G F G F

   G
*. Je to tvá vina,
                     F
   ty jsi příčina svýho smutnění,
   G
   chápej, má milá,
   ty jsi svítila,
     F
   já měl zatmění.
   
   Am                 G   
1. To se někdy tak stává vítězkám
   F                        G
   zvyklejm na stupních stát,
   Am     
   že se začnou těch,
   G                 F
   co jim netleskaj, bát.
   Am                G
   To se někdy tak stává ješitám,
   F                  G
   co jsou zvyklý jen brát
   Am               G               F
   Já z klidu tě krásně rozkmital rád,
   G
   rád.
   
   C                    G
R. Říkáš, že jsem tě skoupal
                 Dmi
   a žes byla hloupá
                    F
   a nemáš chuť žít,
   C                 G
   že ti po srdci čmárám,
                   Dm
   že je po mně spára,
   C                G
   že jen jsem tě houpal
                    Dm  
   a tep, že ti stoupá,
                     F
   tím, jak mě chceš mít.
   C                G
   Však od tím vším pýcha
                   Dm
   už chystá se dýchat
      G       F    G
   a znít.
   
*.


2. To, co stalo se,
   nejde odestát,
   nejspíš to bude tím,
   že já sejmul tvůj vzácnej majestát
   Vím, vím
   
R.