Časopis ZORA, číslo 3/2000


OBSAH:




** Z mimořádného zasedání Republikové rady SONS ČR **

Historicky první mimořádné zasedání Republikové rady Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky bylo svoláno telefonicky ze dne na den na čtvrtek 13.ledna 2000 do Prahy. Navzdory tomu a chřipkové epidemii chyběli pouze tři členové. K jednání byli přizváni i ředitelé odborných útvarů SONS a oblastní pracovníci.
Důvodem ke svolání byly první výsledky dotačního řízení pro rok 2000, zveřejněné na internetové stránce Ministerstva práce a sociálních věcí v ČR v pátek 7.ledna. Ze třinácti projektů SONS byly čtyři oceněny nulovou dotací (mezi nimi i projekt zahraničních a kulturních aktivit) a zbývajících devět bylo zařazeno do tzv.útlumového programu, představujícího dotaci v rozmezí 0 až 60% skutečnosti roku 1999, pro rok 2001 pak již plné vyřazení ze státem dotovaných aktivit. Stejným způsobem přistoupilo ministerstvo k dotování dalších projektů pro zrakově postižené (Vlaštovičky, Diakonie, Spolek slepých a slabozrakých Karlovy Vary) a k projektům pro sluchově postižené občany.
Republiková rada jednomyslně rozhodla, že tento postup Ministerstva práce a sociálních věcí nelze nechat bez odezvy. Přivítala iniciativu skupiny zrakově postižených občanů v čele s Janem Příborským z Olomouce, která organizuje petiční akci a rozhodla se ji podpořit.
Současně schválila prohlášení, které by mělo odstartovat mediální kampaň, odsuzující diskriminační postup úředníků Ministerstva práce a sociálních věcí vůči minoritní skupině občanů České republiky a podporující oprávněné požadavky SONS. Na čtvrtek 20.ledna byla před budovu ministerstva svolána protestní demonstrace, na kterou byl pozván i prezident Evropské unie nevidomých John Wall. Kromě podpory petiční akce byly navrženy a schváleny další možné způsoby protestů včetně protestních dopisů ministrovi práce a sociálních věcí a oslovování poslanců v regionech zrakově postiženými voliči. Oblastní pracovníci a předsedové Oblastních koordinačních rad SONS pak oznámili předpokládané počty účastníků demonstrace ze svých regionů.
V závěru pak Rada zvolila užší krizový štáb ve složení Pešák, Císař, Jílková, J.Kikta, Krapka, Majer, Příborský a Volejník, k operativnímu řešení možných variant vývoje situace.

- cs -



** Provolání členů Republikové rady SONS ČR **

My, členové republikové rady Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR, kteří jsme se poprvé v historii sešli na mimořádném zasedání tohoto orgánu, obracíme se na všechny členy Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR a všechny rozumné a poctivé lidi s následujícím naléhavým prohlášením:

Kdo jsme?
Jsme nevidomí nebo jinak těžce zrakově postižení občané České republiky, kteří pokud mohou, pracují, řádně platí daně a snaží se o rozkvět naší země. Jsme občané, kteří před tím, než ztratili zrak nebo než se dovršil náš věk, to vše dělali. Jsme nevidomí a jinak těžce zrakově postižení občané, kteří se většinou sami a bez pomoci kohokoli museli vyrovnat s tím, co s sebou nese život bez možnosti používat zraku. Jsme občané, kteří vědí, že to není právě snadné, a právě proto jsme rozhodnuti udělat vše proto, aby jiní lidé stiženi stejným osudem měli svůj úděl alespoň trochu snazší.
Jsme občané, kteří toto rozhodnutí v uplynulých deseti letech proměnili v činy, o nichž se každý, kdo má zájem, může přesvědčit. Věříme, že právě proto jsme byli zvoleni členy Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR, jichž je více než 10 000, do jejího čela.
Jsme členové Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR, jejíž moto zní: "Nejsme organizace, která za nevidomé rozhoduje a jedná; jsme nevidomí občané, kteří rozhodují a jednají sami za sebe." Naše občanské sdružení poskytuje v zastoupení státu základní sociální služby nevidomým lidem: cvičíme vodicí psy, učíme lidi osleplé v dospělosti znovu žít, samostatně chodit, jíst, vařit, číst a psát, pracovat s běžnými tištěnými texty, školíme je pro nová povolání, hledáme jim práci a mnoho jiného.
Od roku 1990 stát uznával, že děláme jeho práci. Věděl, že je to tak správné, protože my, sami nevidomí, víme nejlépe, co nevidomý člověk potřebuje. Až do loňského roku stát sociální služby pro nevidomé v rozumné míře dotoval. Nyní se Ministerstvo práce a sociálních věcí, které stát v této oblasti zastupuje, rozhodlo jinak.

Co se stalo?
Dne 7. ledna 2000 zveřejnilo Ministerstvo práce a sociálních věcí na svých internetových stránkách jako dílčí informaci o průběhu dotačního řízení pro rok 2000 seznam projektů, které, dle názoru Ministerstva práce a sociálních věcí, nejsou potřebné a není je tedy nutno dále dotovat.
K těmto projektům dle zveřejněného názoru Ministerstva práce patří také všechny projekty sociálních služeb pro nevidomé a jinak těžce zrakově postižené občany, které MPSV do roku 1999 dotovalo a které za finanční podpory MPSV vznikaly od roku 1993. To, na co konzervativní vlády vždy našly peníze, ba pomohly to těmito penězi vybudovat, sociálně demokratická vláda, navíc v oblasti sociálních služeb, ruší a ničí. Sociálně-demokratická vláda svým postojem likviduje aktivity vedoucí k zapojení nevidomých a jinak těžce zrakově postižených lidí do normálního života. A činí tak i přes své proklamace o sociálním státě a budování občanské společnosti. Likviduje sociální služby pro nevidomé a jinak těžce zrakově postižené občany, přičemž je lhostejné, zda tyto služby nevidomým lidem poskytuje naše občanské sdružení, humanitární organizace církví, nebo nějaké zájmové či regionální sdružení takto postižených občanů. Tím sociálně-demokratická vláda reprezentovaná Ministerstvem práce a sociálních věcí sama diskriminuje celou skupinu občanů v míře, kterou nejen nepamatujeme, ale kterou civilizovaný svět ve své historii nezná.

Čím jsme si tuto odměnu zasloužili?
Nedávali jsme snad našim klientům, co jim náleží? Bylo snad ministerstvo zavaleno stovkami stížností na naši práci? Nevíme o žádných. Víme ale o stovkách spokojených klientů - absolventů našich kurzů, držitelů vodicích psů či uživatelů námi poskytovaných služeb i o institucích, které si naší práce váží a vysoce ji oceňují.
Víme ovšem také, že naše koncepčnost, systémovost a schopnost přesně formulovat a plnit metody práce jsou solí v očích některým státním "sociálním" institucím, které nevidomého člověka přeměňují v nesvéprávnou loutku, pasivně a vděčně přijímající poskytovanou péči.
Jsme hluboce přesvědčeni, že tato cesta není správná. Nevidomý člověk, který je toho tělesně a duševně schopen, musí být veden k samostatnosti, z níž se odvíjí sebeúcta, důstojnost a ochota uplatnit se ku prospěchu svému i ku prospěchu celku.

Co hodláme dělat?
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, jakožto organizace, kterou si vytvořili klienti těchto služeb a která mnohé služby také sama poskytuje, protože státní instituce toho nejsou schopny, byť se do nich každoročně lijí stamiliónové sumy, se s tímto stavem nehodlá smířit. Kalich naší trpělivosti přetekl.
Republiková rada SONS již delší dobu registruje vzrůstající napětí ve skupině těžce zrakově postižených občanů. Republiková rada SONS i prezident této organizace Milan Pešák se opakovaně snažili situaci uklidnit a vést jednání, která by prohlubující se negativní trend v postavení nevidomých osob zvrátila. Sociální smír, který jsme za cenu ústupků v posledním roce udržovali ve snaze rozumně se dohodnout, byl zveřejněním výsledků dotačního řízení ze strany Ministerstva práce porušen, a to zcela zásadním způsobem!
Nebudeme nadále nečinně přihlížet stavu, kdy na jedenáct ministerstvem práce přímo řízených ústavů jde více prostředků (710 milionů Kč) než na sociální služby poskytované více než dvěma stovkami dalších subjektů (530 milionů Kč - dle zákona o Státním rozpočtu ČR na rok 1999).
Nehodláme dále trpět, aby se stamilionové částky vkládaly do budování jakéhosi pseudorehabilitačního střediska se zcela zastaralou a mlhavou koncepcí, když fungující moderní a také v zahraničí pozitivně hodnocený systém sociální rehabilitace nevidomých zde existuje, ba dokonce je ministerstvem práce ve prospěch tohoto pochybného megalomanského záměru likvidován. Nebudeme trpět, aby aktivizační služby podporující začlenění nevidomých občanů do běžného života byly označovány za zbytečné, zatímco současně obdobné služby např. pro drogově závislé byly považovány za absolutní prioritu.
Protože naše pokorné prosby ani jednání, o něž jsme se od druhé poloviny roku 1998 podnes snažili, nevedly nikam, musíme přejít k jiné taktice. Budeme informovat veřejnost, budeme informovat poslance a senátory.
O situaci nevidomých občanů v oblasti sociálních služeb jsme informovali také Evropskou unii nevidomých, která je i orgány Evropské unie chápána jako reprezentant takto postižených osob. Budeme se snažit na svou stranu získat i další podporovatele z tuzemska i zahraničí.
Podporujeme petici nevidomých občanů, která spontánně vznikla ještě před tímto mimořádným zasedáním Republikové rady SONS.
Na čtvrtek 20. ledna 2000 svoláváme před budovu Ministerstva práce a sociálních věcí protestní shromáždění nevidomých občanů proti diskriminační politice, kterou již více než rok vede proti této skupině Ministerstvo práce a sociálních věcí.
V případě potřeby budeme dělat i řadu dalších akcí, které nás konečně dovedou k seriózním a vážně míněným jednáním, jejichž cílem je odstranění diskriminace nevidomých občanů v oblasti sociálních služeb, zaměstnanosti a sociální politiky vůbec.

