby je čtení zaujalo.

Druhý příklad se týká dovednosti vaření. V kurzu vaření, který absolvuje při nácviku sebeobsluhy v rámci základní rehabilitace, se klient naučí vykonávat jednotlivé činnosti, které k vaření potřebuje, jako je např. loupání a vaření brambor, krájení cibule, mazání chleba, pečení či smažení masa. Zvládnutí těchto dovedností však ještě neznamená, že je schopen být domácím kuchařem. Člověk v této fázi rehabilitace potřebuje být ujištěn, že s obdobnými problémy jako on se potýká i někdo jiný a potřebuje získat celou škálu dalších informací a zkušeností včetně konkrétních receptů, které jsou mu v podstatě nepřístupné. Pomoc v tomto stádiu rehabilitace je vhodnější zajišťovat formou výměny informací v rámci klubové a zájmové činnosti, než formou individuální práce s instruktorem.

Jak plyne z uvedených příkladů, v rámci provozování činností rozvíjejících základní sociálně rehabilitační dovednosti se nejedná o činnosti nadstandardní, ale o činnosti, které doplní a prohloubí sumu vědomostí, dovedností a návyků tak, aby efekt rehabilitačního působení byl co největší. Za realizaci těchto činností v rámci SONS odpovídají pouze oddělení Střediska integračních aktivit, která působí ve všech regionech s větší koncentrací nevidomých a slabozrakých občanů. Jejich počet hodlá SONS v budoucích letech dále rozšiřovat.

Jednou ze specifických činností rozvíjejících základní sociální rehabilitaci jsou krátkodobé rehabilitační a rekondiční pobyty těžce zrakově postižených osob. Jejich posláním je především obnovovat a udržovat návyky v oblasti činností umožňujících občanovi s těžkým zrakovým postižením nezávislý život. Nezastupitelnou roli však mají také v oblasti vzájemné motivace lidí s těžkým postižením zraku k překonávání handicapu svého postižení. Jsou též dobrým prvním krokem k motivaci pro zahájení procesu základní sociální rehabilitace. V budoucím období je však třeba zlepšit organizaci předávání informací o klientech vhodných pro základní rehabilitaci ve střediscích Dědina a Tyfloservis a odstranit postoj mnoha pořadatelů rekondičních pobytů a dobrovolných aktivistů Středisek integračních aktivit, kteří předání klientů do odborného střediska chápou jako ztrátu vlastní prestiže a důležitosti.

Rehabilitační a rekondiční pobyty jsou organizovány jednotlivými okresními odbočkami SONS v rámci činnosti Středisek integračních aktivit. Nejsou určeny pouze pro členy okresní odbočky, ale pro všechny nevidomé a slabozraké osoby, které je potřebují. Odbočky, které rekondiční pobyty realizují, jsou vybírány podle toho, jak kvalitně jsou schopny pobytovou akci zajistit a vyúčtovat.

V rámci SONS pořádají někteří aktivisté také specificky zaměřené tábory a pobytové akce pro zrakově postiženou mládež. Nejedná se ani o klasický rehabilitační či rekondiční pobyt, ani o dětský tábor. Těchto akcí se účastní zrakově postižená mládež ve věku 10 až 25 let s cílem rozvíjet své dovednosti v oblasti prostorové orientace, sebeobsluhy a sportu. Kontakt s touto skupinou mladých lidí by mohl vést k jejich následnému zapojování do práce odboček SONS. Dalším aspektem této činnosti je možnost předvést rodičům jiných zrakově postižených dětí, co lze i se svým postižením dokázat. To má nemalý motivační význam pro posílení rodiny v zátěžové situaci.

Cílem sociálních služeb je pomoc v těch oblastech života a při výkonu těch pro život či pracovní uplatnění nezbytných činností, které zdravotně postižený občan není schopen samostatně zvládat ani po absolvování základní či akutní léčby a rehabilitačního procesu. Problematiku většiny služeb pro těžce zrakově postižené občany bude v nadcházejícím období zřejmě upravovat Zákon o sociální pomoci. Ten sociální služby dělí do dvou skupin - na služby sociální intervence a služby sociální péče. Je to dělení veskrze správné, a proto je budeme respektovat i v tomto materiálu, byť je možné, že k určitým terminologickým změnám v budoucím období dojde.

Cílem služeb sociální péče je uspokojit aktuální potřebu člověka, který není soběstačný. Prostřednictvím takové služby se člověk nic neučí a nezískává žádné nové dovednosti. Naproti tomu cílem služeb sociální intervence je nejen prevence sociálně patologických jevů a snižování požadavků na další služby (služby sociální péče), ale také to, aby se člověk, který není nezávislý, z tohoto stavu vymaňoval. Zde se jedná o služby, které mají efekt v budoucnu, jejichž prostřednictvím člověk svou nezávislost získává. Do těchto služeb bývá řazena také sociální práce a je snahou SONS, aby sem byla řazena také sociální rehabilitace. Služby sociální péče si klient kupuje a stát mu na ně částečně přispívá formou příspěvků. Naproti tomu služby sociální intervence jsou hrazeny příspěvkem provozovateli služby.

Protože cíle a poslání sociálních služeb mohou v některých oblastech plnit i technické prostředky a kompenzační pomůcky a protože je tato problematika do oblasti služeb zahrnuta i v Národním plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením, oddíl pojednávající o technických kompenzačních prostředcích řadíme také do této kapitoly.

Moderní technologie a technické prostředky zásadním způsobem zlepšují kvalitu života lidí s těžkým zrakovým postižením. Technické prostředky - rehabilitační a kompenzační pomůcky - jsou jednou z nejzákladnějších podmínek úspěšnosti rehabilitačního procesu, neboť jejich prostřednictvím je možno alespoň částečně kompenzovat omezenou či chybějící funkci zraku. Již na tomto místě bude vhodné rozdělit tuto tak širokou oblast na dvě základní části:

1. na pomůcky denní potřeby (jednoduché pomůcky);

2. na pomůcky pro zpracování textů a informací (náročné elektronické pomůcky).

Charakter naprosto zvláštní a specifické pomůcky má také vodicí pes pro nevidomého člověka. Proto i o této oblasti bude pojednáno v kapitolách, které se zabývají problematikou technických prostředků a kompenzačních pomůcek.

Nácvik obsluhy rehabilitačních a kompenzačních pomůcek denní potřeby je v dostatečné míře realizován v rámci základní sociální rehabilitace ve střediscích Tyfloservis a v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku Dědina. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých vidí největší problémy jednak v oblasti financování kompenzačních pomůcek včetně iniciování, resp. podpory jejich vývoje a výroby, jednak v distribuci kompenzačních pomůcek.

Oblast financování kompenzačních pomůcek je limitující pro vytváření trhu s těmito technickými prostředky. Potřeba kompenzačních pomůcek pro skupinu nevidomých a slabozrakých občanů je z hlediska kvantity sériové výroby velmi malá. To má za následek, že na trh v této oblasti vstupuje jen velmi malý počet výrobců, dovozců a distributorů. Vzhledem k relativně malým sériím se výrobcům většinou nevyplatí do vývoje a přípravy výroby kompenzačních pomůcek investovat.

SONS bude usilovat o to, aby v seznamu prostředků zdravotnické techniky hrazených z veřejného zdravotního pojištění bylo zařazeno co největší množství technických prostředků, které pomáhají minimalizovat důsledky zdravotního postižení, a aby jejich hrazené ceny pokrývaly jak potřebné provozní náklady distributorů, tak také výrobcům náklady související s výrobou, případně vývojem. SONS bude usilovat rovněž o to, aby znovu byli nalezeni výrobci či dovozci kompenzačních pomůcek, jako je pražská tabulka či šablona na podpis, a aby takové pomůcky byly opět zařazeny do seznamu PZT. V oblasti pomůcek pro sebeobsluhu a domácnost, které jsou opatřeny speciální úpravou pro jejich samostatné použití nevidomými a slabozrakými občany, bude SONS rovněž usilovat o to, aby tyto úpravy, které výrazně zvyšují cenu pomůcky, byly hrazeny buď z veřejného zdravotního pojištění nebo v rámci příspěvku sociálních referátů okresních úřadů.

Poměrně zvláštní postavení v kategorii technických prostředků má tzv. těžká optika. Do této kategorie pomůcek jsou řazeny méně běžné optokorekční pomůcky. Nejsou sem řazeny běžné brýle; naopak jsou sem řazeny lupy s více než čtyřnásobným zvětšením, speciální monokulární dalekohledové systémy atd. U těchto pomůcek bude SONS usilovat především o jejich maximální dostupnost zrakově postiženým klientům, a to jak z hlediska šíře sortimentu, tak zejména jejich zařazení do sazebníku PZT, včetně stanovení přijatelné míry finanční spoluúčasti uživatele.

SONS bude spolupracovat se Státním ústavem pro kontrolu léčiv nebo s jinými institucemi, které budou provádět funkční testování a schvalování prostředků zdravotnické techniky a dalších technických kompenzačních pomůcek. Bude se snažit o to, aby se odborníci SONS podíleli na řešení systému funkčního testování a udělování osvědčení na schválené kompenzační pomůcky.

Společnost nevidomých a slabozrakých ČR a zejména Česká unie nevidomých a slabozrakých v uplynulých letech udělaly mnoho pozitivního v oblasti distribuce kompenzačních pomůcek denní potřeby. Unie od roku 1994 provozovala Metodické centrum tyflotechnických pomůcek. Toto středisko, které sídlí v Olomouci a má celorepublikovou působnost, v plném rozsahu převzala Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR. V jeho prostorách si nevidomí a slabozrací občané mohou pomůcky vyzkoušet i zakoupit. Centrum rovněž provozuje zásilkovou službu pro občany celé republiky. SONS si je vědoma potřebnosti vytvoření celé sítě takových středisek či prodejen; z finančních důvodů si je však sama nemůže dovolit vytvářet. Proto bude spolupracovat s jinými distributory zdravotnické techniky a podnikateli v této oblasti.

