Mezinárodní aktivity ZP kuželkářů

 

Zrakově postižení kuželkáři v Československu od samého počátku své činnosti usilovali o styky se za­hraničím. Samotná myšlenka kuželkářského sportu pro nevidomé a slabozraké byla převzata v roce 1974 ze sousedního Německa (tehdejší Německé de­mokratické republiky). První oddíl ZP kuželkářů v Československu - TJ Secheza Lovosice neměl zpo­čátku ani na vybranou, chtél-li tento sport aktivně rozvíjet a shromažďovat praktické zkušenosti z orga­nizace kuželkářských soutěží.

Již první utkání českých ZP kuželkářů vůbec bylo vlastně mezinárodní. Sehrálo jej družstvo ZP kužel­kářů TJ Secheza Lovosice v únoru 1975 ve Zwickau (NDR) s tamním spřáteleným oddílem BSG Einheit. Lovosičtí s oplátkou za pohostinství svých němec­kých kolegů dlouho neotáleli. Odvetné přátelské ut­kání obou oddílů se uskutečnilo v Lovosicích již 15. května 1975. Němečtí kuželkáři hostovali v Lovosi­cích v témže roce ještě jednou, a to v listopadu při oslavě Dne nevidomých. ZP kuželkáři ze Zwickau za­vítali pak do Lovosic 4. prosince 1976, kdy byl na zdejší kuželně sehrán první mezinárodní turnaj, kte­rého se kromě již známých oddílů Sechezy Lovosice a Einheit Zwickau zúčastnilo i družstvo v pořadí druhého českého oddílu ZP kuželkářů založeného při TJ Slovan Svoboda Praha.

V r. 1976 se obrátil na Svaz tělesně a zrakově po­stižených sportovců s nabídkou k navázání přátel­ských styků další oddíl ZP kuželkářů z NDR - Che­mie Wolfen. Lovosičtí ZP kuželkáři i přes značné fi­nanční potíže přijali pozvání do Wolfenu a sehráli tam přátelské utkání, které se konalo 15. října 1976. Odvetné utkání v Lovosicích se konalo 16. 6. 1977.

Vzájemné styky těchto oddílů pak pokračovaly utká­ním, které bylo sehráno 16. 6. 1978 v Desau. Z ini­ciativy Sechezy Lovosice se uskutečnil i další mezi­národní oddílový turnaj, který byl sehrán 12. srpna 1979 v Karlových Varech. Aktéry turnaje byly oddí­ly ZP kuželkářů Lokomotivy Karlovy Vary, Sechezy Lovosice a Chemie Wolfen. Turnaj družstev vyhrála Lokomotiva Karlovy Vary, která porážkou Wolfenu (tehdy právě mistra NDR) zaznamenala první mezi­národní úspěch českých ZP kuželkářů. Češi tehdy byli úspěšnější i v soutěži jednotlivců: zvítězil J. Du­dek výkonem 538 b. (Karlovy Vary). Wolfenští se oběma českým oddílům odvděčili pozváním do Wolfenu k turnaji, který se konal 13. září 1980. Zú­častněná družstva skončila v pořadí: Wolfen A, Se-cheza Lovosice, Wolfen B, Karlovy Vary.

Významným mezníkem v rozvoji mezinárodních styků československých ZP kuželkářů bylo jejich první oficiální mezistátní utkání, které sehráli 23. dubna 1983 ve městě Kahla (Německo) s reprezen­tačním družstvem Německé demokratické republiky. V 6 členném družstvu Československa startovali: J. Novák, J. Reichel, I. Ipolt, I. Tůma, F. Otáhal, J. Dudek, J. Borecký, T. Pukowiec. Československé družstvo podlehlo poměrem 3 895 ku 3 419. Za tohoto setkání bylo dojednáno mezinárodní oddílové utkání Wolfen, Slovan Svoboda Praha a Start Obzor Gottwaldov, které se uskutečnilo 1. 10. 1983 ve Wolfenu.

Odvetné mezistátní utkání s reprezentačním druž­stvem NDR se uskutečnilo v září 1985 v Karlových Varech. I zde zvítězili Němci, avšak již jen o 121 ku­želku.

