Vytváření bezbariérového prostředí pro zdravotně postižené je součástí "Národního plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením", který je programem vlády v uvedené oblasti.
Tato publikace navazuje na druhé, aktualizované vydání Metodických poznámek k vytváření podmínek pro samostatný a bezpečný pohyb nevidomých a slabozrakých lidí vydané SONS v r. 1999. Ukazuje reálná řešení staveb a prostorů, kde jsou provedeny úpravy pro nevidomé a slabozraké. Tyto úpravy umožňují samostatný pohyb a orientaci i lidem s tak značným smyslovým omezením, jako je částečná či úplná ztráta zraku.
Fotografie s popisy a uvedením místa staveb a úprav jsou doplněny i o část, ve které jsou zobrazeny a jinak dokumentovány schválené výrobky pro provádění takových úprav. Vzhledem k sounáležitosti mezi dopravními stavbami a vozidly jsou v samostatné části uvedeny i úpravy pro nevidomé a slabozraké na vozidlech městské dopravy.
Pro úplnost jsou v poslední části publikace ukázky ze spolupráce SONSu s architekty a projektanty a výběr z publikační činnosti SONSu, která se týká odstraňování bariér.
Pro správné navrhování úprav pro nevidomé a slabozraké je dobré si stále připomínat základní podmínky a pravidla pohybu těchto lidí v budovách, po komunikacích, v dopravních stavbách.
Nevidomí a slabozrací se pohybují, až na vzácné výjimky, po trasách a místech které znají a se kterými byli seznámeni instruktory samostatného pohybu a orientace či jiným způsobem.
Nevidomí a slabozrací se pohybují v exteriéru s bílou holí. Technika používání bílé hole je dána přesnými pravidly, kterým se dlouhodobě nevidomí učí.
Nevidomí a slabozrací se pohybují podél vodicích linií, převážně přirozených. Těmi jsou zvláště stěny domů a obrubníky trávníku. Z toho také vyplývá, že po chodnících se převážně pohybují pouze při těchto stěnách, nepohybují se však nikdy podél obrubníku chodníku u vozovky, který není vodicí linií. Na důležitá orientační místa, jako jsou přechody pro chodce, zastávky MHD apod., je nevidomý chodec upozorněn hmatnými signálními pásy v dlažbě chodníku. Rovněž je jimi správně směrován pro přecházení vozovky. V navrhování signálních pásů však dochází k nejčastějším chybám. Jelikož jde v tomto případě i o velmi důležité bezpečnostní opatření, zde uvedená vyobrazení signálních pásu na tyto chyby upozorňují a je vyznačeno i správné řešení.
Mimo hmatného vedení bílou holí s využitím vodicích linií jsou nevidomí také naváděni, zejména k dopravním stavbám, akustickými signály často doplněnými hlasovými frázemi se základními orientačními a dalšími informacemi.
Respektování výše uvedených zásad, které jsou v základních příkladech detailně pojednány v 1. díle Metodických poznámek pro samostatný pohyb nevidomých a slabozrakých, je základním předpokladem správných projektových řešení a realizací úprav, které nevidomým a slabozrakým pomáhají v samostatnosti pohybu a tím i života.
Autoři věří, že tato publikace dále napomůže dalšímu rozšiřování vědomostí o potřebách nevidomých a slabozrakých a tím také povede k řešením, která zajistí, že stavby budou potřebám těchto uživatelů odpovídat.