Málokdo si uvědomuje, že až moderní výpočetní technika umožnila nevidomým a jinak těžce zrakově postiženým občanům psát tak, jak to dělají lidé bez zrakového postižení, tedy s možností vpisovat a upravovat již napsaný text, zvýrazňovat jeho části a orientovat se v něm. Z tohoto důvodu řadíme obsluhu takových pomůcek do základní rehabilitace (viz. kapitola 3.1.). V rámci SONS za tuto oblast odpovídají Střediska tyflotechnických pomůcek a služeb.

Průlom v dostupnosti technických pomůcek pro zpracování informací pro občany s těžkým zrakovým postižením představovalo vydáním vyhlášky 206/95 Sb., kterou se novelizuje vyhláška 182/91 Sb. Pracovníci středisek Tyflotechnických pomůcek a služeb vypracovali metodiku doporučování optimálních pomůcek konkrétnímu uživateli. Tato metodika byla akceptována i Ministerstvem práce a sociálních věcí, což SONS považuje za značné ocenění kvalitní práce svých pracovníků. Vyjádření těchto středisek k žádostem o příspěvek na pomůcku jsou vyžadována velkou většinou sociálních referátů okresních úřadů. SONS se snaží tato vyjádření prosazovat jako standardní krok procedury získání příspěvku na pořízení kompenzační pomůcky ne proto, aby zdůrazňoval svou důležitost, ale proto, aby klienti byli alespoň částečně chráněni před často agresivní politikou dealerů jednotlivých dodavatelů. Získá-li totiž klient pomůcku, která mu nevyhovuje, neexistuje již v příštích pěti letech cesta nápravy. Síť středisek, v nichž jsou klientům doporučovány optimální pomůcky vzhledem k jejich potřebám, hodlá SONS v příštích letech rozšířit do všech center vyšších územních celků. V případě vytvoření Státního rehabilitačního zařízení Tyfloservis hodlá SONS tuto činnost předat právě této instituci.

Jak již bylo řečeno, hlavní důraz Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR v oblasti technických pomůcek pro zpracování informací klade na to, aby nevidomí a slabozrací uživatelé této techniky měli možnost naučit se ji ovládat a používat. Z tohoto důvodu buduje síť regionálních Středisek tyflotechnických pomůcek a služeb. Jednotlivá pracoviště jsou vybavována tak, aby se v jejich rámci mohli klienti učit používat všechny běžné typy pomůcek, které nabízejí seriózní výrobci. SONS se při tom orientuje na technologie, které používá co nejvíce lidí. Z tohoto důvodu je jeho činnost zaměřena na uživatele osobních počítačů třídy PC a produktů pracujících především v prostředí MS-DOS a MS-Windows. SONS totiž vychází z filozofie, že má-li člověk se zrakovým postižením komunikovat s lidmi nepostiženými (a to je naprosto nezbytné), musí své technické prostředí právě on přizpůsobit technickým parametrům svého okolí. Očekává-li, že tomu bude naopak, zůstane v izolaci.

V uplynulých letech se projevovala potřeba vytvořit možnost krátkodobého zapůjčování elektronických pomůcek těm uživatelům, jimž se jejich pomůcka porouchala. Krátkodobé zapůjčování pomůcek je Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých provozováno díky účelovým dotacím Ministerstva práce a sociálních věcí. SONS by ráda v této činnosti pokračovala i v příštích letech s tím, že by též ráda průběžně doplňovala pomůcky, které může zapůjčit tak, aby byl kopírován vývoj této techniky. Jak se tento úkol bude dařit plnit, bude záviset především na tom, kolik finančních prostředků se na jeho realizaci podaří zajistit.

V souvislosti s růstem napětí ve státním rozpočtu registruje SONS snahy regulovat poskytování finančních příspěvků na pořízení pomůcek pro zpřístupnění informací formou zvyšování podílu úhrad klientem. SONS se nebrání myšlence, že na financování pomůcky, jejíž cena mnohdy přesahuje sto či dvě stě tisíc korun, by se měl částečně, ve výši několika tisíc korun, podílet také klient. Příspěvek klienta však musí být symbolický. Jeho posláním je stimulovat občana, aby pořízení pomůcky dobře zvážil a promyslel. Přesáhne-li výše podílu klienta částku, která je pro něj únosná, pomůcku si nepořídí. Tím se sníží jeho možnost nalézt či udržet si pracovní uplatnění, rozšířit si své vzdělání a rozhled i šance na integraci do společnosti. Takový trend považuje SONS za naprosto nepřijatelný a bude proti němu ze všech sil vystupovat a bojovat.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých je jedinou organizací v ČR, která se profesionálně zabývá výcvikem vodicích psů pro nevidomé. Má atestaci k provádění zkoušek všech vodicích psů předávaných do užívání v celé České republice.

Díky finanční dotaci Ministerstva práce a sociálních věcí a pochopení některých sponzorů se Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých podařilo v uplynulých letech dokončit první etapu budování Střediska výcviku vodicích psů pro nevidomé v Praze Jinonicích. V době přípravy tohoto materiálu je dokončena ta část střediska, která má přímý vztah k výcviku psů. Druhá etapa budování tohoto střediska, jejíž realizace začíná v roce 1998 je zaměřena na vybudování zázemí pro zkvalitnění práce s klientem. Vodicího psa totiž nestačí jen kvalitně vycvičit; všechny jeho přednosti bude moci klient dokonale využít jen tehdy, sžije-li se svým psem co možná nejdokonaleji a budou-li odstraněny všechny možné zdroje obtíží klienta s vodicím psem. Toho lze dosáhnout jednak tím, že konkrétní vodicí pes je pro klienta vybírán tak, aby jejich povahy byly vzájemně vyhovující, jednak tím, že se zkvalitní předávací procedura při ukončení výcviku vodicího psa.

SONS se však neomezuje na pouhý výcvik vodicích psů případně jejich předání budoucímu držiteli. Poskytuje držitelům vodicích psů další kynologický servis, pečuje o periodické přezkušování vodicích psů a doškolování jejich držitelů. V této činnosti bude i nadále pokračovat a dle možností ji rozvíjet.

Středisko výcviku vodicích psů pro nevidomé má v rámci SONS poměrně autonomní postavení a je považováno za jedno z nejdůležitějších oddělení SONS. V případě, že podmínky pro poskytování dotací na tuto činnost to umožní, SONS bude zvažovat možnost převedení tohoto střediska na formu obecně prospěšné společnosti, jejíž by byla zřizovatelem.

V budoucím období se Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR hodlá zasazovat o odstranění diskriminace držitelů vodicích psů, která se projevuje v omezování přístupu do některých budov a zařízení. Jednání v tomto směru budou vedena především s odborem Hygienické služby Ministerstva zdravotnictví ČR.

Cílem služeb sociální intervence je snižovat závislost člověka s postižením na pomoci jiné osoby či službách sociální péče a prevence negativních sociálních jevů. Cílem služeb sociální intervence je rovněž všestranná pomoc občanům v procesu jejich začleňování do společnosti. Z tohoto hlediska spadá do této skupiny služeb také sociální rehabilitace. O ní však již bylo pojednáno v samostatné kapitole.

Vzhledem k tomu, že většina činností realizovaných SONS je koncipována tak, aby v maximální míře napomáhaly integraci nevidomých a jinak těžce zrakově postižených občanů do společnosti, lze i většinu z nich řadit do kategorie služeb sociální intervence. Jedná se zejména o sociální práci mezi zrakově postiženými osobami, sociální a sociálně právní poradenství, socioterapeutickou činnost provozovanou formou klubové a zájmové činnosti v rámci Středisek integračních aktivit.

Obsahem sociální práce mezi nevidomými a slabozrakými občany je především vyhledávání takto postižených osob, které potřebují pomoc při vyrovnávání se se skutečností svého zdravotního postižení a změnou životních podmínek, základní terapeutická pomoc těmto osobám spočívající jak v rozhovoru s nimi, jehož cílem je ukázat takto postiženým osobám, že jejich život může být i nadále plnohodnotný a příjemný, tak i v jejich nasměrování na pomoc v odborných střediscích SONS a dalších spolupracujících institucí. Cílem sociální práce je navázání kontaktů a upevnění pozitivních vztahů s okolím. To vede k minimalizování sociální izolace nevidomých a slabozrakých osob. Zrakové postižení totiž s sebou často nese také rodinné problémy, někdy končící i rozpadem rodiny postiženého člověka, narušení a často dokonce ztrátu kontaktů a vazeb s lidmi z okolí, což často vede k vyčlenění takto postižených lidí ze společnosti, a to dále může vést k výskytu dalších sociálních a komunikačních poruch.

Sociální práci mezi nevidomými a slabozrakými občany v rámci SONS provádějí jednak pracovníci Středisek integračních aktivit, jednak dobrovolní a poloprofesionální aktivisté a funkcionáři SONS v jednotlivých okresních a místních odbočkách. Velký důraz je při této práci kladen také na návštěvy imobilních občanů i osob, u nichž je patrná nedostatečná motivace k překonávání důsledků svého postižení. Na sociální práci velmi úzce navazuje sociálně právní poradenství a také socioterapeutická činnost realizovaná v rámci klubové a zájmové činnosti.

Úkolem Centra sociálně právního poradenství SONS je poskytovat kvalitní sociálně právní poradenství nevidomým a slabozrakým občanům bez ohledu na jejich členství v SONS. Jedná se o porady a konzultace z oblasti zdravotní legislativy, pracovního a správního práva, sociálního zabezpečení, zejména nároku na příspěvky a dávky. Centrum sociálně právního poradenství SONS v žádném případě nezastupuje zrakově postižené členy a klienty v občanskoprávních a majetkoprávních sporech. Konzultace jsou poskytovány jak formou návštěv klientů v Centru, tak formou telefonních rozhovorů či písemných odpovědí.

Centrum sociálně právního poradenství SONS rovněž věnuje značnou pozornost právní osvětě a publikační činnosti. Vydává informační příručky a o novinkách informuje ve speciálních časopisech pro nevidomé a slabozraké.