Oddíl ZP kuželkářů Chemie Wolfen uskutečnil i vzájemná utkání se Zorou Praha, zúčastnil se Tur­naje ke Dni bílé hole 1993 v Ostravě i Turnaje osvobození města Opavy 1994, kde hráč tohoto oddílu R. Eckstein zvítězil v kategorii Bl. Věrny si již od r. 1985 zůstávají oddíly Autoškola Mladá Boleslav a Lokomotiva Drážďany. Secheza Lovosice uskutečnila od roku 1986 sérii vzájemných utkání s kolegy z Caři Zeiss Jena. Díky mezinárodním zkušenostem a kontaktům V. Procházky navázala Secheza Lovosice jako první z českých oddílů ZP kuželkářů sportovní styky s ko­legy na Západě - konkrétné s klubem Kugelnfreunde Augsburg (Bavorsko). Po účasti Augsburských na Turnaji ke Dni nevidomých v Lovosicích (20. 11. 1993) startovalo družstvo Sechezy dne 15. ledna 1994 na velkém Masopustním turnaji v Augsburgu.

Na podzim 1988 přijelo k nám slovinské kuželkářské družstvo nevidomých a slabozrakých k propa­gačnímu utkání, které se uskutečnilo v Mladé Bole­slavi.

Třetí mezistátní utkání s Němci se uskutečnilo 13. října 1990 v Brně. Utkání bylo poznamenáno vý­znamnými geopolitickými změnami - dokonanými i předvídanými. Původně dohodnuté mezistátní ut­kání ČSSR - NDR se následkem sjednocení Němec ka a silných snah Slováků po zviditelnění změnilo nakonec v mezinárodní turnaj, ve kterém startovala 6 členná družstva pod hlavičkami České republiky, Slovenské republiky a Spolkové republiky Německo.

Družstva skončila v pořadí:

1.         SRN 4 220 b.

2.            Slovenská republika 4 093 b.

3.         Česká republika 4 090 b.

Pamětihodný výkon v soutěži jednotlivců zde podal G. Sacher (SRN), který naházel 640 b.

Federace vizuálně handicapovaných sportovců ČSTV se pokusila v r. 1992 uspořádat první neofici­ální mistrovství Evropy. Požádala IBSA o schválení statutu tohoto mistrovství a o organizačně propagač­ní podporu této akce. Tato iniciativa se však nesetkala s kladnou odezvou. Řada pozvaných zemí na pozvání buď vůbec nereflektovala, anebo se omluvi­la. Nakonec se akce uskutečnila jako mezinárodní turnaj o Křišťálový pohár Slovenska. Tento turnaj bude pořádán vždy po dvou letech. Na podporu roz­voje mezinárodních styků ZP kuželkářů byla založe­na i tradice Turnaje Bohemia, jehož první ročník se uskutečnil v r. 1993 v Mladé Boleslavi.

Zrakově postižení kuželkáři České republiky věno­vali rozvoji mezinárodních styků v kuželkách nevido­mých a slabozrakých značnou pozornost, která však nepřinesla očekávaný efekt. Dosavadní mezinárodní iniciativy českých i slovenských ZP kuželkářů nemě­ly zřejmě dostatečnou finanční základnu a nesetka­ly se s potřebným zájmem ze strany IBSA, která do­sud nepochopila vhodnost tohoto sportu pro široké vrstvy zrakově postižených. V posledních letech se však na českých a slovenských kuželnách začínají stále častěji objevovat nová družstva ZP kuželkářů ze zahraničí, což opravňuje k optimistické domněn­ce, že trpělivá a cílevědomá práce přinese nakonec plnohodnotné uznání tohoto sportu Mezinárodní asociací nevidomých sportovců a jeho rozšíření ve všech civilizovaných zemích, k jejichž sportovní kul­tuře neodmyslitelně patří i kuželna. Zvláštnosti kuželkářského sportu zrakově postižených. Nevidomí a slabozrací kuželkáři hrají zásadně jen kuželky prosté (všechny hody do plných kuželek). Stupeň zrakového postižení, a to i u slabozrakých ka­tegorie B4, vylučuje reálnou možnost hraní kuželek sdružených se zaměřováním na jednotlivé kuželky. Nejoblíbenější disciplinou zrakově postižených kužel­kářů se stala soutěž na 100 hodů.

