Tři sestry
Lidojedi

^CNaše skvělá ka^Amipela ^Dmipracující ^Amiv osvětě,
^Cz venkova se ^Emivracela, ^Fpřemýšlela ^Go světě.
^CJednou přilít holub a ^Amina noze měl dopis,
^Dmipsal ho Emil Holub a ^Amina koncert nás zval.
^CNemáme strach z tůry, ^Eminavštívíme Zanzibar,
^Fsjedem černý hůry, ^Gvypijem každej bar.

^CJezdíme hrát do ^Amisvěta, ^Dz konzervy ^Gžerem párky, ^Csláva naše ^Amirozkvétá, ^Dkoupíme
^Gholkám dárky,
^Cdi do vole ^Amiprdele, ^DEmile, ^Gstarej sráči, ^Ctváříme se ^Amikysele, u ^Dkůlu jak ^Gzavináči.

Přijeli jsme do Afriky, nikde žádnej kulturák,
upadli jsme do intriky, ten Holub je pračurák.
Nenechaj nás asi zahrát, co je to za smůlu,
ve chvíli z liján špagát poutá soubor ke kůlu.
V kotli se voda vaří, šaman je kanibal,
koncert se nevydaří, nebude ani bál.

Jezdíme hrát do světa, z konzervy žerem párky, sláva naše rozkvétá, koupíme holkám dárky,
di do vole prdele, Emile, starej sráči, tváříme se kysele, u kůlu jak zavináči.

Divoši si preludují písně Karla Gotta,
jinou hudbu nesledují, jen svýho interpreta,
toho nikdy nesežerou, je to jejich sfinga,
opodál pod skalou šerou leží kosti Stinga.

Jezdíme hrát do světa, z konzervy žerem párky, sláva naše rozkvétá, koupíme holkám dárky,
di do vole prdele, Emile, starej sráči, tváříme se kysele, u kůlu jak zavináči.