Již předchůdkyně Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (Česká unie nevidomých a slabozrakých a Společnost nevidomých a slabozrakých v ČR) se snažily o to, aby se sociálně právní poradenství dostalo do jednotlivých míst a regionů ČR, tedy co možná nejblíže těm, kteří jej potřebují. Tento přístup považuje i SONS za nanejvýš potřebný a správný. Z tohoto důvodu nejen pokračuje v proškolování všech pracovníků Středisek integračních aktivit v oblasti sociálního a sociálně právního poradenství, ale také buduje síť dobrovolných a symbolicky odměňovaných sociálně právních poradců. Má zájem na tom, aby tato síť pokrývala všechny okresy ČR a napomáhala tak sociálnímu uvědomění a zvyšování obecného právního vědomí občanů s těžkým zrakovým postižením.

Sociálně právní poradenství poskytují občanům se zdravotním postižením rovněž pracovníci Sdružení zdravotně postižených. Tito pracovníci však naprosto nejsou schopni komunikovat s těžce zrakově postiženými občany formou, která je pro ně optimální, tedy ve formě bodového písma či digitálního záznamu a navíc mnohdy příliš nerespektují odlišnosti právních úprav z hlediska skupiny nevidomých osob.

V příštím období bude SONS ve výše zmíněné činnosti pokračovat. Hlavní důraz bude klást na kvalitu poradenství a dobudování struktury sociálně právních poradců tak, aby pokrývala všechny okresy ČR.

Pojmem socioterapie je označován soubor činností, které vedou k odstranění sociální izolace, resp. jsou prevencí jejího vzniku. Pro skupinu občanů s těžkým zrakovým postižením považuje SONS za optimální a nejúčinnější formu její provádění v rámci klubové a zájmové činnosti.

Je známým faktem, že lidé se zrakovým postižením, jestliže nepracují, mají více volného času, než je jim milé. S prohlubováním trendu, kdy zaměstnání nalézá stále méně takto postižených občanů, se stává tento problém stále naléhavějším. Jestliže volný čas postižený člověk účelně nevyužívá, stále více a více si uvědomuje omezení, které mu jeho postižení přináší, a stále méně věří, že je možné tyto nepříjemné a negativní důsledky překonat. Tímto vývojem jsou pak často naprosto znehodnoceny pokroky dosažené v rámci procesu jeho sociální rehabilitace, zmenšuje se také pravděpodobnost úspěšného zařazení do práce v případě, že by postižený člověk vhodné pracovní místo našel. Z tohoto důvodu Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých považuje socioterapeutické působení nejen v rámci základní rehabilitace, ale také v rámci klubové a zájmové činnosti za nesmírně důležité.

Obsahem a náplní klubové a zájmové činnosti jsou veškeré aktivity vedoucí k účelnému využívání volného času. Podporovány jsou zejména takové formy této činnosti, které rozvíjejí dovednosti získané v rámci procesu rehabilitace, znalosti a všeobecný rozhled člověka a zlepšující jeho psychosociální kondici. SONS klade velký důraz na podporu setkávání a neformální komunikace mezi nevidomými a jinak těžce zrakově postiženými občany. Proto podporuje vznik a existenci různých klubů a neformálních skupin, v nichž se setkávají lidé na základě společného zájmu nebo řešení společného problému.

Socioterapeutické činnosti a činnosti směřující k aktivnímu a účelnému využívání volného času zajišťuje a podporuje Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR v rámci Středisek integračních aktivit a oblastních, okresních a místních odboček v jednotlivých regionech ČR. SONS by ráda tuto činnost dále rozvinula a propracovala v příštím období. Bude usilovat o to, aby podpora klubové a zájmové činnosti nebyla považována za něco nadstandardního a nadbytečného, ale aby byla chápána jako naprosto nezbytná forma prevence vzniku nepříznivých společenských jevů, zejména individuální a skupinové izolace a segregace, i zhoršování psychosociálního stavu zrakově postižených občanů.

Zdaleka ne každý občan se zrakovým postižením je schopen samostatného života, práce či dalšího vzdělávání. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých cítí jako svou základní povinnost věnovat pozornost a péči i těmto občanům. Navíc, i když člověk je schopen samostatně žít a nalezl-li pracovní uplatnění, často se neobejde bez pomoci jiných lidí. Z tohoto důvodu se SONS angažuje také v oblasti poskytování služeb sociální péče.

Cílem služeb sociální péče je posílit nebo nahradit soběstačnost osob ztracenou v důsledku zdravotního postižení. V současné době některé služby sociální péče zajišťují a poskytují těmto občanům Střediska asistentských služeb, která působí při okresních a místních odbočkách SONS. Jejich činnost je však třeba přizpůsobit novým pravidlům financování, která vstoupí v platnost s nabytím účinnosti nového zákona o sociální pomoci. Tato kapitola by však měla prezentovat ucelený pohled SONS na problematiku služeb sociální péče.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých hájí právo nevidomého a silně slabozrakého člověka zvolit si formu služby sociální péče, která mu nejvíce vyhovuje. Zastává rovněž názor, že každý zrakově postižený člověk má svůj život i vykonávání jednotlivých úkonů a činností svým postižením natolik ztíženy, že by měl mít nárok na určité množství služeb sociální péče již z důvodu svého zrakového postižení. SONS ČR se bude snažit zabránit demotivačním tendencím při stanovování nároku na množství služby plynoucí z filosofie, kterou je možno vyjádřit větou "Čím méně se toho naučím, tím více služeb, dávek a peněz dostanu."

Cílem osobní asistence je zajistit těžce zdravotně postiženému občanovi možnost za pomoci dalších osob vykonávat ty činnosti, které mohou vykonávat lidé bez zdravotního postižení sami. O obsahu osobní asistence se u nás hovoří především ve vztahu k osobám s těžkým tělesným postižením. Objektivně jsou však potřebné také pro těžce zrakově postižené občany, neboť i oni potřebují pomoc při překonávání některých specifických problémů způsobených jejich zrakovým postižením, resp. se zvládnutím netypických situací, v nichž se ocitli.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR prosazuje, aby za služby osobní asistence pro těžce zrakově postižené občany byly považovány:

a) průvodcovská služba včetně pomoci při velkých nákupech či nákupech specifických potřeb (např. oděvů);

b) předčitatelská služba a převod psaného textu do digitální podoby;

c) pomoc při celkovém úklidu v domácnosti;

d) pomoc při péči o dítě nebo děti, a to zejména v kojeneckém, batolecím a mladším školním věku;

e) pomoc při středoškolském a vysokoškolském studiu (doprovod na přednášky a předčítání učebních textů) a při výkonu povolání u některých zejména intelektuálních profesí, kde by osobní asistent pomáhal při zpřístupňování většího množství informací uložených ve formě běžných tištěných textů.

Z výše uvedených služeb SONS v současné době zajišťuje pouze průvodcovskou a předčitatelskou službu včetně digitalizace textů. Poskytování i těchto služeb je omezeno jejich určením - průvodcovská služba je poskytována pouze na cestu k lékaři a na jednání na úřadech. Důvodem je nedostatek finančních prostředků na tuto činnost a nutnost regulovat poptávku po těchto službách.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých za poskytování asistentských služeb vybírá symbolické poplatky, jejichž cílem je jednak stimulovat občany k samostatnému zvládání činností, jako je samostatná chůze, jednak snižovat poptávku po těchto službách. Navíc tímto způsobem připravuje nevidomé občany na situaci, která nastane po nabytí účinnosti zákona o sociální pomoci, neboť pak si budou občané takovou službu kupovat za její plnou cenu. Po schválení zákona o sociální pomoci bude SONS zvažovat optimální formu pro organizaci a zabezpečování asistentských služeb. Zatím se jako nejvhodnější jeví forma obecně prospěšné společnosti.

SONS se domnívá, že ke stanovení limitu resp. maximálního nároku a časového rozvržení služeb osobní asistence je potřeba vycházet z celkové sociální situace klienta a jeho rodiny, zhodnocení míry jeho postižení, zachovaných schopností i míry zvládnutí jednotlivých prvků sociální rehabilitace. Při stanovení limitu pro čerpání služeb osobní asistence je třeba zohledňovat také možnosti pomoci rodiny klienta. SONS považuje za svůj úkol účinně napomoci při vymezení obsahu jednotlivých úkonů služeb osobní asistence pro občany s těžkým zrakovým postižením.

Jestliže cílem asistentských služeb je integrovat zdravotně postiženého člověka do společnosti formou pomoci jiné osoby při výkonu činností nutných k nezávislému životu, cílem služeb domácí péče je dopomoc k zajišťování základních životních funkcí a úkonů. Domácí péče je určena těm, kdo jsou schopni bydlet ve svém rodinném prostředí, potřebují však pomoc při vykonávání některých činností. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých již začíná v jednotlivých regionech vyhledávat subjekty, které tuto péči poskytují s cílem navázat s nimi takovou spolupráci, aby byly schopny kvalifikovaně poskytovat služby domácí péče i nevidomým a slabozrakým občanům. Tam, kde organizace poskytující domácí péči dosud nepůsobí, bude se SONS snažit iniciovat jejich vznik, případně zvažovat, jak se na vzniku takových organizací podílet. Pokud by se SONS v oblasti služeb domácí péče angažovala, pak pravděpodobně prostřednictvím obecně prospěšných společností, jejichž by byla zřizovatelem.

V oblasti pečovatelské služby bude SONS usilovat o to, aby tato služba byla lépe dostupná také klientům se zrakovým postižením a aby v jejím rámci byly poskytovány i takové služby, které dosud poskytovány nejsou a nevidomí občané je požadují. Jedná se zejména o zajišťování zdravotních procházek, velkých úklidů a specifických nákupů.

Občanská sdružení nevidomých občanů v dřívějších letech podporovala a vítala snahu některých podnikatelů zavést službu "nákup na objednávku". Je škoda, že žádný z těchto podnikatelských záměrů neobstál v konkurenčním boji, neboť náklady na rozvoz zboží do domácností jsou neúměrně vysoké.