Co požadujeme?
Aby:
1. všechny projekty pro nevidomé a jinak těžce zrakově postižené občany byly opět zařazeny do dotačního programu MPSV a byly financovány alespoň na úrovni roku 1999;
2. byly sociální služby pro nevidomé postaveny v žebříčku priorit Ministerstva práce a sociálních věcí alespoň na úroveň služeb pro drogově závislé nebo pro ohrožené prostitucí;
3. transformací Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro nevidomé Dědina a jemu podřízených středisek bylo vytvořeno státní rehabilitační středisko pro nevidomé tak, jak to v bodě 3f požaduje Národní plán vyrovnávání příležitostí občanů se zdravotním postižením, který byl jako usnesení vlády ČR č. 256 ze dne 14. dubna 1998 schválen Vládou ČR;
4. byly neprodleně splněny další dosud nerealizované úkoly tohoto vládního usnesení, které se týkají zrakově postižených osob a jsou v kompetenční gesci MPSV;
5. Ministerstvem práce přestaly být ostentativně přehlíženy a ignorovány názory zástupců klientů služeb pro zrakově postižené a celostátní organizace, kterou si tito klienti zřídili.
Zdvořile vyzýváme každého, kdo nám může pomoci, aby tak učinil. Za tuto pomoc, pochopení a podporu předem děkujeme.

Souhlas s tímto prohlášením vyjadřujeme a jeho správnost potvrzujeme my, níže uvedení členové Republikové rady SONS:
Miloš Burda, Vlastimil Císař, Viktor Dudr, Josef Lachman, Jaromír Kavka, Jozef Kikta, Irena Korečková, Luboš Krapka, František Krčma, Jiří Mayer, Miroslav Michálek, Olga Mihalovičová, Žofie Mouchová, Květoslava Nejeschlebová, Milan Pešák, Jan Příborský, Hedvika Rašková, Pavel Rogaczewski, Josef Stiborský, Eva Šatrová, Miroslav Šetek, Antonín Tůma, Rudolf Volejník.



** Usnesení 6. valného shromáždění Evropské unie nevidomých **

Usnesení 99-1:
Nové způsoby vedení valných shromáždění EUN a využití práce a zpráv komisí
Jelikož metody práce a postupy jednání v kterékoli mezinárodní organizaci je třeba stále zvažovat a zdokonalovat, kdykoli uznáno za náležité;
jelikož spolupráce, výměna názorů a vývoj osobních vztahů uvnitř skupiny lidí, kteří se účastní valného shromáždění EUN a dalších celoevropských zasedání, se musí více aktivizovat s cílem dosahovat dokonalejšího pochopení převládající situace v členských zemích;
jelikož velké množství zpráv a dalších politických dokumentů nelze projednávat jednotlivě a do všech podrobností v důsledku časových omezení,
BUDIŽ USNESENO šestým valným shromážděním EUN zasedavším v Praze v České republice od 24. do 27. listopadu 1999, aby řídící výbor EUN při plánování a přípravě budoucích valných shromáždění usiloval o vypracování takových postupů, jejichž prostřednictvím bude možné uvedených cílů dosáhnout.
BUDIŽ ROVNĚŽ USNESENO, aby řídící výbor nalezl způsob, jak uchovat veškeré nashromážděné zkušenosti, poznatky a pracovní ideje s cílem zajištění kontinuity a zabránění ztráty cenné energie pro budoucí činnost.

Usnesení 99-2:
Rozhojňování zdrojů skrze získávání finančních prostředků
Jelikož EUN v souladu s návodem obsaženým v usnesení č. 5, přijatém na 5. valném shromáždění EUN v Giardini, Naxos, na Sicílii v Itálii v roce 1996, rozpracovala a dále posílila hospodářské zdroje Unie v průběhu uplynulého funkčního období;
jelikož je považováno za navýsost důležité nadále upevňovat finanční základnu Unie a pokud možno ji navýšit;
jelikož, výhradně z hospodářských důvodů, jmenovaní členové stálých komisí z méně bohatých organizací se zdržují účasti na zasedáních komisí, což je smutná okolnost, která se může opakovaně vyskytovat,
BUDIŽ USNESENO šestým valným shromážděním EUN zasedavším v Praze v České republice od 24. do 27. listopadu 1999, aby řídící výbor EUN prověřil, do jaké míry a za použití jakých prostředků by bylo možné zabezpečit skutečnou možnost pro všechny zástupce členských zemí účastnit se na demokratickém životě EUN a přispět tak - skrze svoji angažovanost - svými zkušenostmi a myšlenkami k rozvoji celé organizace.

Usnesení 99-3:
Usnesení o zásadním postoji Evropské unie nevidomých stran práva zastupovat nevidomé a slabozraké lidi
Jelikož základní zásada EUN zakotvená v jejích Stanovách praví, že jediným oprávněným hlasem nevidomých a slabozrakých lidí je hlas, jímž mluví pravé a uznávané organizace, sdružující osoby s tímto zdravotním postižením;
jelikož ve společnosti obecně, jakož i v jejích jednotlivých součástech převládá přesvědčení, že nevidomí a slabozrací lidé stojí proti jiným skupinám zdravotně postižených;
jelikož Stanovy Světové unie nevidomých vycházejí ze stejných základních zásad jako Stanovy Evropské unie nevidomých a jelikož Světová unie nevidomých přijala dvě usnesení na svých valných shromážděních v Madridu (18.- 24. září 1988) a v Káhiře (2.- 6.listopadu 1992), která uznávají potřebu spolupráce mezi vedle sebe existujícími hodnověrnými organizacemi, zastupujícími specifické skupiny zdravotně postižených a vyjadřuje ochotu Světové unie nevidomých k této spolupráci;
jelikož Evropská unie nevidomých na svém 4. valném shromáždění v polské Ustroni (7.- 9. září 1993) v usnesení, týkajícím se Prvního evropského dne zdravotně postižených, znovu potvrdila, že nevidomí a slabozrací lidé mají sobě vlastní zájmy a tužby, které se liší od zájmů a tužeb lidí s jiným zdravotním postižením, a že žádná jiná organizace v Evropě nemá právo představovat tyto zájmy a tužby,
budiž uvedeno ve známost, že Evropská unie nevidomých, zasedavší na svém šestém valném shromáždění v Praze v České republice od 24. do 27. listopadu 1999 bezvýhradně stojí za shora uvedenými zásadami a stanoví:
(A) aby všechny členské organizace zastávaly jasný postoj, že veškeré záležitosti týkající se nevidomých a slabozrakých v celoevropském měřítku, jakož i na úrovni jednotlivých evropských zemí, je nutno projednávat s Evropskou unií nevidomých a s jejími členskými organizacemi, neboť pouze ony kráčejí bez výhrad po cestě ku zlepšování života a předkládání nových příležitostí pro tuto konkrétní skupinu zdravotně postižených;
(B) aby všechny organizace zastupující nevidomé a slabozraké jak na celoevropské, tak na národní úrovni, a to jak organizace zastupující dospělé, tak organizace zastupující děti a mládež, čerpaly prospěch ze spolupráce, výměny zkušeností a sdílení poznatků s jinými specifickými (jednovadovými) organizacemi zdravotně postižených, přičemž předmětný tok informací a zkušeností nelze v žádné době a za žádných okolností zaměňovat s politikou, s rozhodováním nebo se zastupitelským jmenováním či úkoly zástupců jmenovaných do jiných organizací.


Usnesení 99-4:
Budoucí zastupování zájmů hluchoslepých
Jelikož je potvrzena správnost politiky řídícího výboru, pokud jde o podporu hluchoslepých Evropy v jejich tužbě po zastupování a organizování;
jelikož je třeba, aby existovala mezi EUN a zastupitelskými organizacemi hluchoslepých zlepšená komunikace;
BUDIŽ USNESENO šestým valným shromážděním EUN zasedavším v Praze v České republice od 24. do 27. listopadu 1999, že se řídící výbor pověřuje úkolem zjistit jasný obraz o organizovanosti hluchoslepých v Evropě a po celém světě a spolu s patřičnými představiteli této skupiny zdravotně postižených formulovat krátkodobá i dlouhodobá přání týkající se zastupování a organizování, včetně vazeb na EUN.

Usnesení 99-5:
Iniciativa ženského fóra
Šesté valné shromáždění Evropské unie nevidomých svolané do Prahy v České republice na 24.- 27. listopadu 1999 vyslovuje přání, aby bylo úředně zaznamenáno, že oceňuje nesnadnou a plodnou práci vykonanou ženským fórem, které valnému shromáždění předcházelo. Doporučuje řídícímu výboru a příslušným komisím, aby doporučením vzešlým z fóra věnovaly nejvyšší možnou pozornost.
BUDIŽ ROVNĚŽ OFICIÁLNĚ ZAZNAMENÁNO, že valné shromáždění doporučuje, aby se podobné fórum konalo i před 7. valným shromážděním.