Kuželky jsou sportem, který mohou provozovat i nevidomí bez zvláštních úprav sportoviště a speci­álního sportovního náčiní. Orientaci nevidomých umožňují prime linie a pevně vytyčené rozměry hra­cí plochy. Nevidomý se samostatně orientuje podle náhozové desky (30 cm široká), která směřuje přes­ně na střed čtverce kuželek na konci náhozové drá­hy (150 až 160 cm široká, 18,5 m dlouhá). Nevido­mý hráč se může částečně řídit i zvukem pohybují­cích se kuželek.

Zraková vada si vyžaduje pouze některá zvláštní ustanovení Pravidel kuželek pro zrakově postižené. Odchylky od běžných kuželkářských pravidel jsou zaměřeny především na usnadnění orientace a zajiš­tění bezpečnosti těžce zrakově postiženého hráče. ZP kuželkáři mají povoleného, hráči kategorií B l a B2 dokonce povinně předepsaného asistenta, který má právo vstupu do hracího prostoru spolu se svým svěřencem. Úkolem asistenta je pomáhat těžce ZP hráči při hledání správné orientace, podávat mu koule ze zásobníku, informovat ho o směru a kvali­tě hodů (počet a poloha zasažených kuželek atd.). Asistent však nesmí být v okamžiku vlastního náho-zu ve fyzickém kontaktu s hráčem.

Hráči těžších kategorií zrakového postižení (B1 a B2) jsou povinni hrát zásadně ze stabilního posta­vení (z místa). Tímto opatřením se dbá o bezpečnost samotných hráčů i ostatních účastníků soutěží. Hrá­či uvedených kategorií mohou provádět hody jedno-ruč z postavení vedle náhozové desky nebo obouruč z rozkročmého postavení nad náhozovou deskou. Druhý způsob je nejužívanějším. Oproti běžným pra­vidlům je těžce ZP hráčům povoleno dotýkat se hra­cí plochy koulí i rukama (osahávat okraje náhozové desky kvůli orientaci, stabilizace koule do vhodné hodové polohy apod.). Prakticky nevidomému hráči mohou být pro snazší orientaci vyznačeny kontury nebo střed náhozové desky bílou lepicí páskou či kří­dou.

Rozvoji kuželkářského sportu zrakově postižených napomáhají i některá zvláštní ustanovení jejich Sou­těžního řádu. Jde zejména o vyrovnávací kritéria podle stupně zrakového postižení. Všichni ZP kužel­káři podléhají povinnosti oční klasifikace, která je diferencována na čtyři stupně. V absolutním vyhod­nocování soutěžících jsou pak výkony hráčů upravo­vány podle následující tabulky: B l plus 25% B2 plus 5% B3 plus 0% B4 minus 5%. Tento vyrovnávací systém umožňuje zapojit do soutěžních družstev hráče všech stupňů zrakového postižení, což je výhodné zejména ve venkovských podmínkách s nízkou koncentrací nevidomých a sla­bozrakých. Výhodou pro vytváření soutěžních druž­stev ZP kuželkářů je rovněž možnost sestavování smíšených družstev bez rozdílu pohlaví. Kuželky patří ke sportům, ve kterých je celkem náročný fy­zický výkon rozložen do delšího časového intervalu, který je dostačujícím pro průběžnou svalovou rege­neraci. Při soutěži na 100 hodů odhází hráč 3 metrické centy koulí, které váží 3 kg; tento výkon je však rozložen do časového rozpětí 40-45 minut, lak že organismus přitom není vystavován nárazové zá­těži, která by mu mohla přivodit náhlé selhání. To činí kuželky vhodným sportem nejen pro ženy, ale i pro hráče vyšších věkových kategorií. O kuželkách lze proto právem prohlásit, že jsou prakticky spor­tem pro každého.

Kuželky jsou herním sportem, který stimuluje spo­lečenské vyžití zrakově postižených. Svou fyzickou a technickou náročností přispívá k rozvoji tělesné zdatnosti a zručnosti hráčů. Speciální způsob hry obouruč z pozice rozkročmo, která umožňuje opti­mální mechanickou orientaci na střed kuželek, pes tuje u nevidomých svalovou koordinaci, pohybovou disciplinu a vyrovnanost. Nutnost maximálního sou­středění na kvalitu hodů a překonávání fyzického zatížení po delší dobu upevňuje morálněvolní vlast­nosti hráčů a činí nevidomé odolnějšími vůči překáž­kám a potížím, které musí překonávat v běžném ži­votě. Zdokonalování v prostorové orientaci je příno­sem k sociální rehabilitaci nevidomých.