Ani při poskytování veškeré rehabilitační péče nevymizí lidé, kteří nejsou schopni žít samostatně a nezávisle. Připravovaný zákon o sociální pomoci vytvoří podmínky pro to, aby sám postižený člověk si rozhodl, zda bude svou situaci řešit formou kombinace asistentské a domácí péče nebo svým odchodem do ústavní péče. Po roce 1989 se nabídka služeb ústavní péče značně rozšířila, připravovaný zákon o sociální pomoci by měl tento pozitivní trend dále prohloubit. SONS chápe jako svůj prioritní úkol zasazovat se za zrušení předpisu, který stanoví, že slepota je kontraindikací pro umístění občana do takového zařízení. SONS bude rovněž usilovat, aby vznikala co nejširší škála domovů s pečovatelskou službou a ústavních zařízení s co nejrozmanitějšími stupni péče. SONS bude podporovat taková systémová řešení, která umožní, aby provozovatelé ústavních zařízení měli možnost získat vědomosti a zkušenosti o tom, jaké životní podmínky obyvatelům svých institucí vytvářet a jakým způsobem napomáhat, aby volný čas tito lidé trávili co nejúčelněji a nejpříjemněji. SONS se bude rovněž zasazovat o to, aby životní podmínky ve stávajících ústavech nebyly dehumanizující a aby se tato zařízení neodchylovala od svého původního poslání. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých má zájem na tom, aby se kromě ústavní péče rozvíjely také služby chráněného bydlení pro takto postižené občany.

Ačkoli je problematika odstraňování bariér často považována za doménu občanů s tělesným postižením, je tato problematika nesmírně důležitá také pro nevidomé a slabozraké občany. Bariéry, které je z hlediska zrakově postižených občanů třeba odstraňovat, lze rozdělit do dvou základních skupin - na bariéry prostředí a bariéry komunikační. Specifickou oblastí jsou bariéry v peněžnictví.

Soustředění na oblast odstraňování architektonických a orientačních bariér a bariér v dopravě, které si jako jeden ze svých hlavních úkolů vytkla Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých i její předchůdkyně Česká unie nevidomých a slabozrakých, přineslo své ovoce. Česká republika je zemí s největší hustotou ozvučených, světelnou signalizací řízených, přechodů pro chodce, je jednou z mála zemí, kde je nejen vypracována metodika ozvučování informačních systémů v dopravě, ale kde tato zařízení také slouží běžným uživatelům. Je to výsledkem svědomité a cílevědomé práce Metodického centra pro odstraňování architektonických bariér SONS. I když mnohé zbývá v příštích letech dokončit, dobrý základ, který nám závidí mnozí z "vyspělého zahraničí", byl položen.

Základním úkolem pro činnost Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR v oblasti odstraňování architektonických a dopravních bariér i v budoucím období zůstane dbát o to, aby chodníky a další komunikace určené k pěší chůzi byly schůdné také pro občany s těžkým zrakovým postižením. Jde o to, aby byla stříhána městská zeleň, aby byly správně umísťovány dopravní značky, poštovní schránky a telefonní budky. SONS musí dozírat na to, aby byly dodržovány vyhlášky o bezbariérovosti prostředí, upozorňovat na případy jejich porušování a sjednávat v těchto případech nápravu. Jednotlivé místní a okresní odbočky SONS by měly iniciovat vydávání obecních vyhlášek, které by regulovaly umísťování stojících reklam a poutačů tak, aby nepřekážely v chůzi nevidomým osobám. Za realizaci těchto činností odpovídají funkcionáři okresních a místních odboček SONS a aktivisté SONS zaměření na problematiku bariér.

K nejvýznamnějším úkolům SONS v oblasti odstraňování architektonických a orientačních bariér pro příští období patří pokračovat v zavádění akustických informačních systémů ve vozidlech městské hromadné dopravy, pokračovat v ozvučování autobusových a vlakových nádraží a ozvučování křižovatek řízených světelnou signalizací. Velký důraz je třeba klást na rychlé a kvalitní ozvučení tzv. dělených přechodů, pro něž byla technologie vyvinuta a schválena v první polovině roku 1998. SONS bude rovněž podporovat zavádění dálkového ovládání akustické signalizace světelně řízených křižovatek v těch místech, kde její stálý provoz ruší ostatní občany. SONS se bude snažit působit na skupinu těžce zrakově postižených občanů tak, aby s pochopením přijala tato opatření.

U zkvalitňování systémů akustického hlášení čísla a směru linky ve vozidlech MHD bude SONS usilovat jednak o větší pružnost systémů z hlediska jeho odezvy na vyžádání informace, jednak bude usilovat o to, aby na soupravách či vozidlech bylo více vnějších reproduktorů, což by zkvalitnilo srozumitelnost akustické informace a současně by nezvyšovalo rušivé vlivy na okolní prostředí. SONS bude rovněž usilovat o to, aby se akustické hlášení zastávek stalo standardem také v meziměstské autobusové dopravě a městské dopravě ve městech, kde nejsou zavedeny automatizované systémy odbavování cestujících.

Orientaci a samostatný pohyb nevidomých občanů značně usnadňuje také instalace hmatových orientačních systémů, zejména vodicích a varujících linií a popisných informačních štítků ve slepeckém písmu. Soustředěným úsilím Metodického centra pro odstraňování architektonických bariér se podařilo nalézt výrobce vhodných materiálů pro tyto orientační prvky pro nevidomé. Zdá se, že právě v tomto období dochází k masovějšímu zavádění těchto postupů do běžné projektantské praxe. V této oblasti SONS intenzivně spolupracuje a v budoucím období bude spolupracovat s komorou architektů a Sdružením pro životní prostředí. Je však třeba, aby ani v budoucím období SONS nepolevila v tlaku na zpřístupňování prostředí také lidem nevidomým. Funkci regionální sítě pro Metodické centrum odstraňování architektonických bariér plní Střediska integračních aktivit a dobrovolní aktivisté jednotlivých okresních a místních odboček SONS.

Ke zlepšení možnosti orientace nevidomých a slabozrakých občanů by mohlo významně přispět také masovější rozšíření systému dálkově ovládaných akustických majáků, které by měly být osazovány jak na veřejných budovách, úřadech apod., tak na soukromých obchodech, kde by mohly plnit funkci reklamních poutačů. SONS bude dále podporovat rozšíření ozvučených jízdních řádů, a to jak pro vlakovou, tak pro autobusovou i městskou dopravu.

SONS bude ze všech sil usilovat, aby informační systémy budované v jednotlivých městech byly zpřístupněny také nevidomým a slabozrakým občanům, a to formou akustických výstupů případně zvětšeného obrazu. Tato forma zpřístupnění by měla být standardizována, aby bylo zabráněno diskriminaci občanů se zrakovým postižením v oblasti přístupu k informacím.

Jednou z oblastí, kde handicap zrakového postižení přináší nejtěžší důsledky, je oblast zpracování informací, které jsou uloženy ve formě psaných či tištěných textů, obrázků a schémat. Cest ke zpřístupnění takových informací je několik; jen některé jsou však efektivní a ne každá je použitelná kdykoli.

Přepis do bodového písma a načítání jsou nejstaršími způsoby zpřístupňování textových informací. Tímto způsobem zpřístupňuje zejména krásnou literaturu Knihovna a tiskárna pro nevidomé K.E.Macana, s níž SONS spolupracuje a bude nadále spolupracovat, a to zejména v oblasti zefektivnění technologie přepisu textů a výběru knih, které by měly být zpřístupněny nevidomým občanům.

Za optimální způsob zpřístupňování textů považuje Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých zpřístupňování pomocí osobních kompenzačních pomůcek. Přelomem v této oblasti bylo vytvoření přístroje Optacon, který převádí kamerou snímaný obraz do reliéfní podoby. Z hlediska přesnosti tato technologie dosud nebyla překonána; její nevýhodou však byla značná namáhavost při práci a obtížnost učení. Těmto požadavkům lépe vyhovují počítačová zařízení, která rozpoznají text ve scannerem sejmutém obraze a tento text dále zpracovávají v digitální podobě (digitalizace textů).

Česká unie nevidomých a slabozrakých jako předchůdkyně SONS rozvinula od roku 1993 program digitalizace běžně tištěných textů, které pak nevidomí mohou dále sami zpracovávat na svých pomůckách. Tento program bylo možné rozvinout díky finanční dotaci Ministerstva zdravotnictví ČR a díky vstřícnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, které vyhláškou 206/95 Sb. umožnilo nevidomým a slabozrakým občanům získávat potřebné pomůcky díky příspěvku poskytovanému sociálními referáty Okresních úřadů. Tento způsob zpřístupňování informací má tu výhodu, že těžce zrakově postižený občan může digitalizovaný text zpracovávat pro něj optimální formou - tj. za pomoci hmatového displeje nebo akustického výstupu - a také volit způsob jeho předání (digitální podoba, tisk v běžném nebo zvětšeném písmu, tisk v Braillově písmu atd.), čímž je nejúčinněji odbourávána komunikační bariéra v oblasti předávání informací. SONS bude střediska digitalizace textů zřizovat i v dalších regionech, kde pro jejich činnost budou vhodné podmínky a zájem klientů. Bude rovněž usilovat o to, aby digitalizace textů byla začleněna do standardních služeb osobní asistence poskytovaných nevidomým a slabozrakým osobám.

Při odstraňování komunikačních bariér pro zrakově postižené občany velmi účinně napomáhají nové informační technologie, zejména technologie Internet. Česká unie nevidomých a slabozrakých již od roku 1993 provozovala specializovanou datovou síť BraillNet BBS, ke které se nevidomí a slabozrací občané mohli připojit pomocí telefonního modemu a nalézt v ní různé informační databáze, digitální texty knih, učebnic, příruček, novin a časopisů. Metodické centrum informatiky, které v rámci SONS odpovídá za oblast zpřístupňování informací a informačních technologií, dosáhlo v roce 1997 velkého pokroku i v této oblasti, neboť Braillnet BBS převedla a zapojila do technologie Internet. Tím se zásadním způsobem zvýšila dosažitelnost tohoto systému pro těžce zrakově postižené občany z celé republiky i informační a propagační dosah tohoto původně specifického informačního systému. SONS vytvořila speciální internetový server, který svou kapacitou i použitou technologií přesahuje potřeby skupiny těžce zrakově postižených občanů. Proto jsme jej mohli nabídnout i dalším skupinám občanů se zdravotním postižením a jejich institucím, jako základ ke zpřístupnění informační technologie Internet pro komunikaci zdravotně postižených občanů. To vše bylo umožněno opět díky podpoře Ministerstva zdravotnictví ČR. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých bude i v příštích letech usilovat o zlepšování přístupnosti Internetu pro zrakově postižené občany, rozšiřování spektra informací dostupných na internetovém serveru SONS i zkvalitňování možností připojení těchto občanů k Internetu v různých částech republiky. SONS již uzavřela se dvěma celorepublikovými sítěmi poskytovatelů internetového připojení dohody o připojování občanů s těžkým zdravotním postižením k této síti za zvlášť výhodných podmínek. SONS by ráda i nadále nabízela své zkušenosti získané v oblasti využití Internetu jako nástroje pro odstraňování komunikačních a informačních bariér i jiným skupinám zdravotně postižených občanů a jejich institucím.