Usnesení 99-6:
Násilí vůči nevidomým a slabozrakým, počítaje v to zvláště ženy a dívky
Jelikož je důvodné se domnívat, že dochází k násilí a týrání nevidomých a slabozrakých obecně a ženské části této skupiny zvláště, a to do větší míry než u běžného obyvatelstva;
jelikož je důvodné se domnívat, že všechny druhy násilí (tělesné, sexuální i psychické) jsou daleko rozšířenější, než se ví nebo než je hlášeno;
BUDIŽ USNESENO šestým valným shromážděním EUN svolaným do Prahy v České republice na 24.- 27.listopadu 1999, aby
- všechny členské organizace věnovaly pozornost tomuto vážnému problému a aby téma násilí a týrání uvedly jak na pořad dne svých organizací, tak i na pořad dne ženských organizací,
- aby činily, co je v jejich silách, s cílem bránit výskytu takového násilí a týrání,
- aby bylo zajištěno, že žádný případ násilí nebo týrání nezůstane utajen a je ohlášen příslušným úřadům,
- aby byla poskytnuta nezbytná pomoc obětem a
- aby byl každý násilník pohnán k odpovědnosti a, pokud uznáno za nutné, předán spravedlnosti za takové počínání.

Usnesení 99-7:
Přeměna Normativních zásad na úmluvu se zdokonaleným rozměrem
Jelikož Normativní zásady OSN stran vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením byly přijaty OSN v roce 1993 a jsou důležité pro rozvoj veřejné osvěty v mnoha zemích a
jelikož existuje mínění, že Normativní zásady hrají významnou úlohu při prosazování perspektivy lidských práv ve spojitosti s mnohými problémy, souvisejícími se zdravotně postiženými v evropských zemích a v Evropské unii,
BUDIŽ USNESENO šestým valným shromážděním EUN svolaným do Prahy v České republice na 24.- 27.listopadu 1999, že se ukládá řídícímu výboru v součinnosti s Komisí pro sociální práva spolupracovat se SUN a s dalšími jednovadovými organizacemi zastupujícími zájmy zdravotně postižených na pomoci při přípravě návrhu úmluvy OSN, která by zahrnovala ustanovení, zakotvená v Normativních zásadách OSN a která by byla OSN předložena s cílem zakázat diskriminaci vůči zdravotně postiženým; valné shromáždění dále vyzývá své národní členské organizace, aby přesvědčovaly své vlády o potřebě ratifikace této úmluvy Spojenými národy;
BUDIŽ DÁLE USNESENO, že v případě, že budou Normativní zásady OSN zrevidovány a přeměněny na text úmluvy, řídící výbor se vybízí, aby ve spolupráci s jinými patřičnými organizacemi prosazoval též zahrnutí zřetele pohlaví a dětí.

Usnesení 99-8:
Hospodářské zdroje a další prostředky pomoci nevidomým
a slabozrakým v rozvojových zemích
Jelikož stálá podpora organizacím nevidomých v rozvojových zemích obecně a v afrických zemích zvláště zůstává pro EUN prioritní záležitostí;
jelikož zásada samostatnosti a stability na straně Africké unie nevidomých je považována za stejně důležitou, jako by se jednalo o Evropskou unii nevidomých;
jelikož samostatnost, přístup k informacím, vzdělání a pracovnímu uplatnění lze prosazovat skrze zavádění technických zařízení a služeb včetně řešení zahrnujících informační technologie;
BUDIŽ USNESENO šestým valným shromážděním EUN svolaným do Prahy v České republice na 24.- 27. listopadu 1999 následující:
(A) Všechny členské organizace EUN nechť trvale zvažují, jak lze rozvíjet hospodářskou pomoc Africké unii nevidomých a ostatním organizacím, které skutečně zastupují zájmy nevidomých a slabozrakých v rozvojových zemích, a to prostřednictvím již zřízených fondů EUN a rezervního fondu Africké unie nevidomých;
(B) BUDIŽ DÁLE USNESENO, aby při zvážení všech okolností byly i nadále darovány do rozvojových zemí jak jednoduché, tak složité pomůcky, a to jednak nové a jednak použité; všechny členské organizace nechť jsou si vědomy potenciálního nežádoucího dopadu darování složitého a technicky náročného zařízení partnerům v rozvojových zemích, aniž by bylo zajištěno náležité provozní prostředí a servis, jakož i nezbytné školení.

Usnesení 99-9:
Zvláštní požadavky zrakově postižených, vycházející ze zásady VZDĚLÁNÍ PRO VŠECHNY
Jelikož zásada integrace zdravotně postižených osob do běžného výchovně-vzdělávacího systému, známá jako "vzdělání pro všechny", nabyla vůdčího postavení a je potvrzena v salamanské deklaraci;
jelikož uplatnění této zásady může vést ke zhoršení vzdělanostní úrovně nevidomých a slabozrakých, pokud nejsou jakožto ze zákona povinná přijata náležitá opatření, zahrnuty nezbytné dovednosti a základní předměty;
BUDIŽ USNESENO šestým valným shromážděním EUN svolaným do Prahy v České republice na 24.- 27. listopadu 1999, nechť se všechny členské organizace soustředí na následující důležité okruhy problémů:
(A) Nevidomým žákům a studentům budiž zajištěna dostatečná výuka bodového písma prováděná kvalifikovanými učiteli, kteří si osvojili podrobné a uspokojivé znalosti o nejlepších metodách a pedagogických postupech;
(B) všechny potřebné učebnice nechť jsou k dispozici ve správné době a v nejvhodnější podobě ( bodové písmo, zvětšený černotisk, zvukový záznam nebo elektronický text);
(C) úřady a politici ve všech členských zemích nesou odpovědnost za zabezpečení nezbytných finančních zdrojů potřebných pro zavádění číslicových technologií včetně nové generace zvukových knih, a za zřizování úplných digitálních knihoven, pokrývajících potřebu učebnic, zábavného čtení a literatury určené pro všechny zrakově postižené, kteří vstupují na pracovní trh nebo na něm již jsou;
(D) je třeba všestranně zabezpečit i všechny ostatní speciální činnosti nezbytné pro kompenzaci zrakového postižení, jako jsou sebeobsluha, tělesná výchova a prostorová orientace.

Usnesení 99-10:
Očekávaný dopad protidiskriminačních zákonů a předpisů na právo na vyrovnávací opatření
Jelikož současný pohled na otázku rovných příležitostí ve společnosti pro osoby se zdravotním postižením, založený na lidských právech, vychází z protidiskriminačních zásad a zákonů;
jelikož se zásada nediskriminace uvádí v život prostřednictvím zákonů, resp. praxe na národní úrovni v mnoha zemích, jakož i prostřednictvím direktiv a předpisů Evropské unie, což je považováno za žádoucí a uspokojivý trend, který je třeba udržet i nadále,
BUDIŽ USNESENO šestým valným shromážděním EUN svolaným do Prahy v České republice na 24.- 27. listopadu 1999, aby jako doplňující opatření ke shora uvedenému přístupu:
(A) EUN a její členské organizace neochvějně zastávaly názor, že národní zákony ve všech evropských zemích, jakož i předpisy Evropské unie musí vycházet ze zásady, že nevidomé a slabozraké osoby mají právo na vyrovnávací opatření - tj. kompenzační pomůcky a služby, které jim umožní využívat rovných příležitostí co do účasti v běžných oblastech společenského života, jakými jsou vzdělání, pracovní uplatnění, samostatný pohyb včetně přístupu k dopravě, a smysluplné využívání volného času;
(B) V případech, kdy vážné zrakové postižení vyžaduje zvláštní výdaje, tyto nechť jsou kompenzovány nezdanitelnou dávkou, jejímž prostřednictvím jsou předmětné výdaje uhrazeny.

Usnesení 99-11:
Usnesení o přístupné televizi
Jelikož byly v posledních letech učiněny velké pokroky v oblasti zvukového titulkování (dabingu) a mluveného popisu, což může zrakově postiženým daleko lépe zpřístupnit sledování televize;
jelikož zákony některých zemí vymezují cíle, týkající se povinného počtu pořadů opatřených mluveným popisem;
jelikož je správné, aby televizní společnosti maximálně využívaly stále dokonalejší technické zdroje ke zpřístupňování svých pořadů nejširšímu možnému spektru skupin obyvatelstva;
jelikož je třeba vřele uvítat úsilí některých televizních společností zahrnout dabing a mluvený popis do svého vysílání;
jelikož výrobci nejsou doposud s to vybavovat číslicové televizní přijímače dekodéry pro příjem mluveného popisu, což omezuje hodnotu této nové technologie pro zrakově postižené a znesnadňuje jim přístup k televiznímu vysílání víc, než je nutné; a
jelikož tato situace se stává kritickou v důsledku rychlého zavádění číslicového vysílání,
BUDIŽ USNESENO šestým valným shromážděním EUN svolaným do Prahy v České republice na 24.- 27. listopadu 1999:
I. národní zákonodárné sbory a orgány Evropské unie nechť vymezí postupné cíle pro začlenění dabingu a mluveného popisu do vysílacích schémat; a
II. v součinnosti s evropskými vysílacími organizacemi nechť jsou co nejrychleji podniknuty všechny potřebné kroky s cílem přesvědčit výrobce, aby vybavovali budoucí generace číslicových přijímačů zařízeními pro příjem mluveného popisu a aby přijímače navrhovaly tak, že je zrakově postižení budou moci snadno ovládat.

