G
1. Za chvíli noc bude dnem, procházím svým záchodem,
           D7                           G
   možná, že dnes přijde on - můj neznámý,
   mísy bílé jako sníh, lesklá čísla na dveřích
             D7                     G
   jsou mi svědkem, že se snad utrápím.

        C       G                             D
R: Nevadí, nevadí, přece příroda si sama poradí,
          G               G7          C
   co je tenhle městskej záchod záchodem,
            G          D7      G
   neviděl ženu postrelenú Amorem.

2. Až přijde unaven z cest, dám mu klíček s číslem šest,
   na šestce je vždycky papír, tam je ráj,
   myšlenky mý dostávaj' tvar, když pucuju pisoár,
   jak ten kvítek na stráni usychám.

R: Nevadí, nevadí, jenom práce rány v srdci zahladí,
   vyfasuju si teď kilo šampónu,
   budu čistit madla vod splachovadla, budu snít.

3. Veliký můj úlek byl, když se on k nám přiřítil,
   byl jak stěna, v očích výraz prosebný,
   vše je pozdě, cítím už: neudržel to ten muž,
   tvář mu polil ruměnec a byl můj.

R: Nevadí, nevadí, moje valcha si s tím hravě poradí,
   co jsou proti naší lásce kalhoty,
   nic neznamená, že si šplouch' i - kam? - do boty!