Tyflografické reliéfní obrázky umožňují zpřístupnit nevidomým osobám různé plánky, mapy, schémata atd. Dětem mohou přiblížit způsob, jakým obraz vnímají ti, kdož nemají zrakový handicap. SONS se z celé šíře tyflografické problematiky zabývá pouze nácvikem rozpoznávání tyflografických plánků, schémat a map (viz. kapitola 3.1.) snaží se také o standardizaci tyflografických symbolů. Dále se ve velmi omezené míře věnuje výrobě tyflografických materiálů. SONS bude rovněž usilovat o rozšíření počtu výrobců tyflografických zobrazení a zvýšení kvality jejich produkce.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých považuje za velký úspěch, že při návrhu emise nových mincí a bankovek České republiky v roce 1993 byly zohledněny návrhy občanských sdružení nevidomých a slabozrakých občanů na tvarové rozlišení mincí a bankovek. K významnému zlepšení podmínek došlo také při zřizování běžných účtů a dalších operací hotovostního i bezhotovostního peněžního styku, i když právě v této oblasti je ještě mnoho co zlepšovat. Zejména se jedná o možnost bezproblémové práce nevidomého člověka s bankomatem a o odbourávání některých interních předpisů s financemi pracujících institucí, které stále nerespektují právoplatnost podpisu nevidomého člověka z hlediska občanského práva.

SONS hodlá i v budoucnu velmi úzce spolupracovat s peněžními ústavy a Českou poštou při zpřístupňování finančních služeb nevidomým a slabozrakým občanům.

Za důležitý pilíř odstraňování komunikačních bariér Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR považuje informovanost veřejnosti o problémech života se zrakovým postižením. O této problematice však již bylo pojednáno v kapitole 1.2. tohoto materiálu. Proto v následujícím textu zaměříme pozornost na problematiku distribuce informací pro zrakově postižené občany.

Již v roce 1992 začala Česká unie nevidomých a slabozrakých se zpřístupňováním běžných časopisů lidem se zrakovým postižením, a to jejich distribucí v digitální podobě na disketách. Později k tomuto účelu začala využívat sítě BraillNet-BBS a v roce 1997 také Internet. A teprve tato informační technologie vyřešila problém dostupnosti novin a tištěných zpráv v reálném čase. Od října 1997 má totiž každý nevidomý uživatel internetového serveru BraillNet+ možnost přečíst si čtyřikrát denně zpravodajský servis České tiskové kanceláře. Prostřednictvím Internetu má možnost číst noviny a časopisy, které vyšly v tento den. Tím považujeme technologii zpřístupňování novin a časopisů zrakově postiženým občanům za vyřešenu.

SONS již dlouhá léta spolupracuje s mnoha vydavatelstvími krásné a zejména odborné literatury za účelem zpřístupňování jejich produkce nevidomým občanům ve formě digitálního záznamu. Takto získaná díla jsou nevidomým a slabozrakým uživatelům systémů BraillNet-BBS a BraillNet+ přístupna pomocí modemového připojení k těmto sítím. SONS úzkostlivě dbá o to, aby svou činností v této oblasti neporušila autorský zákon i ujednání smluv uzavřených s nakladatelstvími.

Za všechny výše zmíněné oblasti činnosti z hlediska SONS odpovídá Metodické centrum informatiky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR.

Za nejdůležitější prostředek odstraňování informačního deficitu Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR považuje vydávání speciálních časopisů pro zrakově postižené občany, které má v naší zemi již více než osmdesátiletou tradici. V současné době je Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých v naší zemi největším vydavatelem časopisů pro nevidomé a jinak těžce zrakově postižené občany. Vydává 18 časopisů ve 4 různých formách - ve slepeckém bodovém písmu (13), ve zvětšeném tisku (2), na audiokazetách (8) a v digitální podobě (4 komplety, které zpřístupňují celou produkci kromě reportáží). Časopisy jsou vydávány díky účelové finanční dotaci Ministerstva zdravotnictví ČR a v rámci SONS za jejich vydávání a úroveň odpovídá Redakce časopisu Zora.

Časopisy vydávané Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých plní různé funkce. Největší zájem má SONS na vydávání časopisů, v nichž mohou nevidomí čtenáři najít informace jak z hnutí zrakově postižených občanů (včetně informací o akcích pořádaných SONS), tak z oblastí legislativy, techniky a rehabilitace. Řadíme sem zejména časopis Zora, který je vydáván více než 80 let a v současnosti je vydáván ve všech čtyřech formách, a dále časopis Naše šance, který je zaměřen na reportáže a vychází na audiokazetách. SONS vydává také časopisy pro jednotlivé profesní a zájmové skupiny, např. pro nevidomé učitele hudby, maséry, telefonisty či držitele vodicích psů. Další skupinou periodik jsou časopisy, které mají podporovat rozvoj rehabilitačních dovedností a čtení bodového písma. Zde jako příklady můžeme uvést První čtení (pro později osleplé), Světluška či Kontakty (pro děti školního věku), Ema či Technická revue pro rozvoj znalostí v oblasti sebeobsluhy, resp. moderní techniky. SONS vydává také časopisy zábavné a osvětové. Celkový přehled časopisů lze nalézt v každoročně vydávaných nabídkových letácích a také na Internetu.

V příštím období by se SONS měla zaměřit především na zkvalitňování obsahu některých časopisů, ale také na vyřešení otázek financování regionálních informačních zpravodajů, které jsou vydávány rovněž ve všech formách jednotlivými Středisky integračních aktivit či oblastními a okresními odbočkami.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých neprovozuje a v dohledné době nehodlá provozovat žádné vlastní předškolní nebo školské zařízení pro vzdělávání a výchovu zrakově postižených dětí. Neznamená to však, že by se v oblasti výchovy a vzdělávání vůbec neangažovala. SONS velmi pozorně sleduje vývoj i výsledky činnosti jednotlivých speciálních škol a speciálně pedagogických center a snaží se s nimi spolupracovat. Nadstandardní a velmi úzké vztahy udržuje s těmi školami a centry, jejichž práce si nejvíce váži a jejichž výsledky považuje za nejlepší. Na tomto místě je třeba ocenit především Základní školu Jaroslava Ježka, Gymnázium a obchodní akademii pro zrakově postiženou mládež a Konzervatoř a ladičskou školu Jana Deyla.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR podporuje právo volby rodičů ve věci formy vzdělávání jejich dítěte. SONS však zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné, aby pro své rozhodování rodiče měli dostatek kvalitních a kvalifikovaných informací. SONS nepreferuje žádnou z možných cest vzdělávání - integrované vzdělávání nebo vzdělávání ve speciálních školách. Uvědomuje si totiž, že každá z nich má svá pozitiva i úskalí, uvědomuje si rovněž, že úroveň speciálních i běžných škol, v nichž jsou integrovaně vzděláváni zrakově postižení žáci, je v různých regionech různá. SONS registruje obecnou tendenci více stranit integrovanému vzdělávání dětí a mládeže; na druhé straně si však uvědomuje, že všechny nezbytné předpoklady pro jeho zdárný průběh zdaleka nejsou vytvořeny, a to zejména pokud jde o podpůrnou funkci Speciálně pedagogických center. Dalším naprosto zásadním problémem je velký nedostatek učebnic vhodných pro vzdělávání těžce zrakově postižených dětí a mládeže. SONS se domnívá, že by ve větší míře měly být využívány učebnice vydávané v digitální formě. SONS se touto činností zabývá, neboť většina digitalizovaných knih jsou právě učebnice. Za stávajících podmínek financování činnosti SONS není schopna při řešení tohoto problému více pomoci, a to zejména zkracováním lhůt při digitalizaci učebnic nebo zvýšením kapacity této činnosti.

SONS zastává názor, že integrované vzdělávání může být pro dítě přínosem, může mu však také uškodit, a to zejména v tom případě, že schopnosti dítěte ani ochota a obětavost rodičů nejsou nadprůměrné. SONS upozorňuje rodiče zrakově postižených dětí, že integrované vzdělávání jejich dítěte bude vyžadovat, aby se svému dítěti věnovali více a intenzivněji, než to musí dělat rodiče dětí nepostižených, resp. těch postižených dětí, které jsou vzdělávány ve speciálních školách a přitom bydlí v domácím prostředí. SONS rovněž upozorňuje rodiče integrovaně vzdělávaných dětí, že děti vzdělávané ve speciálních školách mohou mít v pozdějším životě širší možnost pracovního uplatnění plynoucí např. ze skutečnosti, že ve většině speciálních škol je realizován poměrně ojedinělý systém hudebního vzdělávání, který nemá obdoby v žádné jiné zemi.

SONS napomáhá tomu, aby úroveň učitelů ve speciálních školách a odborných pracovníků Speciálně pedagogických center byla co nejvyšší. Spolu s odborem speciálního školství MŠMT připravuje cykly vzdělávání učitelů v některých oblastech jejich kvalifikace, např. v obsluze náročných elektronických pomůcek pro zrakově postižené založených na bázi výpočetní techniky. SONS podporuje snahy, aby Speciální pedagogická centra byla organizačně a finančně vyčleněna ze speciálních škol. Podporuje rovněž jejich pracovníky v úsilí, aby byla zachována specializace na konkrétní vady.

SONS v minulých letech spolupracovala při vzniku speciálních učeben na některých vysokých školách. V této činnosti hodlá pokračovat, přičemž hlavní důraz bude klást na efektivnost využívání vybavení takových učeben a na to, aby vznikaly i v jiných městech, nejen v Praze.