Usnesení 99-12:
Usnesení ke spotřební elektronice
Jelikož je využívání elektronických přístrojů, jako jsou kuchyňské, komunikační a orientační pomůcky stále nepostradatelnější pro život v moderním světě a pro přístup do informační společnosti;
jelikož používání těchto zařízení se šíří čím dál rychleji;a
jelikož jsou tato zařízení často navrhována tak, že je zrakově postižení lidé jen velmi nesnadno obsluhují,
BUDIŽ USNESENO šestým valným shromážděním EUN svolaným do Prahy v České republice na 24.- 27. listopadu 1999, že vyzýváme výrobce spotřební elektroniky, aby při navrhování svých výrobků brali na zřetel snadnost obsluhy zrakově postiženými spotřebiteli;
BUDIŽ ROVNĚŽ USNESENO, aby řídící výbor ve spolupráci s Komisí pro styk s EU a s Technickou komisí zvážil, do jaké míry lze speciální potřeby nevidomých a slabozrakých v oblasti designu, bezpečnosti a přístupnosti zviditelňovat a prosazovat prostřednictvím podání a přípisů specializovaným evropským normalizačním orgánům, jako je CENELEC (Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci).

Usnesení 99-13:
PODĚKOVÁNÍ
Jelikož pohostinný lid České republiky a štědrost a výkonnost Republikové rady, pracovníků, dobrovolníků a přátel Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR skrze svého prezidenta pana Milana Pešáka a organizační výbor, vedený panem Václavem Poláškem, přispěli neocenitelnou měrou ke skvělému zdaru tohoto šestého valného shromáždění Evropské unie nevidomých a přičinili se o radostnou atmosféru pro delegáty a ostatní účastníky;
jelikož prezident EUN pan John Wall, Řídící výbor a jejich pracovníci velmi pečlivě toto shromáždění připravili;
jelikož mnohým delegátům byli nesmírně nápomocni skrze svoji odbornou zdatnost a nasazení osobní průvodci, tlumočníci a dobrovolníci,
BUDIŽ USNESENO šestým valným shromážděním EUN svolaným do Prahy v České republice na 24.- 27. listopadu 1999:
OFICIÁLNĚ ZAZNAMENÁVÁME vysoké ocenění a upřímné poděkování všem, jejichž neúnavná práce učinila z tohoto valného shromáždění událost takového významu,
uznáváme a skládáme poctu řídícímu umu, nasazení a práci v průběhu uplynulých tří let těmto hodnostářům a činovníkům:
prezidentu panu Johnu Wallovi,
viceprezidentu Alexandru Neumyvakinovi,
pokladníku Marcelu Herbovi,
generálnímu tajemníku panu Norbertu Muellerovi,
členům Řídícího výboru:
Tommasu Danielemu,
Tiině Nummi-Sodergrenové,
Frances Fortuinové,
Yannisi Vardakastanisovi,
Václavu Poláškovi,
Arne Husvegovi,
Rafaelu Mondaca Medinovi,
a předsedům stálých komisí a jmenovaných výborů.



** Kdo byl Pavel Les **

Neměli bychom zapomínat na lidi až příliš skromné, na lidi, kteří slepeckému hnutí prospěli nejvíce, protože pracovali velkým srdcem pro rozkvět kultury slepců. Jedním z nich byl i Pavel Les.
Narodil se 22. 5. 1904 v Králíkách jako syn obchodníka. Tam chodil do německé obecné školy. Na měšťanku přešel do české školy v Žamberku. Zajímal se o různá umění, ale nejvíce ho zaujala hudba a literatura, jejichž prameny se mu v průběhu dalších let staly pevnou oporou duševních sil i nezdolné vůle.
Četl české i německé knihy, aby zvládl oba jazyky. U chlapce se tak vytvářely předpoklady budoucího kultivovaného intelektuála, jakým vpravdě po celý svůj život byl.
V mládí toužil být dirigentem, ale otec trval na praktičtějším povolání. Vystudoval tedy obchodní akademii, učil se anglicky a francouzsky. Ve dvaceti letech se stal zaměstnancem účtárny jedné pražské firmy. Volný čas věnoval četbě, návštěvám koncertů a památkám Prahy.
Nečekaně se začaly objevovat zrakové potíže vyvolané poruchami sítnice. Bylo mu 25 let, když po marném léčení přestal vidět úplně. Uvědomil si, že z této situace vede pro něho jen jedna cesta: učit se znovu a zcela jinak. Otec ho odvezl do ústavu pro nevidomé ve Vídni na Hohe Warte, kde se brzy naučil Braillovu písmu i jeho hudební notaci. Začal se plně věnovat studiu klavírní hry. Její základy již měl z dětství. Učil se též ladění klavírů. Po třech letech přešel do Klarova ústavu pro nevidomé v Praze, kde se připravil ke státní zkoušce z hudby, kterou vykonal v r. 1935.
Začal vyučovat hudbě a cizím jazykům. Přišel však rok 1939 s hrůzami nacistické okupace. V r. 1942 byl P. Les deportován do Terezína. Ač úplně nevidomý, přežil toto neuvěřitelně kruté období. Zachránily ho jeho velmi obratné a citlivé ruce při loupání slídy v terezínských dílnách. Pomohla mu jeho inteligence, pevná vůle a víra ve vítězství spravedlnosti.
V květnu 1945 se vrátil sice s podlomeným zdravím, ale s duchem nezlomeným. Z celé rodiny zůstal sám, kromě nejstaršího bratra, který již řadu let před válkou žil v Brazílii. Útočiště našel Pavel u dobrých přátel, později mu byl přidělen byt v Praze na Žižkově, kde žil až do své smrti 9. 2. 1980.
Začal opět vyučovat hře na klavír. Za žáky docházel. Četbou odborných knih se připravoval na vlastní publikační činnost v oboru historie významných osobností. Kromě četných článků do různých časopisů napsal následující větší práce: Josef Proksch - jeho život a dílo; Karel Emanuel Macan - buditel a vůdce českých slepců; Náš Mozart; Nevidomí v Terezínském gethu. Mimo to vydal dvě praktické příručky pro nevidomé studující angličtinu a němčinu. Do tisku připravil přehled znaků anglického a německého zkratkopisu. Je spoluautorem knihy We Have Over Come, která obsahuje mimo jiné i životopisy několika významných nevidomých židovského původu.
Ze svých zahraničních cest dovážel vzorky kompenzačních pomůcek pro nevidomé, nebo alespoň informace o tom, co je nového. Například skládací bílá hůl se u nás prosadila právě z jeho iniciativy.
V r. 1960 začal pracovat ve Slepecké knihovně v Praze, kde mi pomáhal při prosazování založení zvukové knihy. Krátkou dobu působil v redakci časopisu Zora a v hudebním oddělení slepecké knihovny. Každé profesi věnoval všechnu svou energii a zaujatost. Spolupracovníkem knihovny a tiskárny zůstal i po odchodu do důchodu.
Po celý život usiloval o plné zhodnocení osobnosti nevidomých s jejími lidskými dimenzemi i kulturními nároky. Nevidomého představoval jako člověka se vším všudy. Sám svůj život slepce naplnil až po okraj. A tak mu v mysli předejme kytičku díků za hrdinný život slepce i za dědictví, které nám zanechal.

Josef Smýkal



** Malé měsíční zauvažování **

- únorové ale na začátku ještě trochu novoroční

Naposledy mi, prosím, dovolte se vrátit do prvních minut tohoto "zakulaceného" roku. Na Slovensku, dnes už žel v zahraničí, jsme z úst jednoho radioamatéra zaslechli větu: "Peť minút pred polnocou som otvoril dvere a vyhnal všetky sklamania von." Ona věta mne natolik nadchla, že se nedalo ji necitovat, a to v originále. Navíc by to chtělo tuto perlu vůbec nekomentovat.
Chtělo, ale fejetonista je na světě právě od toho, aby vše kolem glosoval, někdy dokonce vtipně.
Pokud jde o všelijaká lidská zklamání, moc se neodvažuji někomu do nich kecat. Jsou jako batoh: člověk je vláčí s sebou sem tam. Ta na životní pouti utržená i - a to je horší - ona "velkoryse porozdávaná" bližním. Snad lépe odložit zavazadlo nebo pořádně vyvětrat? Obojí přirovnání zajisté kulhá aspoň trošku, ale žádné z nich není marné. Dál už vážně nekomentuji.
Ovšem také ještě nekončím. Nový rok 2000 nám tedy začal: různými zdražováními, jejichž jedinou výhodou je, že nejsou nazývána úpravami cen; vzdálenou válkou, která člověku nemůže být jedno; ale také drobnými zážitky, zcela soukromými. A ty, na rozdíl od věcí veřejných až světových, mohou mít podobu záviděníhodně příjemnou. Potěší pěkný rozhlasový pořad, milé setkání, dobrý koncert.
Letmo se zmíním rovnou o dvou. Před několika málo dny v nedaleké vsi Třebovicích hráli žáci Základní umělecké školy. Toho "svého" tam měl, jak je v ZOŘE někdy hezky psáno, i jeden "z nás". Omlouvám se předem, že jde o mého vlastního manžela; chlubím se tedy cizím peřím.
Onoho žáka, akordeonistu, jsem nikdy nic neučila, ale patřím k vděčným posluchačům. Pro ty, kdo harmoniku znají a tohle čtou, uvádím, že hrál třeba scherzo od pana Garda, skladbu věru přenáročnou. Vystoupily také čtyři zpěvačky a jedna flétnistka, žákyně Janových spolupracovnic.
Všichni zúčastnění už vědí, že hrát chtějí, nebyla to žádná besídka, při níž se spíš radujeme z dětské roztomilosti, nýbrž skutečný koncert. Ba i místní občané přišli uvítat nový rok. Měla jsem sice zidealizovanou představu, že když přijeli muzikanti z města, opustí vesničané televizory a budou stát i venku v předsíni. Nestalo se, sálek byl poloplný, ale pár lidí přece jen do zimy vylezlo.
Zakoncertoval nám tady kytarista Lubomír Brabec. Hrál vpravdě virtuózně, sál zámku byl přecpán. Je to podivné: čím větší "ves", tím víc zájmu o kulturu.
Teď by mělo přijít nějaké "poučení" pro "našince". Snad jen tolik, že Střediska integračních aktivit jsou věc sympatická, plody práce českotřebovského a pražského mám občas možnost užít, ale nejsou všude. Je to škoda nebo ne? Někdy zazávidím, čeho všeho se mohou zúčastnit zrakově postižení v jiných městech, zvlášť pražskou nabídku se zájmem pročítám. Ale u nás, jistě i u vás, se také ledacos zajímavého děje. My, vzdáleni všem specifickým aktivitám, se prostě musíme sebrat a jít. Někdy, jako do těch skoro sousedních Třebovic, i cestovat vlakem s přestupem.
Ne, že by člověk neprožíval občas přerůzné pocity ve smyslu "jestlipak mi to sluší," či "nestane se mi nějaký trapas?" a podobně, ale tohle vše se během života lze naučit překonávat. Prostě si z ničeho nic nedělat a jít mezi lidi. Zůstat sám doma je skoro stejně skličující jako hospoda a pivo za pivem.
S přáním co nejmenšího počtu zklamání obdržených, tím méně pak uštědřených se na měsíc loučí