Podle názoru Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých je v současné době stav středoškolského a vysokoškolského studia vzhledem k potřebám mládeže se zrakovým postižením podstatně lepší než v učňovském školství. Tradiční obory manuální práce pro nevidomé nemohou uživit další pracovníky, a to také díky zvýšení konkurence drobných soukromých výrobců. Nové obory v podstatě otevírány nejsou. Snad jen s výjimkou tzv. rodinných škol, které však nejsou profesně zaměřeny. SONS bude iniciovat jednání, při nichž budou hledána řešení pro uplatnění nevidomých a těžce slabozrakých občanů v manuálních oborech dříve, než v této oblasti dojde ke kolapsu systému školství i zaměstnávání.

Další problémovou oblastí, kde nevidomí a slabozrací občané jen velmi obtížně drží krok se zdravou veřejností, je oblast jazykového vzdělávání. Tuto oblast je třeba podpořit jednak získáním digitálních slovníků s možnostmi efektivního vyhledávání, jednak pořádáním a zprostředkováváním vlastních, mnohdy profesně zaměřených jazykových kursů.

Značný problém, který částečně souvisí také s otázkou rekvalifikací, představuje skutečnost, že díky novým sazebníkům výkonů Všeobecné zdravotní pojišťovny mají značně ztíženo pracovní uplatnění noví i dlouholetí pracovníci v oboru masér v kategorii nižšího zdravotnického pracovníka. Aby bylo možno pomoci v této oblasti, vytváří SONS v roce 1998 speciální zdravotnické zařízení, jehož posláním bude vzdělávání takových pracovníků. Toto vzdělávací zařízení bude SONS provozovat jako jí zřízenou společnost. Ve spolupráci s Gymnáziem a obchodní akademií pro zrakově postiženou mládež bude SONS usilovat o vytvoření podmínek pro vzdělávání zrakově postižených občanů v kategorii středního zdravotnického pracovníka.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých spolupracuje s některými středními i vysokými školami při výchově odborníků pro práci se zrakově postiženými osobami. V uplynulém období získala SONS pro některá svá odborná střediska statut fakultního pracoviště Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Úkolem těchto pracovišť je především umožnit praxe a stáže studentům přímo na pracovištích, která pomáhají občanům s těžkým zrakovým postižením. V tomto trendu hodlá SONS pokračovat i v příštím období.

Velkou pozornost, stejně jako v letech minulých, bude SONS věnovat kvalifikačnímu růstu zaměstnanců svých odborných středisek. Protože dosud nejsou otevírány obory postgraduálního studia v oblastech, které jsou pro činnost SONS nezbytné, bude toto vzdělávání zajišťováno formou interních seminářů, studia doporučené literatury apod.

Společnost nevidomých a slabozrakých v ČR jako předchůdkyně SONS rozvíjela program vzdělávání dobrovolných instruktorů a aktivistů. Pro tuto činnost je v této době zpracovávána nová koncepce, která bude odpovídat současným potřebám a zaměření SONS. V souladu s touto koncepcí by nadále měli být dobrovolní aktivisté vzděláváni především v oblasti sociální práce a sociálně právního poradenství, provozování asistentských služeb i podpory klubové a zájmové činnosti a aktivit účelného využívání volného času.

V budoucích letech by se SONS měla více angažovat v oblasti dalšího vzdělávání dospělých zrakově postižených občanů. V rámci Středisek integračních aktivit bude ve větší míře než dosud podporovat pořádání školení, seminářů, vzdělávacích a osvětových kurzů. Vhodnými tématy se jeví asertivita, zdravověda nebo problematika sociální komunikace. Ve vzdělávací činnosti bude SONS využívat moderní metody a technologie (např. distanční vzdělávání), k čemuž může sloužit a pomáhat i provoz internetového serveru SONS.

Česká unie nevidomých a slabozrakých díky finanční dotaci MPSV vybudovala Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé v Praze 6 na sídlišti Dědina. V rámci tohoto střediska, které nyní provozuje Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, je soustřeďována většina aktivit, které souvisí s rekvalifikací a rozšiřováním možností pracovního uplatnění zrakově postižených občanů. Funkci sítě regionálních pracovišť pro středisko Dědina zajišťují Střediska integračních aktivit.

Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina i Střediska integračních aktivit úzce spolupracují s úřady práce a nutno říci, že v některých směrech doplňují jejich funkci. Je to dáno zejména tím, že pracovník úřadu práce, zodpovědný za zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností, při nejlepší vůli není schopen obsáhnout celou problematiku zaměstnávání občanů z jednotlivých skupin zdravotně postižených osob. Z tohoto důvodu SONS při všech příležitostech zdůrazňuje a prosazuje, aby veškeré činnosti podporující rehabilitaci, rekvalifikaci, zaměstnávání i poradenství byly organizovány specializovaně pro jednotlivé skupiny zdravotně postižených občanů.

Oblast rekvalifikace představuje pro Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých následující úkoly a problémové okruhy:

L depistáž - vyhledávání vhodných oborů pro práci občanů se zrakovým, případně kombinovaným zrakovým a jiným postižením

L vlastní rekvalifikaci

L informování zaměstnavatelů

L monitoring rekvalifikantů

V rámci depistáže již byla navázána úzká spolupráce s úřady práce. Tuto spolupráci je nutno i nadále rozvíjet. Významnou roli v systému depistáže plní Střediska integračních aktivit SONS a aktivisté v jednotlivých okresních odbočkách Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Při vyhledávání rekvalifikantů hraje značnou roli také osvěta, která musí objasňovat možnosti jejich uplatnění. SONS bude podporovat vznik institutu pracovních lékařů, kteří by měli působit v rámci úřadů práce.

Vyhledávání vhodných oborů pro práci nevidomých a slabozrakých občanů je nejsložitější úkol, který s problematikou rekvalifikace souvisí. Pracovníci rekvalifikačního střediska Dědina vyhledávají vhodné obory, navrhují účelné kombinace pracovních činností tak, aby rekvalifikant měl reálnou šanci nalézt konkrétní pracovní uplatnění. Pro takové obory pracovníci střediska vypracovávají metodiky.

Hlavní zásadou rekvalifikace v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku Dědina je individuální přístup k rekvalifikantovi tak, aby byly maximálně využity jeho schopnosti i dřívější znalosti. Dle názoru Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých nelze hledat rekvalifikanty pro obor; je třeba hledat obor pro rekvalifikanta.

V současné době jsou rekvalifikace nabízeny zájemcům o obor masér - kategorie nižší zdravotnický pracovník, telekomunikační pracovník, operátor výpočetní techniky, výrobce proutěného zboží, keramik a další. Jsou připravovány další obory jako např. tkadlec, dispečer provozu, zvukař apod.

Limitujícím faktorem pro zdárný průběh rekvalifikačního procesu je kromě dosažené úrovně dovedností rekvalifikanta také ochota zaměstnavatelů zaměstnávat osoby s těžkým zrakovým postižením. Z tohoto důvodu se SONS snaží všemi způsoby podporovat šíření informací o ekonomických stimulech pro zaměstnávání zdravotně postižených občanů i o úspěšných příkladech rekvalifikace a pracovního uplatnění občanů s těžkým zrakovým postižením.

SONS bude usilovat o zásadní změny Zákona o zaměstnanosti v tom smyslu, aby zaměstnavatelé nesli přímou odpovědnost za zaměstnávání občanů se zdravotním postižením.

Péče o rekvalifikanta nemůže končit ani rekvalifikací, ani zařazením na konkrétní místo. Zejména v prvních měsících by měl mít rekvalifikant možnost konzultací a doplnění dalších dovedností, které se ukáží pro něj být potřebnými. Navíc bude mít tato zpětná vazba pro práci rekvalifikačního střediska velký význam, neboť je to nejefektivnější cesta, jak navržený systém zdokonalit i jak držet krok s vývojem požadavků na trhu práce.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých neprovozuje a v dohledné době nehodlá provozovat žádné specializované zařízení, jehož prioritním úkolem by bylo zaměstnávat občany s těžkým zrakovým postižením. Na základě zkušeností z minulých let se SONS domnívá, že klíčem k řešení situace v zaměstnávání osob s těžkým zrakovým postižením nejsou velká družstva a podniky, kde by bylo soustředěno velké množství takto postižených občanů. Pro taková zařízení se velmi těžko hledají specifické výrobní programy a navíc tento způsob zaměstnávání nepřispívá k integraci nevidomých a slabozrakých občanů do společnosti. Nejhorším důsledkem této formy řešení zaměstnanosti těžce zrakově postižených občanů je skutečnost, že v případě problémů zaměstnavatele je najednou ohrožena příliš velká skupina postižených osob. V takovém případě neexistují mechanizmy, jak postiženým lidem efektivně pomoci najít nové zaměstnání.

SONS podporuje a nadále bude podporovat taková opatření, která stimulují každého zaměstnavatele k zaměstnávání jednotlivých osob se zrakovým postižením. Dle názoru SONS je jediným účinným stimulem k takovému trendu v zaměstnávání ekonomika. SONS podporuje liberální řešení této problematiky, které spočívá v tom, že zaměstnavatel má možnost rozhodnout se, zda zaměstná člověka se zdravotním postižením, nebo bude odvádět finanční prostředky do fondu, z něhož by zřizování a provozování takových míst bylo financováno.

Pro občany, jimž zdravotní stav a míra jejich postižení neumožňuje dostatečnou pracovní výkonnost, je vhodné a nanejvýš potřebné budovat chráněné dílny a chráněná pracovní místa. Jejich posláním není v prvé řadě ekonomická výkonnost, ale zejména podpora aktivního a účelného využívání volného času občanů, kteří v nich pracují, a rozvoj jejich dovedností. SONS se bude zasazovat o to, aby chráněné dílny byly v podstatně větší míře, než je tomu dosud, budovány při ústavech sociální péče a domovech s různým stupněm pečovatelských služeb, kde dlouhodobě žijí občané s těžkým zrakovým postižením. SONS se domnívá, že funkci metodického pracoviště v této oblasti by měl plnit ÚSP Chrlice. SONS bude prosazovat změny v pracovní legislativě, které by napomohly udržení stávajících chráněných dílen, případně podpořily vznik dalších.