Eva Budzáková



** Hlásí se SIA **

Rádi bychom uvedli některá čísla z činnosti devatenácti SIA a okresních odboček SONS za rok 1999.
V rámci sociální práce a poradenství bylo vykonáno 15 455 poradenských konzultací a v činnosti dobrovolníků při OO SONS 8 301. Při opakující se socioterapeutické práci se skupinami nevidomých a slabozrakých bylo uskutečněno v SIA 1 345 setkání s celkovým počtem účastníků 18 212 lidí (průměrně 14 lidí při jedné akci). V Okresních odbočkách SONS 1 197 setkání s celkovým počtem 16 242 lidí (průměrně 13 lidí při jedné akci).
Uvedená čísla zahrnují činnost těch OO SONS, které nám včas dodaly své souhrnné přehledy o činnosti. Touto cestou jim děkujeme za spolupráci.
Všem přejeme hodně zdraví a pracovních úspěchů do roku 2000.

Pracovníci SIA Praha



** Stručný rádce pro nevidomé uchazeče o studium na vysoké škole **

(Úvahy a rady)
Je tu doba podávání přihlášek ke studiu na vysoké školy, a tak snad neuškodí, když se se čtenáři Zory podělím o několik více či méně užitečných postřehů. Věřte, že vím, o čem mluvím; mám za sebou téměř 20 let praxe vysokoškolského učitele a "pěšáka" na otevřeném (tedy nijak nechráněném) trhu práce.
Nejdříve je třeba vymezit, koho se následující řádky budou týkat; tak tedy: Píšu pro nevidomé uchazeče o studium na vysoké škole a pro jejich rodiče. Nevidomými uchazeči se rozumí osoby, které sice mohou vidět na orientaci, ale nemohou použitelně číst očima; aby mohly přijatelně fungovat na otevřeném trhu práce, musí jako klíčový zdroj informací používat bodové písmo a mluvené slovo.
Rodiče nechť si nepředstavují, že jejich dítě bude na vysokou školu snáze přijato právě proto, že nevidí. Požadujete-li pro své dítě neoprávněné úlevy při přijímacím řízení, může být jeho výsledek nepříznivější, než byste si byli přáli; a vězte: neviditelnou, nehmatatelnou a často vlastně vůbec neexistující předpojatost nikdy neprokážete.
Pro názornost si uveďme příklad, který je literárním (tedy smyšleným) zpracováním skutečné události: Před časem mne navštívil tatínek nevidomého chlapce a sdělil mi, že jeho osmnáctiletý syn má vážný zájem o vysokoškolské studium cizích jazyků. Probrali jsme všechny odborné náležitosti, domluvili se na konzultaci pro syna a na rozloučenou otec podotkl, že syn je vynikající, ba celosvětově uznávaný radioamatér a že bychom, podle jeho mínění, měli tuto skutečnost brát při přijímacím řízení v potaz. Málokomu je třeba sáhodlouze vysvětlovat, že stejně jako při přijímání na vysokou školu vykladačskokartářskou nezkoumají uchazečovu schopnost sníst živého chrousta, nezkoumáme při přijímací zkoušce z angličtiny, zda a jak rychle umí uchazeč morzeovku. Na druhé straně jsme však více než připraveni posoudit schopnosti a dovednosti, které se studovaným oborem souvisejí; proto je na straně uchazečů (nikoli jejich rodičů) nanejvýš radno skromně, leč viditelně a slyšitelně inzerovat, jak dobře zvoleným oborem vládnou (u cizích jazyků např. jak dobře umějí mluvit a psát, kolik toho znají z dané literatury a historie atd.). Ani to však automaticky neznamená, že budou ke studiu přijati: Vysoká škola je školou výběrovou a někdy se stává, že těch lepších je příliš mnoho. Po neúspěchu nezahořkněte a zkuste to znovu: Mám kamaráda (a tentokrát vůbec literárně nezkresluji), který dělal přijímací zkoušky na Akademii múzických umění třikrát a stal se po jejím absolvování vynikajícím pedagogem a proslulým koncertním umělcem.
Zapomenete-li na slovo "úlevy", rázem jste překonali jednu zbytečnou překážku a můžete se pustit do zdolávání překážek skutečných. Často je vhodné, aby nevidomý uchazeč konal písemnou část přijímací zkoušky odděleně od ostatních: Neruší klapotem počítače nebo slepeckého psacího stroje, může pracovat trochu déle atd. O úpravu přijímací zkoušky požádejte vždy předem, a to nejlépe proděkana pro studijní záležitosti.
Při svých požadavcích vycházejte vždy z dobré znalosti přijímacích zkoušek z předchozích let (informace o průběhu, přijímacích zkoušek včetně prošlých testů dnes zveřejňuje snad každá vysoká škola).
Níže uvádím jen nejobecnější soupis požadavků; ten je nutné si upravit podle konkrétních potřeb a situace:
2. písemný test v elektronické podobě včetně přesného určení formátu;
3. písemný test vytištěný v bodovém písmu na papír;
4. pokud je součástí ústní zkoušky písemný materiál, který musí mít uchazeč k dispozici, požadujte jeho vytištění v bodovém písmu (uchazeč např. čte nahlas).

Každý požadavek srozumitelně a trpělivě vysvětlete a neočekávejte, že se podaří vše splnit beze zbytku tak, jak jste si představovali. Nezapomínejte ani na další důležitou okolnost: Na speciální průběh přijímací zkoušky nevidomého uchazeče neexistuje výslovný právní nárok. Vysoké školy však v drtivé většině přistupují k nevidomým uchazečům bez hloupých předsudků a jsou ochotny vyjít vstříc; právem však očekávají, že se jim (znovu opakuji) srozumitelně a trpělivě řekne, jak to mají udělat. V této souvislosti byste měli umět odpovědět i na případné otázky, týkající se studia samotného: Možná budete dotázáni, jak si obstaráte studijní literaturu v podobě, kterou budete moci číst, nebo v jaké podobě jste schopni odevzdávat písemné práce ...
Čas od času se setkávám s dotazy typu "co bych vlastně měl studovat?" nebo "chtěl bych studovat cizí jazyky; které byste mi doporučil?" ... Na takovou otázku neumím dát onu jedinou správnou odpověď pohádkového dědečka. To, co teď řeknu o volbě povolání nevidomých středoškoláků a vysokoškoláků, je výhradně moje osobní přesvědčení, které vychází z třicetileté zkušenosti a které i přesto nemusí být správné. Domnívám se, že největší sociální jistotu a společenskou prestiž dává nevidomým absolventům středních i vysokých škol povolání učitele hudby. Proto bych doporučoval všem rodičům, aby už na základní škole zjistili, zda má jejich dítě alespoň průměrné hudební vlohy, a aby podle toho volili střední školu. Je-li dítě hudebně naprosto nenadané a má-li předpoklady pro další studium, doporučoval bych odbornou střední školu podle zjištěných zájmů. Případný neúspěch u přijímacích zkoušek na školu vysokou umožňuje každému absolventovi střední odborné školy vykonávat práci, na kterou se připravoval. Ať se nám to líbí nebo ne, jsme skupina obyvatelstva, která se od ostatních liší krajně viditelným znakem a v důsledku toho nejsme vždy považováni za plně způsobilé občany. Proto musíme své přijatelné postavení ve společnosti jakožto skupina trvale vybojovávat a bránit - někdy klidně a smírně, jindy ostře a konfrontačně - vždy však věcně. Za tím účelem jsme si založili občanské sdružení, kterému však chybí kvalifikovaný hrot v podobě angažovaných nevidomých právníků. A přitom je studium práva pro nevidomé dobře zvládnutelné, o čemž svědčí příklady úspěšných advokátů i soudců ze Západní Evropy i ze zámoří. Povolání právníka je existenčně víc než přijatelné a zvláště absolventi gymnázií s právním cítěním a s využitím moderní techniky by se mu mohli úspěšně věnovat.
Vraťme se však na závěr k nezbytným podmínkám, které musí nevidomý student a absolvent vysoké školy splňovat, aby se trvale uplatnil na otevřeném trhu práce. Musí umět pracovat stejně kvalitně a chtě nechtě i stejně rychle jako jeho vidoucí kolegové. Zde platí přísloví: účel světí prostředky. K dosažení výsledků musí používat alternativních prostředků, avšak to, co světu předloží, musí být srovnatelné s prací ostatních. Kromě předpokladů platných pro všechny studenty a absolventy vysokých škol musí nevidomý člověk splňovat nejméně tři podmínky:
1. musí umět efektivně číst (pro mnohé obory nestačí umět pracovat pouze s hlasem, takže bez dostatečně rychlého čtení hmatem - jak bodového písma, tak běžného zvětšeného tisku - se neobejdeme;
2. musí umět dobře pracovat s moderními elektronickými pomůckami (počítač, periferie, optakon);
3. musí být připraven a schopen učit se stále nové a nové dovednosti (práci s odečítacími programy, práci s novými editory a ostatními aplikacemi apod.).
Můj příspěvek není a nemůže být ani zdaleka vyčerpávající. Přál bych si, aby vyvolal odezvu dalších nevidomých studentů a absolventů vysokých škol, kteří by byli ochotni podělit se o své zkušenosti a náměty se všemi, komu leží na srdci úspěšná budoucnost zrakově postižené inteligence.

R. Volejník



** Vážné poškození zraku **

hrozí milovníkům paintballu, bojové hry, jejíž účastníci po sobě střílejí ze vzduchových zbraní míčky naplněnými barvou. Podle amerických lékařů je proto nezbytné při paintballu mít ochranné brýle nebo masky, kterým se však drtivá většina hráčů kvůli větší autenticitě vyhýbá.



** Alespoň pro bezpečnost **

Zamysleme se nad tím, kolik běžných věcí potřebujeme a tedy je i máme v bytě. Nepřeberně druhů různých potravin a koření v ledničce, skříňce a ve spíži. Prostředky na hygienu, čištění a praní, léky a kosmetické přípravky. A nedej pánbůh, je-li někdo z nás kutil, nebo zahrádkář. Sám neznám ani jeden takový výrobek, u něhož by bylo pamatováno na to, že s ním bude zacházet člověk slepý, nebo hodně špatně vidící.
Jak to tedy s námi vypadá? Každý jsme si vymysleli svůj způsob označování věcí nejrůznějšími dymopáskami, samolepkami a ceduličkami popsanými Braillovým písmem, vymysleli si systém uspořádání při skladování, opatřili nejrůznější krabičky s rozlišovači a co já vím co ještě. Výsledek je pak ale vždycky stejný - držíme v ruce sáček, krabičku, lahvičku a snažíme si marně vzpomenout, co to je. Někdy nepomohou ani osvědčené metody: čuchometrie nebo olizometrie.
Jednoznačné určování a rozlišování věcí nám dělá problémy a v některých případech to může ohrozit i naše zdraví. V tomto směru se blýsklo na lepší časy: podle 11 odst. 2, písm. e) a f) zákona č. 157/1998 Sb. o chemických látkách, chemických přípravcích a po změně některých dalších zákonů musí být obaly maloobchodního zboží, které je "vysoce toxické", "toxické", "žíravé", nebo "hořlavé", opatřeny hmatatelnými varovnými značkami pro nevidomé. Parametry těchto značek pak určuje norma ČSN EN ISO 11683 Obaly - Hmatatelné výstrahy.
Zmíněná norma stanoví, že hmatatelné značky na obalech nebezpečného zboží jsou reliéfně provedené rovnostranné trojúhelníky. Běžná velikost je určena délkou strany trojúhelníku 18 mm. Reliéfní čára vytvářející jeho stranu musí mít výšku 0,25 až 0,50 mm, a její tloušťka musí být 1,7 mm. Tento rozměr norma výslovně upřednostňuje. Menší rozměry hmatatelné značky mohou být použity jen tehdy, je-li obal tak malý, že se na něj značka běžného rozměru fyzicky nevejde. Menší možné rozměry jsou: délka strany trojúhelníku 9 mm, ostatní parametry stejné; tříbodovou značku tvoří reliéfní body ve vrcholech trojúhelníku o délce strany 3 až 9 mm; značka 3 mm je trojúhelník o straně 3 mm vystupující nad základní plochu obalu 0,25 až 0,50 mm. Je tedy zaručeno, že značku lze dobře nahmatat.
Norma pamatuje na správné umístění hmatatelné značky tak, aby značka byla prsty popřípadě dlaní zjištěna při běžném uchopení obalu. Takový způsob umístění značky definuje pro nejrůznější druhy obalů z nejrůznějších materiálů - krabice, láhve, plechovky, nádobky sprejů, bombičky (patrony) s plynem, tuby apod.
Citovaný zákon a hlavně jeho prováděcí vyhlášky dokonale klasifikují kategorie nebezpečných chemických látek a přípravků a uvádějí jejich seznamy. Výrobci těchto látek a výrobci obalů mají tedy dobré podklady pro to, aby věděli, které obaly maloobchodního zboží musí být hmatatelnými značkami pro nevidomé opatřeny.
Někteří výrobci obalů a etiket se obrátili na SONS s žádostí o subjektivní posouzení hmatatelných značek, které jsou vytvářeny nejrůznějšími technologiemi. Tím máme ověřeno, že nic nebrání tomu, aby toto značení bylo od začátku letošního roku skutečně užíváno. Proto oddělení pro odstraňování architektonických bariér SONS jedná o tom, aby kompetentní kontrolní orgány zjišťovaly, zda je příslušný zákon v celém rozsahu dodržován. Mohli jsme si totiž všimnout, že v některých evropských zemích byl tento předpis (jde totiž o Evropskou normu) zaveden již dříve a zdaleka není ani tam v plném rozsahu dodržován.
Nakonec si uvedeme pouze několik málo příkladů látek, které musí být výše uvedeným způsobem označeny a v domácnostech se běžně vyskytují. Čpavek a prostředky čpavek obsahující; kyselina solná; kyselina sírová (např. do automobilových akumulátorů); louhy; nemrznoucí směsi do chladičů automobilů a vytápěcích soustav (Fridex apod.); kapaliny do ostřikovačů automobilů; spreje, pokud obsahují hořlavou náplň; barvy a laky obsahující těkavá rozpouštědla a tato rozpouštědla (jako např. toluen, aceton); některá lepidla a tmely; benzin a přípravky jej obsahující. Jde také o prakticky všechny přípravky užívané na zahrádce, tedy hnojiva, insekticidy, herbicidy, atd.
Česká obchodní inspekce přivítá i podněty zákazníků, kteří upozorní na nedostatky v tomto směru.

Viktor Dudr



** Nejsme tak bohatí **

V ZOŘE číslo 21/99 (resp. 11/99) vyšla nabídka firmy Danweiss. Považuji tuto nabídku za velmi neseriózní vůči vám, zákazníkům se specifickými potřebami. Ráda bych poukázala na úskalí, která to s sebou může nést :
1. Firmy, které své "počítačové sestavy" a zejména software nechávají testovat (a nejen u nás, ale i mezi samotnými klienty) a které projdou tímto testováním, nabízí sestavy již daleko lépe technicky vybavené (Pentium III je samozřejmostí, RAM je minimálně 64 MB, zejména v souvislosti s provozem Windows 98, případně Internetu, pevné disky se dávají také větší - při objemnosti dat vytvářených v prostředí Windows je 3,2 GB na dnešní dobu poměrně málo).
2. Vybavení sestavy EASY je zejména po programové stránce velmi chuďoučké - jen hlasový výstup WinTalker, který dodnes v prostředí Windows 98 vykazuje značnou chybovost, na rozdíl od poměrně zdařilé a dokonalé verze pro Windows 95. Z textových editorů jen WordPad, který je standardně zabudován ve Windows a rozhodně se svými možnostmi nemůže rovnat textovému procesoru Word. Standardně dodávaná Recognita standard (asi verze 3.2) ke skenerům rozhodně nepřináší komfort programu Recognita R4, která se však musí ke skenerům extra kupovat a sestava EASY ji neobsahuje. Firma vychází asi z filozofie, že vám, nevidomým zákazníkům, stačí podprůměrné a jednoduché.
3. Nabídka firmy myslí jen na nevidomé, vůbec nepamatuje na velmi širokou skupinu uživatelů slabozrakých nebo využívající jak zbytek zraku tak podporu hlasového výstupu. Do většiny sestav firem, jejichž sestavy doporučujeme, se dnes již standardně dávají 17" monitory. Pro slabozraké, kteří pracují jen se zvětšovacími softwary, i větší.
4. Firma Danweiss zřejmě vůbec nepočítá s tím, že tato sestava vám "musí vydržet" nejméně 5 let, pokud žádáte o příspěvek na okresním úřadě a víte, že nikdy na koupi osobního počítače (byť tak "laciného") nebudete mít. Proto jiné firmy, jejichž sestavy obvykle klientům doporučujeme, nabízejí technicky "lepší" sestavy než jaké si obvykle kupuje průměrný běžný zákazník bez specifických potřeb.
Dokonale odladěná sestava, vývoj vlastního speciálního českého software, servis pro vlastní klienty, kteří by stěží měli na plnou úhradu případného zásahu firmy, pokud vám počítač přestane fungovat ať už selháním techniky (to se stává všem firmám) nebo daleko častěji nezkušeným a neopatrným zásahem do nastavení počítače - to vše patří k sestavám, které máme odzkoušeny a víme, že nic lepšího dostat nemůžete.
Další podvod, kterého se na vás dopouští firma Danweiss je EASY pro Internet. Na tuto sestavu nelze žádat příspěvek. Nepřítomností skeneru přestává být tato sestava čtecím přístrojem, protože základem čtení je skener, rozpoznávací program (Recognita) a hlasový výstup.
Pokud byste však u firmy dohodli rozšíření takové sestavy na výše popisovaný optimální stav, cenou byste se tak či onak dobrali velmi podobných cen jako firmy, jejichž sestavy vám doporučujeme.
"Skvělý" čtecí přístroj je skvělý pouze svou cenou, v postatě ve většině případů dostanete pouze nedostatečně vybavený technicky podprůměrný počítač. S takovým počítačem dokáže pracovat jen velmi pokročilý zrakově postižený uživatel, který umí reagovat na místa a situace, kdy jej hlasový výstup zklame, který svou zkušeností si umí v lecjaké situaci poradit. Takový uživatel by ale takovou sestavu již nechtěl. Není možné těžce zrakově postiženému zákazníkovi koupit běžný podprůměrný počítač, nainstalovat do něj WinTalkera, vůbec to neodzkoušet a takto to považovat za skvělý čtecí přístroj. Pokud by ve firmě Danweiss své sestavy ladili, přišli by na chyby WinTalkera v systému Windows 98.
Musím říct na závěr, že je mezi našimi nevidomými klienty dost velmi šikovných uživatelů, před nimiž se skláním a mám hlubokou úctu. Početnější je však skupina klientů, kteří se k počítači dostanou jen díky své vadě a musí hledat cestu i k této technice. Ale ani zde není radno podceňovat klienta. Pokud se klient snaží, poctivě dochází na školení, obvykle se výsledky dostaví. Ani takový klient si nezaslouží podřadnou pomůcku, byť ji používá svým, pro nezainteresované možná jednoduchým způsobem. Samostatnost a sebevědomí, které používáním pomůcky klient získává, jsou neocenitelné.
A na úplný konec mi dovolte citovat známé pořekadlo : Nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat laciné věci.