Za velkou brzdu v zaměstnávání občanů s těžkým zrakovým postižením SONS považuje velmi nevhodně koncipovanou ochranu zdravotně postižených občanů v pracovně právních vztazích. Nemůže-li zaměstnavatel přijmout zdravotně postiženého občana na dobu určitou, resp. nemůže-li s ním dohodnout zkušební dobu, raději jej často vůbec nezaměstná. SONS bude usilovat o to, aby tato ustanovení Zákoníku práce, která jsou v praxi spíše kontraproduktivní, byla při nejbližší příležitosti odstraněna.

Jak vyplývá z předchozích kapitol, SONS se domnívá, že podstatně horší možnost uplatnění na trhu práce mají a v budoucnu budou mít těžce zrakově postižení a kombinovaně postižení občané schopní vykonávat pouze nekvalifikované a manuální činnosti. Právě na podporu a pomoc těmto osobám bude zaměřeno úsilí SONS v příštím období.

Při zaměstnávání zrakově postižených občanů hraje důležitou roli úprava pracovišť a navrhování vhodné pracovní náplně pro budoucího zaměstnance vzhledem k jeho schopnostem a míře postižení. Tuto funkci plní a bude plnit síť Středisek integračních aktivit nejen pro rekvalifikanty střediska Dědina (a to i po jeho případném zestátnění), ale také pro ostatní zrakově postižené občany. Úkolem tohoto útvaru je ve spolupráci s budoucím zaměstnavatelem optimalizovat organizaci práce a pracovní podmínky pro zrakově postiženého občana v konkrétním prostředí budoucího pracoviště. Velký důraz Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých klade na to, aby práce zrakově postiženého zaměstnance byla co nejpodobnější té, jakou vykonával před ztrátou zraku; tento akcent však v praxi není vždy možno dodržet.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých se aktivně angažuje v procesu tvorby legislativních norem a předpisů. Do legislativního procesu se snaží aktivně a konstruktivně zasahovat již ve stadiu tvorby věcného záměru zákonů. V pozdějších etapách legislativního procesu lze ovlivnit jen jednotlivosti, koncepce zákona je již dána.

SONS si v uplynulém období vybudovala poměrně slušné postavení v rámci procesu tvorby legislativních norem. Ačkoli není oficiálním připomínkovým místem, dostává ke konzultaci poměrně velký počet připravovaných norem a předpisů z různých míst. Snaží se k nim dávat kvalifikovaná stanoviska a také v případě, že se problém netýká skupiny zrakově postižených občanů, tuto skutečnost sdělí. SONS usiluje a bude usilovat o to, aby ani v budoucnu nebyla v rámci legislativního procesu skupina těžce zrakově postižených osob opomíjena.

SONS bude v příštím období usilovat o to, aby skutečnost právoplatnosti podpisu nevidomého člověka, která je zakotvena v občanském zákoníku, byla důsledně uplatňována také v jiných zákonných normách a předpisech, např. v notářském řádu či vnitřních předpisech některých finančních institucí.

SONS podporuje diferencovaný přístup k občanům dle stupně jejich zdravotního postižení a míry zachování jejich pracovního potenciálu. Při tvorbě systému klasifikace míry zdravotního postižení pro účely Zákona o sociální pomoci nabídla a nabízí znalosti a zkušenosti svých odborníků tvůrcům tohoto systému. SONS bude spolupracovat s tvůrci zákona o sociální pomoci také při vymezování podmínek pro akreditace jednotlivých služeb sociální péče pro zrakově postižené občany.

Za velmi důležitou oblast legislativy považuje SONS také legislativu zdravotnickou. Záměry v této oblasti byly podrobně popsány v kapitole 2.1.

SONS bude usilovat o zakotvení antidiskriminačních ustanovení týkajících se občanů se zdravotním postižením formou ústavního zákona.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých se v rámci svých možností snaží podporovat rozvoj nezávislých kulturních aktivit určených občanům se zrakovým postižením, resp. přibližujících život těchto osob široké veřejnosti. Zejména se jedná o různé výstavy podporující integraci zrakově postižených občanů do společnosti. SONS také velmi vítá a podporuje akce, kde jsou aktivními provozovateli kulturních a uměleckých aktivit sami zrakově postižení občané. Jedná se o taneční hodiny pro zrakově postižené zájemce, účast nevidomých a slabozrakých umělců v běžném kulturním životě, ale také experimentální tvůrčí dílny, kde samotní zrakově postižení občané mohou vytvářet umělecká díla.

Díky podpoře Ministerstva kultury SONS již několik let realizuje program prezentace zrakově postižených hudebních umělců se známými hudebními tělesy, který každoročně vrcholí tradičním předvánočním koncertem ve Španělském sále Pražského hradu. V tomto programu by SONS ráda pokračovala i v budoucích letech.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR hodlá pokračovat i v dlouholeté tradici mezinárodních soutěží zrakově postižených hudebních interpretů a skladatelů. Tyto soutěže se pořádají v tříletém cyklu a jejich mnozí vítězové již v uplynulých letech dosáhli značných úspěchů v hudebním světě.

Oddělení Zahraničních styků a kulturních aktivit kromě této soutěže každoročně pořádá také festivaly Dny umění nevidomých na Moravě a mezinárodní přehlídku zájmové umělecké činnosti Tyfloart. Tato přehlídka bude v příštích letech přesunuta ze Zlína do jiné části České republiky, kde je kulturních akcí pro zrakově postižené méně.

Již řadu let je SONS (dříve ČUNS) spolupořadatelem festivalu zdravotně postižených folkových a trampských muzikantů Vivat Vita v Olomouci. V této tradiční činnosti hodlá SONS pokračovat i v příštích letech.

Velký význam v životě občanů se zrakovým postižením má již tradičně kniha. Proto SONS úzce spolupracuje s Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé K.E.Macana a dalšími institucemi a nadacemi. V příštím období bude usilovat o to, aby byla zkvalitněna distribuce zvukových knih i jejich sortiment. SONS se bude zasazovat o to, aby KTN více než dosud podporovala čtení knih v bodovém písmu. Dle názoru SONS je k tomu potřebné jednak zkvalitnit a průběžně doplňovat fond bodové knihovny, jednak přejít na modernější technologie přepisu knih, což by mělo zajistit zlevnění jejich výroby.

SONS bude usilovat o zpřístupnění co nejširšího spektra kulturních akcí a pořadů. Bude podporovat rozšíření komentovaných divadelních představení a filmových projekcí pro občany se zrakovým postižením v naší zemi tak, jak to můžeme sledovat v zemích západních. V případě, že tyto činnosti nebude možno institucionalizovat a hlavně financovat, bude SONS usilovat o to, aby komentář, který přiměřeným a ohleduplným způsobem poskytuje vidící původce nevidomému člověku nebyl ostatní veřejností vnímán jako nežádoucí rušení, ale aby byl přijímán jako samozřejmá kompenzace nedostupných vjemů zrakově postiženému člověku. SONS rovněž bude nadále prosazovat pořádání hmatových výstav a zpřístupňování expozic muzeí formou hmatového vnímání.

Slepecké muzeum v Brně vzniklo v roce 1992. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR jej provozuje a hodlá provozovat i v následujících letech díky finanční dotaci Ministerstva kultury, odboru kultury Magistrátu města Brna a Úřadu městské části Brno - Královo Pole a dalších přispěvatelů a sponzorů. Slepecké muzeum je jednou ze čtyř obdobných institucí v Evropě a dle vyjádření některých návštěvníků patří k nejzajímavějším jak z hlediska rozsahu expozice, tak z hlediska její prezentace.

Slepecké muzeum Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR v Brně je jediným místem v České republice, kde je dokumentován vývoj péče a sociálního postavení zrakově postižených osob v naší zemi od 19. století do současnosti. V prostorách muzea je umístěna expozice historického vývoje učebních a pracovních pomůcek pro nevidomé. Je zde umístěno vybavení kartáčnické a košíkářské dílny, nářadí pro ladění hudebních nástrojů, několik generací tiskařských strojů pro tisk časopisů a knih ve slepeckém Braillově písmu a v různých typech reliéfní latinky, slepecké psací stroje, psací a rýsovací pomůcky, slepecké hry vzácné slepecké tisky a mapy. Expozice muzea také dokumentuje vývoj odborné literatury týkající se problematiky nevidomých a těžce slabozrakých osob.

Vedle stálé expozice pracovníci muzea provádějí tématické výstavy, přednáškovou, publikační a jinou kulturní a osvětovou činnost. Mezi nejdůležitější úkoly muzea rovněž patří odborně restaurovat exponáty, udržovat je v dobrém technickém stavu a získávat exponáty další. V případech, kdy není možné exponáty odkoupit, pracovníci muzea je alespoň katalogizují a vytvářejí tak centrální evidenci unikátních exponátů pro pořádání tématických výstav u nás i v zahraničí. Slepecké muzeum v Brně úzce spolupracuje s ostatními muzei u nás a čerpá zkušenosti ze zahraničních muzeí.

Sportovní aktivity nevidomých a slabozrakých občanů mají v České republice dlouhou tradici. Sport pro zrakově postižené představuje nejen jeden ze způsobů trávení volného času, ale udržuje životní pohodu vyplývající z dobré fyzické a psychické kondice, rozvíjí dovednosti získané v procesu rehabilitace a napomáhá celkové harmonizaci osobnosti zrakově postiženého člověka. To je důvod, proč SONS sportovní aktivity nevidomých a slabozrakých občanů velmi vítá a podporuje.

Zrakově postižení sportovci rozvíjejí svou činnost a sdružují se v oddílech a jednotách začleněných do Českého svazu zrakově postižených sportovců. Jednotlivé kluby, oddíly a jednoty jsou většinou specializovány na problematiku jednotlivých sportů. SONS se snaží v rámci své spolkové činnosti s těmito organizacemi úzce spolupracovat a napomáhat při organizaci různých setkání a sportovních soutěží a jiných akcí. Cílem SONS v této činnosti je, aby nevidomí a slabozrací občané provozováním sportovních aktivit rozvíjeli své pohybové schopnosti a dovednosti, které jsou v důsledku jejich zrakového postižení oslabeny.