RNDr. Hana Bubeníčková
vedoucí Metodického centra informatiky



** Až do hlubin našich duší **

"Hudba je řeka, po ní se dá volně a beze strachu plout až do hlubin našich duší," napsala ve své slohové práci Pavlína Šuranská, studentka pražské konzervatoře pro zrakově postižené. Netušila, že přijde okamžik, kdy se hudba linoucí z její školy stane řekou, po níž bude jedna vidoucí žena plout až do temných hlubin našich duší...
Jednoho dne se v ředitelně Konzervatoře a ladičské školy Jana Deyla na pražské Malé Straně objevila rusovláska: PhDr. DANA KYNDROVÁ, fotografka, jejíž jméno má v branži umělecké fotografie už léta velmi dobrý zvuk. Žádala jediné - aby jí umožnili kdykoliv přístup na jakoukoliv akci školy. Aby si směla nevidomé dívky fotografovat do svého projektu Žena, na němž pracuje už delší čas a který ukáže ženu od narození do smrti, ve chvílích radosti i nejtěžšího žalu, ve zdraví i v nemoci...
"Strávila jsem na konzervatoři spoustu dnů. Když už jsem se téměř loučila, napadlo mě, že bych té škole, která bude co nevidět slavit devadesáté výročí a kterou jezdí každou chvíli okukovat nějaké zahraniční návštěvy, mohla věnovat své fotky, které jsem s nevidomými dětmi udělala. Řekla jsem si, že by se z nich dala udělat knížka - žádný luxus, tenká, brožovaná, aby výroba moc nestála - kterou by škola měla jako dárek právě pro všechny své návštěvy, a také jako důstojný propagační materiál, pomocí kterého by mohla shánět příspěvky na svou činnost. Prostě něco, čím by se mohla prezentovat," vypráví Dana Kyndrová.
Budiž kniha, řekne se, jenže... Tiskárna za tuhle knížku se snímky nevidomé omladiny chtěla sto třicet tisíc korun. Padesát tisíc věnoval pražský magistrát. Ještě někde sehnat zbytek... "Představovala jsem si to jednoduše: společně s vedením konzervatoře oslovíme umělce, kteří mají co do činění s hudbou, ti jistě budou mít pro své nevidomé kolegy pochopení - a požádáme je o finanční dar. Koruna ke koruně a je na knihu!" líčí svůj počáteční elán fotografka. První polknutí nasucho přišlo ve chvíli, kdy šla ke známému, dobře usazenému v jedné umělecké agentuře, vyprosit adresy hudebních umělců. "Řekl mi, že za tak cenné informace se dnes platí! Nechápala jsem...," přiznává dr. Kyndrová.
Paní Dana je mezek a adresy nakonec do kupy dala. Osmdesát dopisů s podrobným vysvětlením proč, na co a že každá koruna dobrá, v obálce přiložena fotografie, která bude knihu otevírat, odešlo k rukám našich populárních zpěváků, operních pěvců, hudebních skladatelů, dirigentů a špičkových hudebních interpretů. Za týden se na kontě objevila jistá částka od manželů Marty a Pavla Bobkových, za další týden peníze od dirigenta Vladimíra Válka, vzápětí přišel krásný, doslova omluvný dopis od skladatele Petra Ebena, že se plně soustředil na pomoc vozíčkářům. Kdo zná úděl jeho jedné snachy, chápe... "Pak už nepřišlo nic, ani koruna, ani dopis. Od nikoho ze zbývajících sedmdesáti sedmi lidí. Byla jsem šokovaná. Vrcholem bylo, že ve vedení školy pro nevidomé mě utěšovali! Prý jsou na fiaska při prosbách o finanční podporu už zvyklí...," vzpomíná fotografka.
Po měsících lítání po všech čertech a hodinách náročných diplomatických jednání s různými podnikateli, po mnohém přemlouvání, vysvětlování, prošení, byly peníze na výrobu knihy téměř pohromadě. "Chybělo pár tisíc, když v ředitelně konzervatoře zazvonil telefon. Ozvala se paní, představila se jako Čápová, a prý by chtěla na něco užitečného dát nějaké své peníze, jestli právě na cokoliv, co by pomohlo těm slepým dětem, nejsou potřeba," vypráví Dana Kyndrová neuvěřitelně znějící příhodu. "Nechtěla o sobě nic říct, po dlouhém přemlouvání přiznala jen, že prodává ovoce a zeleninu na jednom pražském trhu. Víc ani ťuk. Po týdnu od ní přišly peníze. Nakonec poslala ze všech dárců nejvíc... "
Na jaře minulého roku kniha vyšla. Nezbytné poděkování dárcům a... čtyřicet fotografií. Dětí a novopečených slečen, mládenců, s vyhaslýma anebo vyhasínajícíma očima, pro něž je hudba plánkem k nalezení pokladu - k nalezení jejich životní náplně...
Když mi Dana Kyndrová dovyprávěla celý tenhle "knižní" příběh, byla jsem si zcela jistá: ona sama z té knížky nechtěla mít nic. Přesto z ní nakonec měla. Strašně moc... Radost, že dokázala tváří v tvář té nevidomé mládeži nikoliv ji jen litovat, dumat, jak je hrozné to, co ji postihlo, a že by se zbláznila, kdyby se něco takového stalo jejímu dítěti, ale že dokázala od těch úvah přejít k činům a tím, co umí, se pokusit alespoň něco pro ni udělat...
Samozřejmě má pochybnosti, jestli jim nakonec něco dala, ale nepochybuje, že ta kniha dala hodně jí. Díky ní poznala, že na nose jí seděly brýle mámení a viděla mnoho věcí jinak, než doopravdy jsou. Od vydání knížky uběhlo už zas pár měsíců, ale ten pocit zklamání z některých lidí pořád nemůže ze sebe dostat...

Vladimíra Štěpánková



** Portrétování Císařovského **

Námět na výtvarnou dílnu "Portrétování Císařovského" vznikl v oddělení pro veřejnost jako doprovodný program k plánované výstavě obrazů současného malíře Tomáše Císařovského, jehož obrazy jsou věnované tělesně postiženým lidem a krajinám.
Tato výstava bude trvat zhruba tři měsíce ve Veletržním paláci - Sbírce moderního a současného umění Národní galerie v Praze. Jde o snahu přizvat k výtvarným dílnám také zrakově postižené návštěvníky (tato dílna bude "integrovaná", tj. je uvedena v programech galerie jako oficiální program pro širokou veřejnost). Chceme nabídnout a zprostředkovat nejenom kontakt se současným umělcem, ale pokusit se i o zprostředkování vizuálního umění a nabídnout zážitek z modelování portrétu za asistence odborného výtvarného lektora.
Na tuto dílnu se, prosíme, objednejte v Oddělení pro veřejnost, tel.02/24 301 003 (7). Vaše konkrétní dotazy zodpoví Johana Balcarová. Termín je 23.února v 15,00 hodin. Místo: Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze, Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7 - sraz u pokladen. Vstupné: Do galerie mají držitelé průkazů ZTP a ZTP/P vstup zdarma.



** Jak se bránit falešným výběrčím **

S touto otázkou se na náš časopis obrátila jedna čtenářka. Zjistili jsme, jaké informace v tomto směru poskytuje Pražanům podnik Pražská energetika, a.s. (PRE). Pro PRE provádějí odečty elektroměrů pracovníci ODEM (ODečty Energetických Médií). Prozatím se jedná pouze o odečty elektroměrů, ale ODEM je připravena zajišťovat i odečty vodoměrů a plynoměrů.

Jak vypadá správný průběh odečtu
Pracovník společnosti ODEM oznámí návěstím s logem PRE a ODEM provádění odečtu. Návěstí se nejčastěji vyvěšuje na domovní dveře a je na něm uvedeno datum a čas plánovaného provedení odečtu. Pokud je elektroměr volně přístupný, tzn. je umístěn např. na nezamčené chodbě nebo na hranici pozemku, není vaše osobní účast při odečtu nezbytná. Návěstí vám dává na vědomí, že v uvedeném termínu proběhne odečet elektroměru, který si můžete také zaznamenat, abyste si mohli zkontrolovat fakturu za dodávku elektřiny.
Vy, kdož jste zrakově postižení, požádejte důvěryhodné sousedy, aby vás na vyvěšený letáček vždy upozornili a přečetli vám jej.
V oznámeném termínu se dostaví pracovník společnosti ODEM, který se vám na požádání musí prokázat průkazkou. Pokud to neudělá, nepouštějte ho do bytu a neposkytujte mu žádné informace! Osamělým nevidomým nezbývá, než se na uvedený termín dohodnout se známými nebo sousedy, aby v konkrétní hodinu byli u vás.
Pracovníci společnosti ODEM nemají v žádném případě oprávnění vybírat peníze! Pokud vás přesto někdo takový navštíví, okamžitě volejte Policii ČR!
V případě, že vaše měřící zařízení není volně přístupné a vy nemůžete být v době odečtu přítomni (nebo nechcete cizím lidem otevřít), ponechte na viditelném místě oznámení se svým jménem, číslem elektroměru a odečtem stavu elektroměru. Odečet zapisujte vždy bez desetinných míst. Tady je opět nutná spolupráce s vidomým příbuzným nebo sousedy.
Pokud vaše odběrné místo nemohl pracovník ODEM odečíst, ponechá na viditelném místě odpovědní korespondenční lístek, který byste měli vyplnit a odeslat do dvou dnů. Poštovní poplatky hradí ODEM. Nelepte tedy na tento lístek známku ani ho nevkládejte do obálky. Další možnosti nahlášení odečtů jsou popsány jak na návěští o provádění odečtů, tak na odpovědním korespondenčním lístku (telefon - nepřetržitě, fax, elektronická pošta, internet). Opět se, bohužel, neobejdete bez pomoci vidomé osoby.
Je dobré si zapamatovat, že elektroměry se odečítají třikrát ročně.
Pokud by se vám stalo, že výše popsaný postup odečtu nebyl dodržen, obraťte se v době od 07 - 19 hodin na Zákaznickou linku PRE, tel.02/67 05 55 55, fax: 02/67 05 55 05, e-mail: preforum@pre.cz
V PRE mají zaznamenáno několik případů, kdy falešní "výběrčí" nabízeli za úplatu např. "výhodnou sazbu pro důchodce". Žádná taková sazba neexistuje!!!
Dále je znám případ, kdy se takový člověk vydával za pracovníka elektrofirmy, která musí v bytě kontrolovat elektrické vedení (!). Poslal stařenku zapínat a vypínat světlo do ložnice, aby údajně mohl prověřit elektroměr a mezitím ji okradl o cenné věci a peníze, ktré našel v kuchyni a v pokoji.
Pražská veřejnost byla již také informována o případech, kdy falešný výběrčí vybíral peníze "za elektriku" přímo v bytech starších občanů. Stejně podezřelé jsou nabídky různých firem, že sníží ve vaší domácnosti platby za elektřinu, a pak se dopustí neoprávněných zásahů do elektroměru nebo připojení vedení "na černo" třeba na souseda. Po odhalení takového nezákonného jednání pak následky nese bohužel ten, s kým PRE uzavřela smlouvu na odběr elektrické energie.
Proto znovu opakujeme: Pokud jde o peníze, odečtová služba ODEM ani elektroměrová služba CEP je v bytech zákazníků za elektřinu nevybírají! Jedinou výjimkou je případ, kdy je rozhodnuto o přerušení dodávky elektřiny neplatícímu zákazníkovi. Ten může přerušení dodávky na místě odvrátit, pokud dlužnou částku zaplatí, ale vždy pouze zaměstnanci PRE.
V ostatních případech se platí obvyklými způsoby, tedy přímým inkasem z bankovního účtu, složenkou na poště nebo hotově v obchodní kanceláři městské obchodní služebny.
Každý pracovník PRE, ODEM a CEP je povinen se při vstupu do bytu na požádání prokázat průkazkou. Pokud se tedy setkáte s podvodníky, volejte Policii ČR na číslo 158. A pro nevidomé zbývá jediná rada: nezůstávejte v případě nutnosti vstupu cizí osoby do vašeho bytu sami!

- r. -



** Novoroční trefa **

V sobotu 8. ledna v 10 hodin 18 minut vjíždí expresní rychlík Detvan do nádraží Ostrava - Svinov. Uvnitř vlaku sedí v absolutní pohodě skupinka střelců TJ Zora Praha. Někteří klimbají, jiní hrají karty a několik jich popíjí dopolední kávu v jídelním voze. V kupé, kde je slyšet pleskání karet se ozve zívající hlas: "Kde to teď sme?" Jeden z ochotných cestujících odpovídá: "V Ostravě - Svinově". - "A kde máme vystupovat?" obrací se onen rozespalý sportovec na svého kolegu. "V Ostravě - Svinově..."
V 10 hodin 21 minut vyjíždí expresní rychlík Detvan z nádraží Ostrava - Svinov směr Bohumín. Na nástupišti stojí skupina dvanácti polooblečených lidí s rozvázanými tkaničkami u bot, různě nakřivo naraženými čepicemi na hlavách a s pootevřenými zavazadly, z nichž trčí nakousané rohlíky a jiné části nedojedených zásob potravin. Jeden z nich má v ruce ještě bábu žaludskou, nebo co to je za kartu.
Takto "poklidně" začala účast střelců TJ Zora Praha na první soutěži střelecké sezóny roku 2000. Tento závod s názvem "Novoroční trefa" připravila SONS Ostrava ve spolupráci s TJ Baník Ostrava. Mírný organizační zmatek, který proběhl na ostravském nádraží již naštěstí dále nepokračoval. Místní pořadatelé měli vše dobře připravené a tak další vzrušující chvíle bylo možno prožít pouze při vlastní střelbě.
A tuto příležitost si nenechalo ujít 37 závodníků. To je velmi úctyhodný počet vzhledem k tomu, že to byl první oficiální střelecký závod uspořádaný v Ostravě.
Soutěž byla dvoukolová v kategoriích muži a ženy. V kategorii "ženy" získaly dvě místa na stupních vítězů střelkyně ze Zory. Na třetím místě Erika Gaňová a na prvním, nástřelem 191 kruhů, Anna Slavíková. Mezi ně se vklínila na druhé místo Hana Jochtová z Baníku Ostrava. V mužích zvítězil Jan Síla ze Zory nástřelem 187 kruhů, ale na druhém a třetím místě již skončili dva borci Baníku Ostrava, zkušenější Jozef Kikta a nadějný mladý závodník Martin Adámek.
Při tomto střeleckém zápolení bolely ruce nejen závodníky z Prahy, ale i z dalekého Ústí nad Labem, Lovosic, Opavy, Frýdku, Studénky a Prostějova. Ostravské určitě bolely ruce také, přesto však všem zájemcům s úsměvem podali osvěžující nápoje a občerstvující specialitu v podobě ostravské klobásy. Výborný oběd byl v nedaleké restauraci. Tam proběhla i společenská část tohoto vydařeného střetnutí.
Vznikají nové oddíly simulované zvukové střelby a zdá se, že kolem tohoto sportu se začíná pravidelně scházet parta příjemných a hlavně nadšených lidí. Proč to dělají?
"Jeden pán pozoruje člověka, který se pravidelně po několika minutách praští velkým kladivem do palce. Zvědavost mu nakonec nedá a jde se ho zeptat: "Člověče, co to děláte, vždyť vás to musí strašně bolet!" - "To také bolí, ale ta rozkoš, když to přestává!"
Já už se také zase moc těším na další střelecké souboje.

Miloš Slavík



** Upozornění **

Jednou z významných postav českého slepeckého hnutí byl bezesporu Rudolf Krchňák, učitel hudby, spisovatel, básník a funkcionář. Je dobré zachovat jeho odkaz nejen v myslích, ale také například postupným vydáním jeho literárního díla, které hodlám realizovat v Braillově písmu.
Předplatitelé časopisu Brněnský občasník obdrží sbírku jeho esejů, která v r. 1948 vyšla pod názvem S bílou holí, jako přílohu bezplatně. Je však možné si ji u mne zakoupit svázanou za 60 Kč. Napište si.

Josef Smýkal, Loosova 10, 638 00 Brno



** Inzerce **

Prodám Eureku A4 a Pichtův psací stroj. Cena dohodou. Volejte na telefonní číslo (0338) 32 95 63 - pan Kováč.

Najde se muž od 30 do 45 let, do 170 cm, nekuřák, abstinent z Moravy? Je mi 38 let, měřím 158 cm a jsem silnější postavy. Mám těžkou sluchovou a zrakovou vadu. Zn: "Touha po štěstí"


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 2000 SONS