Těžištěm zahraničních styků je činnost SONS v rámci Evropské unie nevidomých (EBU) a Světové unie nevidomých (WBU). Za oblast zahraničních styků odpovídá oddělení Zahraničních styků a kulturně osvětové činnosti SONS.

Díky provedenému sjednocení hnutí zrakově postižených občanů v naší zemi a také dosaženým výsledkům činnosti SONS i jejich předchůdkyň, je prestiž SONS na mezinárodní úrovni značná. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR je považována za jednu z nejaktivnějších a nejúspěšnějších organizací nevidomých v evropském i světovém měřítku. Z tohoto hlediska by však postavení SONS v mezinárodních organizacích nevidomých mohlo být i silnější, a to zejména pokud jde o zastoupení jejích funkcionářů v řídících výborech těchto institucí.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR by zřejmě nebyla bez šancí na získání některého z míst v řídícím výboru EBU, případně WBU. Závazek přijetí takové funkce však s sebou nese také značné náklady na její výkon. Zdroje na krytí takových nákladů však SONS zatím k dispozici nemá. SONS zvažuje a i v příštích letech bude zvažovat možnost pořádání Valného shromáždění EBU, což by jistě prestiž naší organizace i země na mezinárodním poli dále zvýšilo.

V oblasti zahraničních vztahů si SONS klade za cíl jednak směřovat své kontakty tak, aby nalézala vhodné partnery pro své záměry a projekty, jednak hledat cesty, jak umožnit propagaci a předávání zkušeností, které SONS v jednotlivých oblastech své činnosti získala, nevidomým občanům v jiných zemích. Naše činnost by mohla být v oblasti zahraničních styků podstatně širší. SONS hlavní problém v této oblasti spatřuje v nedostatečné jazykové vybavenosti pracovníků a funkcionářů, a dále v tom, že taková činnost je časově značně náročná a špičkoví pracovníci jednotlivých oddělení nemají dostatek času pro realizaci výjezdů.

V současné době je činnost Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v převážné míře financována prostřednictvím dotací občanským sdružením ze státního rozpočtu přes resorty zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí. Díky podpoře těchto resortů mohl být vybudován systém odborné pomoci nevidomým a slabozrakým občanům, díky této podpoře se také rozvinula spolková činnost SONS. Při podpoře kulturních aktivit SONS významně pomáhá také Ministerstvo kultury ČR. V budoucím období se SONS bude snažit otevřít cestu pro financování svých projektů, které zasahují do oblasti výchovy a vzdělávání, také na MŠMT.

Snahou Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých je, aby bylo dlouhodobě zajištěno financování systému odborných středisek pomoci nevidomým a slabozrakým občanům. Vzhledem k tomu, že toho formou dotací občanským sdružením není možno dosáhnout, snaží se SONS transformovat některé z nich (zejména Tyfloservis a Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina) ve státní rehabilitační zařízení Tyfloservis, které by mělo být rozpočtovou organizací přímo řízenou MPSV.

SONS usiluje také o získávání zahraničních finančních zdrojů na svou činnost. V roce 1997 byl takovým významným zdrojem program SWIF fondů Phare. Ačkoliv si velice vážíme pomoci všech větví programů Phare a hodláme je využívat i nadále, přesto s ohledem na výsledky, kterých jsme dosáhli, bychom se v budoucnosti rádi orientovali na přímé programy EU, které nám více umožní nejen přijímat, ale i předávat naše zkušenosti a rovnocenně se podílet na řešení aktuálních problémů. Rozvoj mezinárodní projektové činnosti je však přímo závislý na kvalitních bilaterálních kontaktech, spolupráci a jazykových znalostech.

SONS se pro činnost svých regionálních středisek odborné i spolkové činnosti snaží získávat také finanční prostředky z regionálních zdrojů. Tato činnost někdy zatěžuje pracovníky těchto středisek více, než je jim milé, avšak není jiné cesty, než se této činnosti intenzivně věnovat. SONS si totiž uvědomuje trend přesunu financování z centrálního rozpočtu na prostředky regionů. Vždy se bude snažit hledat optimální vyvážení mezi možnostmi získávání finančních prostředků a potřebami udržení funkčnosti organizace. Za tímto účelem má vybudováno poměrně kvalitní ekonomické a účetní zázemí, o jehož udržení bude usilovat i v budoucím období.

SONS je akcionářem podniků META, někdejších hospodářských zařízení Svazu invalidů ČR, která vznikla transformací těchto zařízení podle Obchodního zákoníku. V těchto akciových společnostech SONS vlastní podíl ve výši 13,24 %. Akcie podniků META dosud nepřinesly a také v budoucím období zřejmě nepřinesou žádné příjmy. Tyto akcie navíc nejsou ani obchodovatelné. SONS považuje za hlavní poslání podniků META vytváření pracovních příležitostí pro občany s těžkým zdravotním postižením, a proto se nebude zasazovat o maximální ekonomické zhodnocování akcií.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých cíleně oslovuje soukromý sektor za účelem získávání finanční podpory svých aktivit. Snaží se o zlepšení legislativně ekonomických podmínek pro sponzorování. SONS informuje soukromé subjekty o dalších vznikajících aktivitách a projektech ve prospěch nevidomých a slabozrakých občanů. Tuto činnost vykonává v úzké vazbě na oblast vztahů s veřejností. Za tuto činnost v rámci SONS odpovídá oddělení propagace a získávání zdrojů SONS.

Jak již bylo konstatováno v kapitole 12, Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR je členem Evropské a Světové unie nevidomých. Aktivně se účastní práce v různých komisích a pracovních skupinách, které jsou zaměřeny na jednotlivé oblasti života osob s těžkým zrakovým postižením. Uchází se o uspořádání Valného shromáždění EBU v České republice.

V rámci ČR je Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých členem několika organizací. Jako příklad mohou sloužit Sbor zástupců organizací zdravotně postižených, Sdružení zdravotně postižených nebo Rada humanitárních organizací. Tyto organizace by měly působit jako platforma k hájení společných zájmů a prosazování společných požadavků různých skupin občanů se zdravotním postižením a jejich příznivců; SONS však u těchto organizací stále více registruje snahu o ovládání a ovlivňování členských organizací, což považuje z hlediska hnutí handicapovaných občanů za krok zpět a nese to se značnou nelibostí. SONS by ráda i nadále s těmito i dalšími organizacemi spolupracovala; spolupracovat však dle názoru SONS lze pouze na bázi partnerství, oboustranného respektu a oboustranné výhodnosti. SONS své partnery respektuje a i v budoucnu respektovat hodlá; totéž však očekává i od nich. SONS bude ze všech sil usilovat o to, aby skupina lidí se zrakovým postižením byla chápána jako svébytná skupina občanů a aby názory a činy Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých byly pro její partnery i pro veřejnost čitelné. Spoluautoři a konzultanti

Prezident SONS ČR Milan Pešák děkuje za autorskou spolupráci na tomto materiálu ing. Vlastimilu Císařovi, viceprezidentovi SONS; RNDr. Haně Bubeníčkové, vedoucí Metodického centra informatiky SONS; PhDr. Josefu Cerhovi, řediteli sítě oblastních ambulantních středisek Tyfloservisu SONS; Mgr. Viktoru Dudrovi, vedoucímu Metodického centra pro odstraňování architektonických bariér SONS; Mgr. Zbyňku Galvasovi, vedoucímu metodického centra HS-servis SONS pro kombinovaně postižené; Elišce Hluší, vedoucí slepeckého muzea SONS; Ing. Jiřímu Ježkovi, vedoucímu Center tyflotechnických pomůcek SONS; Haně Jílkové, vedoucí sekretariátu SONS; Ing. Petru Karáskovi, vedoucímu oblastního ambulantního střediska Tyfloservisu SONS v Brně; Ing. Miroslavě Kočové, vedoucí ekonomického oddělení SONS; Ing. Miloši Kohoutovi, vedoucímu oddělení asistentských služeb SONS; Ireně Korečkové, člence Republikové rady SONS; Luboši Krapkovi, vedoucímu oddělení propagace a získávání zdrojů SONS; Mgr. Lence Krhutové, vedoucí oblastního ambulantního střediska Tyfloservisu SONS v Ostravě; Mgr. Haně Kurandové, zástupkyni ředitelky Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska SONS Dědina; Mgr. Pavlu Macháčkovi, zást. vedoucího oblastního ambulantního střediska Tyfloservisu SONS v Plzni; Ing. Miroslavu Michálkovi, vedoucímu Středisek integračních aktivit SONS; Ing. Lidmile Pavlovské, vedoucí pražského pracoviště Metodického centra informatiky SONS; Heleně Pekárkové, pracovnici oddělení propagace a získávání zdrojů SONS; JUDr. Miroslavě Pivoňkové, zástupkyni vedoucí ekonomického oddělení SONS; JUDr. Pavlu Ptáčníkovi, pracovníkovi sekretariátu Vládního výboru pro zdravotně postižené občany; PhDr. Jiřímu Reichelovi, řediteli redakce Zora; Mgr. Marii Schifferové, ředitelce Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska SONS Dědina; Mgr. Marku Šimůnkovi, vedoucímu oblastního ambulantního střediska Tyfloservisu SONS v Hradci Králové. Za konzultace a oponenturu děkuje prezident SONS Milan Pešák členům Republikové rady SONS Miloši Burdovi, Zdeňku Jelínkovi, Jaromíru Kavkovi, Jozefu Kiktovi, Františku Krčmovi, Josefu Kučerovi, Josefu Lachmanovi, Jiřímu Mayerovi, Olze Mihalovičové, Květoslavě Nejezchlebové, Lubomíru Pohořelému, Janu Příborskému, Hedvice Raškové, Pavlu Rogaczewskému, Josefu Stiborskému, Miroslavu Šetkovi, Antonínu Tůmovi, PhDr. Rudolfu Volejníkovi, Martě Zemanové, dále pak Dr. Haně Blahové, vedoucí Metodického centra SONS Tyflopomůcky Olomouc a Mgr. Václavu Poláškovi, řediteli oddělení Zahraničních styků a kulturních aktivit SONS.